Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zahradní párty

28. 10. 2011
49
103
8729

„Ať tě ani nenapadne něco odvolávat!“ doporučila mi manželka poté, co jsem jí minulou středu radostně oznámil, že rodinnou zahradní párty bude nutno zrušit, neboť soused Korbelec právě hnojí své rozsáhlé latifundie řádně odleželou chlévskou mrvou.
„Koukej radši něco vymyslet,“ vedla si dále svou moje pártychtivá a banketulačná polovička, „máš na to ještě dva dny!“

„Co mám podle tebe vymyslet? Přesvědčovat souseda o výhodách fosfátů asi nemá cenu teď, když už vyvezl na pozemek celou NHRH (národní hmotnou rezervu hnoje). Já nevím, tak třeba utěsníme okna montážní pěnou a já přenesu gril do kuchyně, ne?“

„No, když mi při tom nepoškrábeš parkety…“

Bylo mi jasné, že se nedočkám pomoci od člověka, kterého napadne, že bych sám unesl dvoutunový betonový zahradní gril. Vlivem neradostných vyhlídek propadl jsem trudnomyslnosti, pročež jsem si otevřel pivo a noviny.

Noviny jsou užitečná věc. Tuhle jsem jimi zabil dvě mouchy jednou ranou, vyčistil boty a rozdělal oheň v krbu. Kupodivu, mohou často posloužit i jako zdroj inspirace, jsme-li nadáni obrazotvorností. Pokud mám něčeho dostatek, je to fantazie. Asi tak v půli druhého piva jsem na to kápl. Zaujal mě článek tohoto znění:
Americké Monell Chemical Senses Center na zakázku ministerstva obrany vyvíjí „smradovou bombu“, jejíž zápach by působil na všechny lidi bez rozdílu. Našla by uplatnění při ochraně vojenských objektů, rozhánění demonstrací nebo při vypuzování ukrytých nepřátel. Nejúčinnější se zatím zdají být biologické zápachy.
Zápach je však podmíněn kulturně. Třeba asijské ovoce durian Evropanům páchne jako otevřený kanál, ale domorodcům se při jeho vůni sbíhají sliny. Naopak aroma uleželých sýrů ...


„Heuréka!“ zařval jsem, až to přilákalo ženu z kuchyně. „Přemůžeme neurvalý zápach sousedova hnojiště odérem delikátním a kultivovaným! Uspořádáme hostinu hodnou pravých gurmánů a labužníků. Schystáme příbuzným hodokvas ze zrajících sýrů!“

Možná vás překvapilo, že s tímhle plánem manželka souhlasila, přestože není duševně labilní. Jevil se však očividně praktičtějším, než její návrhy - ověsit plot voňavými jolkami značky Wunderbaum, nebo grilovat kotlety na purpuře a větvičkách levandule.

Do večera jsem pak vášnivě listoval kuchařskými knihami s cílem sestavit menu na patřičné úrovni. Ani postní kuchařka, neuváženě zakoupená od reprezentanta hnutí Hare Krišna, nezůstala tentokrát nepovšimnuta. Původní idea klidného podzimního grilování přerostla ve strategii mohutného chemického protiútoku o těchto bodech:
-  Olomoucký mls (kořeněné tvarůžky s česnekem a cibulí, naložené v pivu)
-  Grilované Loštické dukátky (tvarůžky obložené kolečky salámu a cibule v alobalu)
-  Extáze svaté Madety (raclette z Romaduru s pečenými brambůrky)

„A jako zlatý hřeb večera zazáří švýcarský ztužovač rodinného štěstí - sýrové fondue!“ líčil jsem ženě s nadšením. „Fondue zahřeje, nasytí a ještě stmelí kolektiv ažaž. To není jídlo, to je obřad! Jen nepoužijeme žádný cizácký Appenzeler, Gruyere ani Vacherin, alebrž sýry domácí, totiž Olomoucké tvarůžky a Romadur!“

~~~

Následující den, krátce poté co jsem odvrhl jho nevolnické a vymanil se z vykořisťovatelova područí, nastal čas opatřit zásoby. I zavítal jsem do Loštic, které jsou pro nás Hanáky stejně posvátným místem, jako je pro Židy Jeruzalém či pro Muslimy Mekka. Když jsem odcházel se třemi plnými igelitkami z krámu, mohl pan vedoucí s klidným svědomím odjet na dovolenou, neboť za slabou půlhodinu utržil tolik, co jindy za týden. Pravda, kdybych nakoupil maso, přišlo by mě to levněji.

Jakmile mě a nákup manželka zvětřila ve dveřích, vyjádřila obavu, že pro nás všechny není dům dost velký a trvala na tom, aby příprava kulinářských skvostů proběhla v garáži.
Moje choť bývá velmi prozíravá. Kromě toho umí vyrobit saláty, po kterých se jen zapráší, přestože je servíruje v nádobách, původně určených ke koupání nemluvňat.

Pivo jsem tedy uložil do chladu a temna, sýry naopak vystavil teplu a slunci, abych akceleroval proces zrání. Zatímco se moje polovička pustila do krájení zeleniny, snažil jsem se do několika sklenic od dětské výživy narovnat střídavě tvarůžky, plátky cibule, stroužky česneku, prosypat vše směsí bílého a zeleného pepře a zalít černým pivem.

„Až je budeme zítra otvírat, tak to nejdřív pšoukne a pak samo od sebe ze sklenice vyskočí, jako gumový had z krabičky,“ těšil jsem se. „Opravdu ďábelské!“

„No nevím, jestli to byl dobrý nápad,“ oddávala se žena pochybnostem, plačíc nad hromadou cibule. „Aby to nevzali nějak osobně. Znáš je.“

„Abych neznal. Přijedou si zadarmo nacpat břicha stejky a salátem, aby nás pak pomluvili, že to bylo tučné, spálené a zvadlé. Tentokrát budou překvapeni. Co překvapeni, šokováni!“

„No právě.“

„Ale ne, myslím tím nadšeni až uchváceni! Například teta Apolena, na které dres hokejového brankáře vypadá jako přiléhavý trikot, navzdory svým takřka zeměpisným rozměrům může hodovat, co hrdlo ráčí. Olomoucké syrečky jsou zcela netučné a dietní.“

„Neotírej se laskavě o moji tetu! A co tvůj bratranec Václav, přezdívaný Věstonický Véna? Ten jezdí dodávkou, do které musí nastupovat bočními posuvnými dveřmi, používá výhradně nákladní výtah a práci mechanika v letištním hangáru si jistě také nevybral náhodou! Nebo tvůj strýc Rudolf, co chlastá jako soudružská návštěva?! Tak mě napadá, ne, abys všechny hned zkraje naléval slivovicí! Pěkně až po jídle.“

„No dobrá, dobrá,“ předstíral jsem morální porážku, „nemůžeme ale začít večeřet jen tak na lačno, že. Důmyslným Hors d'Oeuvre v podobě malých jednohubek a půllitrem piva vybičujeme chuťové buňky všech přítomných do maxima. Na další chody se pak jistě vrhnou s nepředstíranou vášní. Vsadím se, že sousedova hnojiště si nikdo ani nepovšimne.“

Poslední sluneční paprsky mizely za obzorem, když jsme opouštěli garáž, jejíž ovzduší dosahovalo kvalit půl roku nevětraného pavilonu cibetkovitých šelem. Venku to však nebylo o mnoho lepší. Sousedova parcela nejen že významně překročila standardní emisní hodnoty, navíc se ukázala neodolatelně přitažlivou pro nevídané roje much. Obrovských much. Dokonce jsem přistihl i naše pavouky, jak mlsně pokukují do sousedství, poté balí pavučiny a kvapem přelézají plot. Bože, co nás čeká zítra.

~~~

Přesto, že naše čichové buňky již splynuly v jakousi čichovou buničinu, přišlo nám, že sousedova role páchne daleko zuřivěji než včera. Navíc, že smrdí jaksi vyzývavě, vzdorně a anarchisticky. A vábí další a další hmyz. Přetéká hmyzem. Co horšího, přetéká hmyzem k nám! Nastal čas na ofenzívu. Víka zavařovaček byla sejmuta, vakuové obaly otevřeny, tabule byla prostřena. Krb se rozčadil. Schválně jsem přiložil čerstvé dřevo, abych zacelil poslední slabá místa v boji - na život a na smrad.

Arciť syrečky ještě zdaleka nedosáhly tetelivé hemživosti proslulého Casu marzu ze Sardinie (který, přesto že je prožraný živými larvami, patří mezi labužníky k vyhledávaným delikatesám), puch který vydávaly by dokázal odklonit z dráhy meteorit. Nelze vylíčit, nutno procítit.

Mouchy se zprvu radostně slétaly a mlsně si brousily sosáčky, řkouce sobě: „Vánoce! Jsou tady Vánoce!“ Ledva však některá překročila pomyslnou hranici mezi relativní vůní chlévské mrvy a těžkým odérem chystané hostiny, její složené očko zaslzelo. Muška pak postupně ztratila iluze, orientaci a vědomí, načež podlehla gravitaci. Kdyby zavládlo úplné ticho, zněl by nastalý muchopad jako lehký deštík.
Kupodivu i naše šelmy (velká hlavní kočka Hermína a malý záložní kocour Předátor), které jindy nelze odehnat od stolu s laskominami, vstoupily do ilegality.
Aura syrného zápachu, která obklopovala náš dům, způsobila zvláštní lom světla, pročež se stavení z venčí jevilo o mnoho větší. Vozy příbuzných několikrát projely kolem. Nakonec dům poznal krátkozraký Bedříšek, který si náhodu sundal brýle.

Přijeli všichni. Nejhojněji zastoupeni byli příbuzní, se kterými se nevídáme, ani je neznáme. Připadlo mi, že některé z nich dokonce neznají ani ti, které neznáme my.
Poté, co opustili automobily, kráčeli ještě notný kus cesty v hlubokém předklonu, jako by vystupovali z vrtulníku.

„Nikdy bych si nepomyslel, že je na vesnici tak silný vzduch,“ povídá kdosi.

„To jsou kanály. Asi bude pršet,“ na to jiný.

„Nechci šířit paniku, ale ani já, ani nikdo, koho znám, jsme něco takového ještě…“

„Tak vás všechny vítáme!“ rozhodil jsem před brankou ruce a koutky. „Jaká byla cesta?“

„Bože! Co to Je?“ znělo nejčastěji namísto pozdravu.

„Nenalézá se tady v sousedství nějaký masový hrob?“

„Nezakopali jste zhruba před měsícem někde poblíž mršinu velryby?“

A tak podobně. Otázky na toto téma nebraly konce. Bylo to dokonce ještě otravnější než skazky jehovistů nebo sousedů, kteří se každému na potkání vychloubají, za kolik si koupili domy v roce 1973 a jaká je jejich hodnota dnes. Pouze strýček Ignác nechápal tu hysterii. Odložil doutník velikosti čabajské klobásy, vyfoukl oblak zplodin a nasál povětří, načež pravil, že cítí pouze slabou vůni hořkých mandlí.

„To dříví, kterým topíš, není trochu mokré?“ přisadil si bratranec Véna.

„Jistě že je mokré. Sehnal jsem je lacino od hrobníka.“

„A to maso, co griluješ, není náhodou taky od něj?“

„Dosti nejapných narážek! Přátelé,“ oslovil jsem tajuplně celý zájezd, „už stará pověst zmiňuje, že poslové našli Přemysla oráče takříkajíc po čuchu, neboť tento pojídal chléb a sýr. Zralý sýr, který jest vydatným pramenem zdraví, jakož i gurmánských slastí. Jestliže člověk nezakusil této rozkoše, zemře pologramotný a v zapomnění, neboť darmo utrácel svůj mrzký život. Proto vítejte na sýrových lukulských hodech!“

Návštěvníci stáli v uctivé vzdálenosti od prostřeného stolu, smutně se přitom usmívajíce, jako na pohřbu zámožného příbuzného. Ticho prolomila až patnáctiletá neteř Jarmilka. Prohlásila, že takový humus jíst nebude; jediné, co by snad mohla pozřít, je Raffaello, neboť pistáciové ještě neokusila. A hned si také nacpala dva kousky do úst. V okamžiku kdy zjistila, že jde o tvarůžkové kuličky obalené ve strouhané Nivě a plátcích česneku, rozplakala se, jako kdyby znovu umřel Michael Jackson.

„Změna plánu. Slivovici! Přines slivovici!“ šťouchla do mě manželka tloukem z máselnice a už rozdávala dvoudecové sklenky.

Aperitiv zapůsobil mocně. Po sérii bohatýrských přípitků se rozproudila obvyklá rodinná debata - co, kdo, s kým a za kolik - provázená neuměřenou konzumací předkládaných lahůdek. Voňavé pokrmy sklízely úspěch, a žena nádobí.
Naštěstí vládlo počasí takového druhu, že nedošlo na krizovou variantu - dislokace dýchánku do stavení. Určitě bychom až do konce života nevyvětrali. Patrně by nám kuposledku nezbývalo, než vypálit dům do základů.

„A v tom velkém kotli budeš pálit další várku slivovice?“ tázal se rozšafně ujec Rudolf, jenž se považuje za komika, neboť dovede vyjmenovat všechny bratry Marxovy.

„Kdeže! Nic takového,“ přistoupil jsem pyšně k prádelnímu hrnci. „Jedná se o fondue, geniální vynález starých Helvétů. Obřad jídla, při kterém se rodina přimkne blíže k sobě, kdy staré křivdy a domnělé ústrky bývají zapomenuty, přičemž stolovníci v těsném kruhu, u paže rámě, máčejí kousky pečiva v této nebeské maně. Konečně nazdávám se že je čas zažehnout kahan.“

Mícháním fondue byl pověřen strýc Emil, který je rozhodčím vodního póla a umí z nás nejdéle zadržet dech. I tak zastával funkci ledabyle, neboť  ustavičně odbíhal a lahůdka se začala mírně přichytávat.

„Pravé švýcarské fondue se musí podlévat třešňovicí!“ mínil kořala Rudolf a velkoryse zastříkl bublající masu obsahem své vlastní placatice. Spontánní flambování obohatilo přípravu o nové, divácky atraktivní prvky. Byla to mnohem dobrodružnější podívaná, než když vloni na Vánočních trzích hořel vietnamský stánek s pyrotechnikou.

Moje žena, která měla za to, že jsem plánoval přesně tohle, povzdechla: „To bylo úžasné!“
A já jí odpověděl: „Frfňaf,“ nebo něco takového, protože můj mozek měl plno práce s tím, aby mi zase nahodil srdce. Modlil jsem se, aby nebylo nutné přivolat hasičstvo. Určitě by se ohradili, že přijedou později, mnohem později, protože my s chotí jsme také zavítali na hasičský ples až po půlnoci, abychom ušetřili za vstupné.

Když vařečka dohořela a z řeřavé nádoby přestaly odletovat kousky rozpáleného smaltu, byl pokrm prohlášen za hotový. Obrazně i prakticky došlo na lámání chleba. Každý dostal svoji vidličku, misku s chlebovými kostkami a už se první odvážlivci hrnuli ke kotlíku, oddat se rituálu máčení a ochutnávání. Skutečnost však značně předčila mé obavy. Namísto klokotající směsi tavených sýrů, vnitřní stěnu nádoby povlékala tenká vrstva šedavé hmoty, ne nepodobná plastu.

