Vlk

Vytí na lunu v úplňku, smutných vlků

Které všednost a osud vyhnali do periferií

Linine něžných osmiček ztrácejících se v nedohlednu

Jak vyšlapané kruhy v obilí

Betonová města zasypána nánosem kultury, ze kterých blednu

Jsem starý, ale čistí co padlý sníh

Netečné tváře spoluobyvatel, vyvolávají smích

Na chvíli zastavit se, zbavit okovů, přírodním živlům podvolit

Navrátit se ke kořenům, být klidný a smířený vlk

                     za úplňků si výt