Tluču slova do klavíru
strofy skučí všehomíru
zahraju teď báseň celou
zimě vyrvu myrtu bílou
z nouze cnosti preludium
vrátit prachy za studium
napsat ještě chorál díků
mám už dost těch tajtrlíků
začnu zpívat po večerech
nejlépe po levných barech
básníkům o ztrátě duše
moje slova zazní suše
je to všechno o přežití
o chlastu i dobrém pití
žít a nechat ještě žíti
holku co tě milovala
ta si s tebou taky hrála
na pavouka v síti vášně
nevěděl jsem co jsou sršně

jenom jsem si myslel blbec

že prý nejde napsat konec

jenom hloubka přesvědčení
držela mě při vědomí
toužit čekat nenaříkat
za chyby i lásku pykat
pak ti někdo zemře vstoje
pro tebe to hrozné to je
smrt je láska cizí víry
píšeš básně na papíry
hezky z lehka tón po tónu
někdy tvrdě bez bontónu

probereš se jenom zřídka
na co ti je zlatá klícka
na co vlastně příteličku
na hovno a na vějičku
jen už zabal saky paky
příběh seber si svůj taky
tak si chystám co je moje
skoro nic jen kupa hnoje
trochu citu na talíři
optimizmus ještě hýří
na cestu se bude hodit
tužka papír a biolit
jenom nevím co s tím strojkem
ani s tím vánočním stromkem
holiti se fakt nebudu
být se chystám za pobudu

v lese chmurném bez lidiček

hledat malý pantoflíček

pro štěstí zavřených víček
snít o konci bez chybiček
v díře plytké bez krabiček
na osudy lidí zvenku
hvězdné noci za milenku
někdy trochu taky whisky
náhradu za ženské pysky
ústa stále otevřená
melou jen jsem tvoje žena
do uší mi stále tříská
já jsem tady klavíristka
nemysli že můžeš hráti
partituru já ti dám ti
trh jsem ze sna konec děje
nevím co to se mnou chvěje
tělem třese žena cizí
tu máš kafe ... lásko ... mizím

po chorálu ani stopa

chybí mi však jedna bota

zrovna pravá u sta hromů

v čem teď půjdu zítra domů

Nevíte