Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Balkánské reportáže V.

14. 09. 2011
15
18
1735

..za chyby se omlouvám..případným korektorum předem děkuji..:)


Pekelně mě bolí nohy. Včera jsme byli na Slunečném pobřeží.

Ze Rvady, do Nesabaru pěšky. Borůvka říkal, že jsou to tak tři kilásky. Je to možné, ačkoliv mám pocit, že spíš pět.

Dál jedou takové vláčky, o něco větší než na kolotočích. Je to roztomilé. Jedete si po pobřeží, koukáte co a jak, mořský vítr vám fouká do tváře.

Samotné Slunečné pobřeží mě zklamalo.

Město. Dost velký provoz a obrovské hotely. Pláž je sice pěkná, písčitá, jenže se táhne nudně několik kilometrů a v sezóně tam musí být děsný nával.

Částečně jsme ji prošli po pobřeží. To mám ráda. Moře šumí, omývá kotníky, písek ustupuje.

Zpět k vláčkům se vydáváme městem. Jdeme a jdeme. Mám pocit, že slunce se zažralo do betonu natrvalo. Sálá z nebe, ze země, ze stěn budov. V cuklích mám furt nějaké kamínky, písek, či kýho ďasa. Vytřepávám a nic. No bodejť, vony to jsou puchýře na ploskách nohou.

Konečně jsme zase v Nesabaru. Hned jsem pookřála. Tam mě to nikdy neomrzí. Líbí se mi romantické lodě v přístavu, intenzívní vůně moře, obří rackové a hlavně ta tajemná minulost.

Na nohy jsem téměř zapomněla, proplétáme se uličkami, fotím a fotím.

Mají tam takové kaskádovité hospůdky. Jdete po kamenných schodech, plošina, zase schody, plošina, i několik pater.

Všechno je to staré, žádné plasty, poctivé dřevo, bulharská keramika, prastaré zdi.

V jedné takové si dávám škeble. Teda, objednala jsem si sice něco jiného, ale neva. Stejně jsem byla odjakživa zvědavá, jak chutnají.

Takže, skleněná velká mísa, plná černých lastur. V každé upečený drobeček, zvící střední fazole.

Někteří mlži se ještě své schránky drží, jiní už vypadli. Tak jsem je teda vybrala na talíř. Asi to bylo „fó pá“. Je toho malá kupička.

No, špatné to není, nic světoborného ovšem taky ne. Mám pocit, že by snesli rozpuštěné máslo nebo něco takového. K dispozici mám jen citron. Sem tam mi mezi zubama křupne zrnko písku.

Ovšem, připadám si světácky. S klidným svědomím, pokud by na to přišla řeč, můžu říct: „Ach, ano. Škeble jsem jedla v Nesebaru.“

Tvářit se blazeovaně a zasvěceně porozprávět o jejich přípravě.

Pak juknu na net, jak různě se škeble připravují.


18 názorů

Robinia
13. 10. 2011
Dát tip
*

...oprav si "kotektorum" :D

srozumeni
17. 09. 2011
Dát tip
Já ynám moře jen z televize. Tvé vyprávní je hezky barvité......***

hanaka
17. 09. 2011
Dát tip
:-) korekturu ti posílám do zpráv

Chigwell
16. 09. 2011
Dát tip
Ti rackové jsou albatrosi :) *

100Wzarovka
15. 09. 2011
Dát tip
Vidíš, já mám na Nesebar úplně jiné vzpomínky! Horko, pach rybiny a růžového oleje, jednou jsem tam sebou dokonce sekla! Ale každý si dělá svoje vzpomínky!

Honzyk
15. 09. 2011
Dát tip
este to tak: staci, ze sem mrsknes, co ti na zahradce zrovna vyroste..)) p.s. zkus kokain....(?)..D..tvy "pribehy" ani prihodama nejsou, je to mleti rozemletyho uz dokola, a vo prdu, sry---))

Nepochopeny
15. 09. 2011
Dát tip
pekné reportáže dávaš : ) T

..no.. věšet se nebudu:)))))

Honzyk
15. 09. 2011
Dát tip
...ale nemuze....ty si vobhajis secko proste...zeo?--))

A co perly, nebyly ve škeblích?? Bývají.

me to desne bavi cist, to je proste reality show v proze... libi se mi, jak pouzivas hovorove vyrazy a jak spojujes zkusenosti zvenku se zkusenostmi jiz ziskanymi a jak si z toho utvaris individualni vnimani...*

..díky všem za čtení..)) ..Prosecký..no..vono je to spíš takový deníček..změním název..a některé lidi to baví..)) ..vono je to taková reportáž blbce..))) ..honzyk..jak vidíš může..)))) ..neposuzuji..tak to byly ty syrové..doufám..že je taky zkusím..))..po těch ještě má duše prahne..)) ..a zaky tady maj říční raky a takové ty potvory s klepetama a tak..)) avi Mk baby

Neposuzuji
14. 09. 2011
Dát tip
Tvá slova mi přivodila tak trochu lítost do očí a vzpomínku na tátu (už umřel), jak byl se mnou v Normandii a dal si škeble. Dostal jich plný obrovský talíř, padaly na stůl. Tehdejší přítelkyně mého syna, Francouzka, mu ukázala, že musí tu první škebli vycucnout a vyjíst vidličkou - a pak ty další škeble si touto první prázdnou schránkou , rozpůlenou, musí vyškrabovat. Používala ji místo vidličky či nože. Nevím, zda to je správně, ale jedli to tímto způsobem všichni. Neochutnala jsem. Táta o tom ještě deset let vykládal v hospodě ve vísce u nás, a též o tom, že tam dávali v restauracích "paňáka" calvadosu zdarma! ke kávě. No jak jinak v regionu Calvados! Ale to se mu nedalo vysvětlit.

Honzyk
14. 09. 2011
Dát tip
vzdycky jsem si myslel, (erudovany novinar, jojo), ze "reportaz" nemuze byt "mimo". Jak jsem byl blahovy!--))

Prosecký
14. 09. 2011
Dát tip
Šepotko, pro nás, co jsme v Bulharsku několikrát byli, to zase tak převratné není, obávám se. Já toho například nejvíce zažil nikoli na pobřeží, ale při čundru vnitrozemím, přes Sliven (takové slívy jsem potom už nikde neviděl), Veliko Tarnovo, Sofii a hory a přes Ruse až do Videnu.

Diana
14. 09. 2011
Dát tip
No já škebli také ochutnala, ale tedy, nic moc...A druzí se tím cpali, hromady skořepin kolem sebe, nechápu. Početla jsem si. :-)*

renegátka
14. 09. 2011
Dát tip
další pěkná zkušenost, dá se to sníst a přitom se přejíst nemůžeš*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru