Měsíc

Svítíš tiše, mlčky, odevzdaně
a Tvé 
snad teplé dlaně
chtěl bych do svých vzít
jen tak
mé rty s Tvými spojit
pak při Tvé záři
nocí, či dnem se projít
zanechat stopy v písku
lásky plnou mít misku
a ujídat z ní po kousíčku

Tou lžičkou 
co jsi měla jako dítě ráda
když ještě tenkrát 
chutnala Ti marmeláda.
Ne vážně,
nesměj se mi
možná jsem se spletl
a byl jsem to já
kdo marmeládu kdysi jedl

leč jak to vidím dnes

Svítíš stále tiše, mlčky, odevzdaně
a byť
máš ještě trochu teplé dlaně
co chtěl jsem do svých vzít
tak dělí nás ta dálka odvěká
co stále láká člověka
Jen jeden nechal stopu v písku
bez úmyslu či bez vidiny zisku
a té slávy po kousíčku
rozdal všem
tak běž
a též si jeden kousek vem

… vždyť máš svoji malou lžičku