„To je prvně, co jsem viděl, jak se vyrábí teflon,“ pravil uznale mladý Klikeš, student chemické průmyslovky. „Mohl bys mi, strýče, poslat vzorek toho polymeru? Asi tak za týden, až vychladne zcela?“

„Nic ti nepošlu, šprte!“ vrazil jsem mu pohlavek, neboť jsem nesvůj z mladých lidí, kteří chodí do školy s nadšením a napoprvé svedou říct slovo polyethylenglykoltereftalát.

~~~

Den se naklonil. Talíře osiřely, demižón vyschl a uhlíky v krbu po našem „táboru lidu“ házely poslední žhavé pohledy. Vlivem nestřídmé konzumace třiapadesátiprocentního švestkového žaludečního ustalovače utichl hlahol a ryk; pouze nezmar Rudolf, zocelený letitým tréninkem, do omrzení vykřikoval, že největšími z komiků byli Chico, Harpo a Karel Marxové. Příznaky malátnosti bylo možno pozorovat i na kontrolní skupině řidičů a mladistvých, která se napájela placebem.
Náhle, přímo od sousedova mrvového pole, zavanul poryv větru. Nikdo nečekal tak mocný atak. Až se mi orosily kontaktní čočky. Patrně v obavách, že máme v záloze ještě další chod, příbuzní zpanikařili a počali se kvapem loučit. Uháněli pak ke svým vozům jako školní výlet bez pedagogického dozoru, nežádajíce ani tradiční výslužky.

 Navzdory rachotu opojně vonících dieselových motorů ještě hodnou chvíli dolétaly k brance útržky vět:

„Dělají honoraci a člověka by umořili smrady.“

„Mamííí, co je to rasův pytel?“

„Ne, že nepáchnem! Povídám - sem už nepáchnem!“

„Řeknu ti, mámo, zlatej náš panelák i s tím herpetologem Žouželkou ze čtvrtýho!“

„Já už se tak těším na tu zemlbábu od včerejška…“


103 názorů

Zdendo - inu, každý máme něco. Já, kupříkladu, z duše nesnáším volné verše. Cosi se ve mně stále příčí, abych takovou zpotvořenost mohl považovat za poezii.

VH64 - plýtvání je namístě, pokud si to můžu dovolit. Děsím se okamžiku, kdy začnu patřit k lidem, kteří si myslí, že bych měl být vtipnější.

VH64
09. 04. 2012
Dát tip
Není to plýtvání? Jinýmu by na povídku stačila ta hláška o pilotech ve výšce, kdyby k ní měl ještě i to ostatní, a tady co slovo, to čtenářův, tedy můj, boj o život. A ránu z milosti mi dal Jejdavilda.

FAE BOMB
04. 04. 2012
Dát tip
Možná by bylo dobrý v sebeobraně nakrmit nepřítele... :-))

Blázníš? Něco takového bych nevzal do huby ani v sebeobraně! Nehledě k tomu, že bych si tuto delikatesu ani nemohl dovolit. Cena je poněkud nad mé možnosti. Ale setkal jsem se už v Tescu s Hermelínem ve slevě, který měl už skoro podobné vlastnosti.

FAE BOMB
04. 04. 2012
Dát tip
Protože jsem intelektuál, tak se každý den po mnoho hodin vzdělávám sledováním televize a následně si pak uložené informace fixuji čtrnáctihodinovým spánkem. Sejra s mouchama samozřejmě znám, pouze mě udivuje, že jsem narazil na člověka, který by mi ve vědění mohl být důstojným soupeřem. Jsou tvé znalosti stran toho sejra pouze teoretické, nebo's i koštnul?

Anděle, tebe mi seslalo samo nebe. Jsem vděčný za každého čtenáře, který se rád řehtá.

FAE B - Všechno jsou to vyhlášené a labužníky vyhledávané sýry. Udivuje mě, že tápeš. Speciálně Casu marzu stojí za to. Určitě si o něm něco přečti. Google ti to určitě najde.

Anděl
04. 04. 2012
Dát tip
