Složila ses na prahu, / vyrvaná tkáni bytí. Rozdíly nesdílné / zavadí o krunýř.

Složila ses na prahu,

mrtvý pes.

To hezké Bohu, ostatní peklu

(buď sláva výtahu),  a tělo za Prahu.

Vzpomínka nepřilnavá,  vyrvaná tkáni bytí,

příliš těžká ale, než aby ji unesl sen.

Zrazuje něžně, čas od času,

čas od věčnosti zrazuje.

Mrzí, mrzne zneuctěna,

hoří studem. Když nejde Mohamed k hoře,

musí hoře k Mohamedovi. Když nejde Mohamed ke studni....

Lhostejnosti lhojiná, jež ojíňuješ 

rozdíly nesdílné, trpně trapná, trpaně trpná,

trmácíš se od nevidím

hloubce zpátky k nepoznávám.

Jako dítě v čekávárně s dlažbou na iluzi

hrávávával jsem si...

… rád na to zazavzpomínám,

raději vámvámzapomínám

na kruté doteky

pravdotéky.

Honím Tě jako Zenón želvu, Amore.

Kdyby se šíp náhodou pohnul, zavadí o krunýř,

jen to praskne.

A slunce, ta slepá skvrna, taky –

smíchy…

Složil se na prahu,

mrtvý pes.

To hezké Bohu, ostatní peklu

(buď sláva výtahu),  a tělo za Prahu.