Pravda o Radoušovi

Kola se smýkají
po kamení,
na kárku za vozkou
vidět není,
růženci chrastí
houf poddaných,
rozšířené oči
a hrůza v nich.

V temnotě katakomb
 - legenda dí -
prý těla krasavic
v okovech tlí.
Pro touhu zvrácenou
 - sám hradu pán -
děvy si přiváží
k nechutným hrám.

Radouše netrápí
kleveta zlá,
vždyť právě přijela
chmelovina.
Od rána do rána
plní si břich,
z hradu se ozývá
šílencův smích.

Uzavřen v samotě
kamenných zdí,
dávno už skoncoval
s rytířskou ctí.
Sklepení povýšil
v hodovní síň
do níž se uzavřel
s korbelem svým.