Andělé se nesmějí vulgárně a od plic. Ale teď si též utírám nos do slzy mi tečou a řehtám se jako kůň. Kůň nejsem, jsem řehtající anděl. Ani Pegas nejsem, jsem anděl hlasitě se řehtající. Gratuluji.Potřebovala bych každý den takový příděl smíchu.A nejen já.

FAE BOMB
04. 04. 2012
Dát tip
Člověče, kde ses vlastně naučil ona cizojazyčná slova, kterážto označují vybraná jídla/nápoje a ani strejda Google je téměř nezná? Asi se k tobě budu muset pozvat a trošku si tě prověřit... Hodí se tak za tři roky? To už mi vyroste těch patnáct metrů křenu, co mám zasázeno dle plotu, tak ti jich baťoh přivezu. Určitě se ti to bude hodit k tomu uzenýmu, kterym mě zajisté pohostíš, protože ta tvoje slivovice se nedá pít nalačno, že? Teda aspoň ne celý prázdniny, co u vás budu bydlet...

Sluníčko vysvitlo! A směje se! Co si přát víc.

:D teda, to je taková paráda! Opravdu jsem se nasmála, nic mě tam nerušila, moc jsem si čtení užila! *

Vod pražskýho pardála mě to těší dvojnásob. Máš pravdu, nekontrolovaný hlasitý smích působí poněkud nespolečensky a v jistých fázích snad i potupně, jak trefně naznačuješ. Asi proto nejsou humoristé pokládáni za košér umělce. Já ale říkám - když brečet, tak smíchy!

Jůůů, tak to jsem moc rád. Hlasitý řehot, to je pro mě ta největší odměna.

Auguste - vždycky mě zajímalo, kam se pak všecky ty vyprodukované aromatické plyny vytratí, když kupříkladu pouze jediná kráva vyprodukuje až tisíc litrů plynů denně. Každou vteřinu vyprodukují zvířata na celém světě více jak 100 tun tohoto produktu; a to litr metanu váží pouhých 0,72 gramu! Ano, je lehčí než vzduch, proto se vznáší nahoru. Díky této vlastnosti tady na zemi neomdléváme smrady. A to je taky hlavní důvod, proč piloti ve velkých výškách musí používat dýchací přístroje.

Augustus
08. 11. 2011
Dát tip
Velmi pěkné, opakovat se ve vyzdvihování autorovy vtipnosti a obrazotvornosti nebudu. Postačí mi, když vzpomenu své oblíbené hlody "národní hmotnou rezervu hnoje", "Muška pak postupně ztratila iluze, orientaci a vědomí, načež podlehla gravitaci" a "Přijeli všichni. Nejhojněji zastoupeni byli příbuzní, se kterými se nevídáme, ani je neznáme. Připadlo mi, že některé z nich dokonce neznají ani ti, které neznáme my." a dám TIP. Jinak velmi mi to připomíná příhodu, kdy měl náš pes zažívací potíže a vypouštěl ustavičně pšouky, které smrděly víc než protikorupční strategie Nečasovy vlády. Přivolaný veterinář po vstupu do jeho útulku nasál atmosféru a váhavě se zeptal, jak dlouho je pes již mrtvý. Náš miláček jej však přiběhl uvítat, zavrtěl ocáskem a vypustil ducha tak zlého, až to na chvíli vypadalo, že budeme muset odbornou pomoc volat i veterináři. Naštěstí to všichni ve zdraví přežili.

Že by panstvu v Bruselu naše sýry nevoněly? Pche! Ať si celá EU trhne tržním mechanizmem.

Sebastiana
05. 11. 2011
Dát tip
dostala jsem na syrečky takovou chuť, že jsem si je hnedka dala - se spoustou cibule a bez chleba. Jsem zvědavá, co řekne muž až mě bude chtít políbit, až přijde z práce. Vidíš a já furt myslela, že jsou vyráběny v Olomouci a ono tam je doopravdy napsáno- vyrobeno v Lošticích. Ještě že nám je nezakázali v EU vyrábět, ...

Patcheesa
02. 11. 2011
Dát tip
flákám se flákám v krajině bezverší... čekám na novou vlnu inspirace :)

Kolemjdoucí - jsem moc rád, že ses zastavil. Jak se mi udělá chvilka, hned se k tobě taky mrknu.

Neubránil jsem se a nemohl to nečíst se šimkogrosmanovskou dikcí; tenhle kus by jim perfektně slušel na rtu.

Děkuji Lydie a uctivé pozdravení ctěnému panu choti. Ať se z virózy brzy vyléčí. (Podle spotřeby kapesníků soudím, že se nejedná o střevní virózu.)

Vildo, zralá, znamená uleželá. Prostě žije a pracuje vleže. Odtud zřejmě pochází úsloví - smrdí jako stará ku... (zralá žena).

jejdavilda
31. 10. 2011
Dát tip
Skvostné, proč se vlastně říká zralá žena?* Feministky, trubte na poplach

:o)))) týýý joo..to jsou hemzy..))) ..skvělý nápad..jinak..stříhám ušima..)))***

Janina6
28. 10. 2011
Dát tip
Vůbec nechápu, o čem to je (viz můj fejeton "Nic necítím") :-)) ale líbil se mi malý záložní kocour Předátor a výroba teflonu!

renegátka
28. 10. 2011
Dát tip
bezvadné počteníčko a ta strategie oslavy-paráda

BG - cestování společně s aromatickými sýry bývá drobet svízelné. Sýr je dobrý sluha, ale zlý pán, jak praví lidová moudrost z Lošticka.

Já už se lekl, že jsou z toho cítit ty syrečky.

gringoo
28. 10. 2011
Dát tip
zas jsou z toho cítít povídky od Šimka, dost dobrý..

Alojs - díky. Od tebe mě to těší dvojnásob. Už dlouho plánuju, že se proberu tvojí tvorbou až bude chvilka času... No, znáš to.

Patcheeso, rád tě opět vidím. Kde se pořád flákáš?

Guy - rozhodně doporučuji vyzkoušet. Lepší repelent proti otravným příbuzným bys těžko hledal.

Alojs
27. 10. 2011
Dát tip
možná trošku přetaženější, přesto - tolik skvělých vět jsem na písmáku už dlouho nečetl. Vtipné. Některé obraty jsou - nenapadá mě lepší slovo - boží :) TIPoň

Anita09
27. 10. 2011
Dát tip
úplně živě jsem si to dokázala představit, nejvíc se mi líbili ti pavouci, jak si balí ty svoje pavučiny..., to bych těm našim měla poradit. Zatím nejlepší co jsem od tebe četla. Přidávám tip.

Patcheesa
27. 10. 2011
Dát tip
výborně jsem se při čtení bavila, Květoni, líbí se mi tvůj květnatý styl a tvůj smysl pro humor. tipec.

guy
26. 10. 2011
Dát tip
hm, dost inspirativní čtení .. skoro to láká k příležitostnému vyzkoušení :-)

Ta mezera je tam pro ty, kteří ještě přijdou. Takže se pořád máš na co těšit.

macecha
26. 10. 2011
Dát tip
jejda, proč se tu objevila taková mezera?

macecha
26. 10. 2011
Dát tip
Já to řeknu naplno. Jedině Ty mě rozesměješ, nostalgik, ten mě dokáže dojmout a Diana, ta mě vždy přenese do jiného světa, světa krásných obrazů. Jo, a ještě Jarmilka Moosová, ta umí zasvětit do tajů lásky. Za to vděčím "Písmáku." :D

Yeziiinky u mě můžou povečeřet kdykoli. Vždycky jsou vítány.

Yeziiinka
26. 10. 2011
Dát tip
Panebože, to je paráda! A to složené očko! :) Ráda jsem u Tebe povečeřela, Quětoni. ***

BBarkku - pokaždé, když něco začínám psát, mám zato, že to bude fejeton.

BBarkku
26. 10. 2011
Dát tip
Ňam,sýýýr:) "pavouci sbalili pavučiny" a "muchopad" mě rozesmály:) A kdy už konečně napíšeš zase nějaký ten fejetónek?;)

Jméno Květoň už dlouho uvádím jako svoje "syrname" (name added to a given name and is part of a personal name)

