Balada o Key West

Že jde tlak dolů v židli zadřímla jsem

ač kolem slova hlučí konverzací hladkou

ke svátku přišli jsme si připít s kamarádkou

cpeme se cukrovím a saláty a masem

najednou v podžebří píchá mě deja vu

takhle jsme seděli na Key West  s Carlosem

a vůně podobné táhly nám pod nosem

jen modra je tu míň a slunce nežhaví

tvářil ses žárlivě, to byla legrace

v hospodě „Hemingway“ jsme se dost opili

horko až do mozku a city sílily

barman jak plameňák se točil na place

za noc chtěl rovných sto, to jsme se prohnuli

přesto jsme věděli, že stokrát za to stála

lavice zpocená a pro dva značně malá

s tím sladkem v podbřišku, šuměním v kebuli

a divy na nebi - černo a před ním krev

jako když odstřihnou lucernu od provázku

pan lišák povozil princeznu na ocásku

od Kuby jak by plul kontinentální šelf

Doma pak ke kamnům, no však byl listopad

náhle si vzpomínám - vždyť my se neohřáli

roky to zkoušeli a míň a míň se smáli

až teď jsme vyšli ven, co to byl za nápad

slyším i v mysli tvé vrzat ten kolotoč

účes máš šedivý, čárečky místo očí

ptají se myslím-li, že naše doba končí

to mokro pod tebou jsou slzy

                                                nebo … ?