Únava

V kolenou tíha až do bolesti

myšlenka dávno neletí

jen občas se ztratí cestou

a líná ústa dosvědčují,

že na její místo nastoupila jiná,

co nerozhýbe zdřevěnělý jazyk

paže v potřebě tepla objímají sen

snad zahřeje tělo a zklidní dech

pleť nechá zrůžovět,

když víčka ráda klesají,

aby uvítat mohla královnu Mab

Pak konečně Morfeus mě tak sladce sevře v objetí...