Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vstávající a padající jabloň

17. 09. 2011
12
16
2714
Autor
Nicollette

unesete moji lásku...? --- Mate mě temná chladná voda valí se mi naproti já stojím na boku lodi Kýveme si Muž na palubě jako by mě lámal svíral mé paže jakýsi pták míjí loď a zobákem škrtá o ráhno Ostrá šmouha na nebi voní po jeho pažích Starcovy vlny polykají hluk pulzují nasávají tleskají a jejich bytí buší mi do hrudi Kolem mě pobíhají kroky rytmicky vřeští Nevšimli si že vítr ustal to loď znehybněla a hrozí mi pádem v matčině lůně ticho se jednou protrhne voda na nás zařve mocně a její slova budou drtit Ten muž v davu to také vidí - ne ve vodě - vlasy má jak korunu stromu který na podzim neopadal - to v mých očích -


Všechno je mnohem krásnější, když člověk sedí na balkóně s lahví vína a dívá se na noční město. Ta světla ve tmě, ta anonymní krása nám dává pocit, že to město je bezpečnější, než ve skutečnosti je. Ale není. Je to jen černý naškrobený závěs, po kterém šplháme a hledáme díru, kterou bychom prolezli ven.

 

     Dlouhou dobu mě dusil pocit, že ležím pod starým, velmi starým stromem. Jeho kořeny mě objímaly, svíraly a držely a moje končetiny se jimi proplétaly, ale tak nějak chabě a slabě. Když jsem se pohnula, pohnul se strom. Kořeny se semkly pevněji kolem mých rukou a nohou a hruď se sevřela o další píď. Je těžké ležet pod stromem. Je těžké brodit se ranní mlhou, když se každý list na větvi zatřepotá podle rytmu mého srdce.

     Nejtěžší je mít tvář, mé oči, mé vlasy. Nikdo v nich neumí číst. Vlasy jak podzimní listí nezakryjí, že v očích se skrývají letokruhy… A i když mi sluší krajka, ruce dokáží prozradit, že nejsem zdejší. Vlci nikdy neběhali s lidmi a ráno nikdy nepřicházelo, když se člověk nejvíc bál. A mlha zabíjela. A voda unášela. Jen někteří ptáci dokázali s tou vodou plynout. Já mezi nimi nebyla…

     Je přirozeností stromu, že tíhne k zemi. Že se jeho větve kloní, že jeho jablka padají na vysušenou půdu. Že voda teče po proudu a zabíjí to, co nevyplave. Možná se krásná princezna ze zapomenutých pohádek vynoří nad hladinu, zazpívá, zakleje, řekne neznámé Slovo a my, nevěřící a udivení, budeme pozorovat, jak ji smete vlna a někteří z nás ještě zahlédnou na hladině maličký vír, poslední zbytek její krásy. Pak se rozezvučí vítr, ale… kdo ho vlastně slyšel. Radši se díváme na ta světla v dálce. Na ta světla, která nám slibují, že další člověk existuje a potřebuje teplo… a něhu.

     Ach, Reubene. Kde jsi byl?

     Tvé teplé objetí a vyčítavý pohled mé kočky…

 

9/ 2011


16 názorů

stanislav
21. 08. 2012
Dát tip
pěkný

Armand
21. 11. 2011
Dát tip
Kdo unese Lásku? Voda ne, oheň ne, vítr ne, země ne. Kořeny toho stromu vrůstáš ke Slunci, vždyť je to tvůj Strom. Nikdo neumí číst v zavřené knize, nikdo neumí číst v knize ještě nenapsané. A ve tvých vlasech. Jsi poschovávaná na mnoha místech. Byla bys dokonale schovaná, nebýt jedné jediné skuliny v celé velké hře: je přirozeností stromu tíhnout ke Slunci. .-) ps: oceňuji báseň jako prolog!!! "ticho se jednou protrhne voda na nás zařve mocně a její slova budou drtit"

Movsar
10. 11. 2011
Dát tip
líbí se mi svými obrazy obě části. připomněla se mi holanova báseň na konec o stromu a spadaném listí a našich spadaných maskách, když se blíží konec.

Robinia
14. 10. 2011
Dát tip
*

Damné
04. 10. 2011
Dát tip
:* pohladilo mě to... obojí.

Lakrov
03. 10. 2011
Dát tip
Podívám se přo předchozích a po Reubenovi, vytuším-li souvislost.

Nicollette
30. 09. 2011
Dát tip
Reuben je postava z předešlých prozaických miniatur, ve kterých je popsán v trochu jasnějím světle. Děkuji

Lakrov
30. 09. 2011
Dát tip
Prolog mě trochu rozptyluje, mate; ty krátké řádky... Zato vlastní prozaický minitext mě uchvacuje; jsou v něm zajímavé obrazy, takové jež si člověk umí představit i za světla a za střizliva. A nevím, kdo je Reuben, což je možná jedno, ale ne mně :-)

Morasten
17. 09. 2011
Dát tip
Ty si pamatuješ? :) to je milý. Ráda ti jednou zase zahraju a zazpívám.

Nicollette
17. 09. 2011
Dát tip
máš pravdu, staré věci jsou staré... vzpomínám na tvůj zpěv a hraní na klavír. zvlášť když poslouchám sophii hunger... snad se ještě potkáme... :)

Morasten
17. 09. 2011
Dát tip
Ta básnička ne, ale to pod tim má sílu.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru