Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 434 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Vstávající a padající jabloň
datum / id17.09.2011 / 392746Vytisknout |
autorNicollette
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno2137x
počet tipů12
v oblíbených0x
Prolog
unesete moji lásku...?

---
Mate mě
temná chladná voda
valí se mi naproti

stojím na boku lodi

Kýveme si

Muž na palubě
jako by mě lámal
svíral mé paže
jakýsi pták míjí loď
a zobákem škrtá o ráhno

Ostrá šmouha na nebi
voní po jeho pažích

Starcovy vlny polykají hluk
pulzují nasávají tleskají
a jejich bytí
buší mi do hrudi

Kolem mě pobíhají
kroky
rytmicky vřeští
Nevšimli si
že vítr ustal
to loď znehybněla
a hrozí mi pádem

v matčině lůně

ticho se jednou protrhne
voda na nás zařve mocně
a její slova
budou drtit

Ten muž v davu to také vidí
- ne ve vodě -
vlasy má jak korunu stromu
který na podzim neopadal

- to v mých očích -
Vstávající a padající jabloň


Všechno je mnohem krásnější, když člověk sedí na balkóně s lahví vína a dívá se na noční město. Ta světla ve tmě, ta anonymní krása nám dává pocit, že to město je bezpečnější, než ve skutečnosti je. Ale není. Je to jen černý naškrobený závěs, po kterém šplháme a hledáme díru, kterou bychom prolezli ven.

 

     Dlouhou dobu mě dusil pocit, že ležím pod starým, velmi starým stromem. Jeho kořeny mě objímaly, svíraly a držely a moje končetiny se jimi proplétaly, ale tak nějak chabě a slabě. Když jsem se pohnula, pohnul se strom. Kořeny se semkly pevněji kolem mých rukou a nohou a hruď se sevřela o další píď. Je těžké ležet pod stromem. Je těžké brodit se ranní mlhou, když se každý list na větvi zatřepotá podle rytmu mého srdce.

     Nejtěžší je mít tvář, mé oči, mé vlasy. Nikdo v nich neumí číst. Vlasy jak podzimní listí nezakryjí, že v očích se skrývají letokruhy… A i když mi sluší krajka, ruce dokáží prozradit, že nejsem zdejší. Vlci nikdy neběhali s lidmi a ráno nikdy nepřicházelo, když se člověk nejvíc bál. A mlha zabíjela. A voda unášela. Jen někteří ptáci dokázali s tou vodou plynout. Já mezi nimi nebyla…

     Je přirozeností stromu, že tíhne k zemi. Že se jeho větve kloní, že jeho jablka padají na vysušenou půdu. Že voda teče po proudu a zabíjí to, co nevyplave. Možná se krásná princezna ze zapomenutých pohádek vynoří nad hladinu, zazpívá, zakleje, řekne neznámé Slovo a my, nevěřící a udivení, budeme pozorovat, jak ji smete vlna a někteří z nás ještě zahlédnou na hladině maličký vír, poslední zbytek její krásy. Pak se rozezvučí vítr, ale… kdo ho vlastně slyšel. Radši se díváme na ta světla v dálce. Na ta světla, která nám slibují, že další člověk existuje a potřebuje teplo… a něhu.

     Ach, Reubene. Kde jsi byl?

     Tvé teplé objetí a vyčítavý pohled mé kočky…

 

9/ 2011




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.08.2012 20:20:27dát kritice tipstanislav
pěkný
11.04.2012 20:58:03dát kritice tipFoibé z Éós
no, sad jsem asi nenašel, ale píšeš moc hezky, ještě se vrátím
14.03.2012 14:01:21dát kritice tipZdenda
Paráda, vypravěči sluší krajky, tedy, co to se mnou dělá, to se nesluší popisovat, možná je naopak přirozeností stromu pnout se k obloze. Bacha na Rojbena, chodí městem ozbrojen.
Tip. Samozřejmě.
21.11.2011 19:17:18dát kritice tipArmand
Kdo unese Lásku? Voda ne, oheň ne, vítr ne, země ne. Kořeny toho stromu vrůstáš ke Slunci, vždyť je to tvůj Strom. Nikdo neumí číst v zavřené knize, nikdo neumí číst v knize ještě nenapsané. A ve tvých vlasech. Jsi poschovávaná na mnoha místech. Byla bys dokonale schovaná, nebýt jedné jediné skuliny v celé velké hře: je přirozeností stromu tíhnout ke Slunci.

.-)

ps: oceňuji báseň jako prolog!!!


"ticho se jednou protrhne
voda na nás zařve mocně
a její slova
budou drtit"



10.11.2011 11:05:04dát kritice tipMovsar
líbí se mi svými obrazy obě části. připomněla se mi holanova báseň na konec o stromu a spadaném listí a našich spadaných maskách, když se blíží konec.
20.10.2011 13:43:20dát kritice tipTangens_Omega36
Pěkná přírodní próza. :)
Jen bych opravil dva větší nedostatky:
nějak chabě a slabě - to jsou vlastně synonyma.
Když jsem se pohnula, pohnul se strom - druhou větu bych napsal jako strom se pohnul taky, zní to dost nečesky, i když patrně je to takto schválně. Jinak moc hezké, básničku v prologu si ještě prostuduji, za vlastní text určo t. (možná i o.). ;-)
14.10.2011 10:33:53dát kritice tipRobinia
*
04.10.2011 00:11:43dát kritice tipDamné
:* pohladilo mě to... obojí.
03.10.2011 10:08:41dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Podívám se přo předchozích a po Reubenovi, vytuším-li souvislost.
30.09.2011 17:44:23dát kritice tipNicollette
Reuben je postava z předešlých prozaických miniatur, ve kterých je popsán v trochu jasnějím světle.
Děkuji
30.09.2011 13:43:39dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Prolog mě trochu rozptyluje, mate; ty krátké řádky... Zato vlastní prozaický minitext mě uchvacuje; jsou v něm zajímavé obrazy, takové jež si člověk umí představit i za světla a za střizliva. A nevím, kdo je Reuben, což je možná jedno, ale ne mně :-)
18.09.2011 23:40:43dát kritice tipTangens_Omega36
Jejda, jabloň, s tou jsem si to od pátku do dneška na naší zahradě hezky rozdával, br! :->

Všechno je mnohem krásnější, když člověk sedí na balkóně s lahví vína a dívá se na noční město.
To ano, už si ani nepamatuji, kdy jsem něco takového zažil. Před deseti lety??? :-|
A navíc, když si sednu na balokn, tak čumím na náš dvorek a k sousedům, máme totiž nízkej rodinnej barák. ;) Smůla, no... Ještě přečtu, na první pohled zdařilé. ;-)
18.09.2011 18:35:29dát kritice tipNepoznaná
skutočne má druhá časť svoju silu
17.09.2011 01:59:26dát kritice tipMorasten
Ty si pamatuješ? :) to je milý. Ráda ti jednou zase zahraju a zazpívám.
17.09.2011 01:57:45dát kritice tipNicollette
máš pravdu, staré věci jsou staré... vzpomínám na tvůj zpěv a hraní na klavír. zvlášť když poslouchám sophii hunger... snad se ještě potkáme... :)
17.09.2011 01:46:02dát kritice tipMorasten
Ta básnička ne, ale to pod tim má sílu.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.