Česko-Španělsko 0:2

 Včera se má žena rozhodla,že jí pozvu na fotbal do místní Sportovky.Proč ne,jsem pro každou srandu.

 Už náš (její) příchod do vystajlovanýho podniku s hordou vytuněnejch fandů mě měl varovat.

 Ve své klasicky nejveselejší (černé) róbě doklapala na jehličkách co nejblíže plátnu,abysme dobře viděli.U vedlejšího stolu seděla parta Hnědočechů (bez urážky! ) ,jednomu z nich se má paní zřejmě zalíbila a chtěl navázat rozhovor: "Z pohřbu,z pohřbu?" Poté,co se mu dostalo stoické odpovědi:"Prevence,panáčku",se jeho obrovský,naproti sedící kolega začal zvedat,načež byl ovšem znovu usazen do židle pronikavým hláskem mé ženy:"Prosím,mohl byste si sednout?Nevidím!Děkuji."

 To,co následovalo,nemá smysl pitvat,to se musí odžít.Jen jsem si až včera uvědomil,kolik je v hospodě při fotbale hluchých míst,do kterých se neomylně,s železnou pravidelností svým "tichým" hláskem trefovala má paní :

-Který jsou naši?Ty červený?Jé a já furt koukam na ty bílý,jsou šikovný...

-Kdo je Bílek?Aha...ty kluci to asi taky nevěděj...

-To se nehraje na třetiny?Já chci čurat,tak dlouho to nevydržím...

-Tak koukej na ty bílý a nebudeš nasranej...

-Maj špatnou taktiku od první minuty,těm bílejm řekli,že maj dávat góly,těm červenejm ne...

-Tři minuty prodloužení?!To je ještě budou trápit?...

-S kým jsme to hráli?...

 Bylo toho víc,ale to už by vás nebavilo číst.

 Od toho vedlejšího stolu jsem nakonec dostal panáka.Moje žena taky.

 Amen   :)