Jako by ...

♦

Jako by ta stará svraštělá šamanka
v tom posledním zapomenutém údolí
stále svolávala k ohni svůj kmen
o kterém neví že už tam dávno není.

Jako by betonové zdi mohutných domů
drtily nejen těla těch co tam bydlí
ale lekaly i duše svými temnými stíny
když slunce hledá si tam jen úzké škvíry.

Jako by leckterý osamělý městský tulák
byl jen vybledlý a převlečený rudý muž
co v sobě slyší posvátného ohně praskání
které nepřehluší tramvaj ani tuzemský rum.

Jako by poštovní holub už nechtěl sloužit králi
když vysoko nad sebou bílou holubici uviděl
jako by každý tvor jiskru z posvátného ohně
nosil už navždy někde hluboko v sobě.

♦