Tanec

Znova jsem otevřela brány

do cizích očí

vytančila kruhy do cudného nedívání

předkové z dávných mýtů

se probudili

když fotoaparáty zůstaly vypnuté

okamžik se vtisknul dechem do změklé kůže

těla se stala surovým veršem

k tesání

stromem který objímá

sám sebe

strojem.

 Ale ze mě jenom moře

kadence pohyblivé básně

soulož s démony

nepatřím si.

Potom konečně

ztuhnu na asfaltu jako studený had

a nechám ojet zbytky citů

prvním kolemjdoucím

-

Můj nejkrásnější tanec byl ten poslední pro tebe

zatímco jsi civěl do stropu

a v něm možná pátral po svém Bohu