filemon - já zase zbožňuju bryndzové halušky, ale moje žena nesnáší jiné sýry než ty z kravského mléka, tak to musím pokaždé vyimprovizovat strouhanou Nivou. Hernajs, už mi taky vyhládlo.

Vaud
26. 10. 2011
Dát tip
Verim, ze budes za svou propagaci smrdutych laskomin povysen svycarskou kralovnou do hodnosti syr Kveton! :-)

Nadšen až uchvácen!

filemon
26. 10. 2011
Dát tip
Ach, Květoni, ako ja milujem zrajúce syry! A dnes - dnes som ešte neobedovala a potom prišlo TOTO! Som mŕtva smiechom a hladom ...:)))))))))

Toscana
26. 10. 2011
Dát tip
parádně jsem si pobrečela, Květoňku, ale smíchy! :o)) (spokojen?)

No jo, v sýrrealistickém Switzerlandu se ti po vůni domova jistě nezasteskne, ale zítra se chystá jedna kolegyně navštívit svoji sestru ve Finsku a co myslíš, že má přikázáno dovézt s sebou (samozřejmě kromě hektolitru lihovin)? No ano, rodinné balení Olomouckých syrečků. Zrovna jsme řešili jak je má zabalit, aby ji nezatkli za podezření z terorizmu.

Vaud
26. 10. 2011
Dát tip
nemohu si nevsimnout drobnych reminiscenci na me soucasne prezivavsivse a v pripade cesty Mistra k nam syrozroutum, dovolim si pripravit male syroire :-)

F.L. - to už je dvoukoruna.

F.L.Vděk
26. 10. 2011
Dát tip
To by mi asi nasadilo korunu...

Je pravda, že lihovinou se problémy nevyřeší. Na druhou stranu - minerálkou taky ne.

takjinak - nenech se od nich napadat a zahaj protiútok. Nejlépe chemický.

F.L.Vděk
26. 10. 2011
Dát tip
To by mi asi nasadilo korunu...

Zordon - to je pochvala z největších. Ještě jsem pod žádným vážným dílem neviděl komentář se slovy - parádně jsem si pobrečel *

Alegna - já si zas u každého díla, které jsem právě napsal říkám, že tomuhle se přece nikdo smát nebude, že mě s tím pošlou do háje.

Aleši - ponech na hlavě. Ty tvoje úvahy by taky vydaly na hezkou řádku povídek, kdybys nebyl línej to "puzzle" poskládat dohromady.

A.H. - pravý atak teprve přijde, doufám. Jak praví klasik: Hanibal je ještě před branami. (Á propos - nehemží se mi to chybama?)

Diana - Já mám takovou malou pletárnu bičů z hoven. ((-: Knížky se asi nedočkáš, ale předplatné by se mi šiklo. Pošlu ti číslo účtu.

macecha - Nikdo jiný? To mu se mi nechce věřit. A zkoušel tě už někdo šimrat peříčkem na chodile?

Toscana - je pravda, že v domovině tvého chotě - v severním Maďarsku - mají zase jiné lahůdky. Odpor k aromatickým sýrům je u nich daný geneticky, protože pocházejí z Asie, konkrétně z mongolských stepí. Konečně název země - Hun-gary hovoří za vše.

F.L.Vděk - je vidět, že jsi mimořádně empatický a senzitivní. Chystám se napsat povídku o posledních dnech jistého J. K. Nazaretského, tak tu, prosím tě, nečti!

Juno - rodinné oslavy jsou moje vášeň.

Zordon
26. 10. 2011
Dát tip
parádně jsem se zasmál *

avox - škoda, že vůně jsou nesdělitelné. Žádný jazyk není natolik výstižný aby dokázal popsat odér týden naložených Olomouckých syrečků. Zde je třeba rozjitřit čtenářovu fantazii opisem. Například: "Za malý okamžik poté co nádobu otevřete, zaslechnete z východu jemné zvonění, jakoby miliony dřívek ťukaly do porcelánu. Ano, to senzitivnější části čínské populace odporem vypadly z rukou jídelní hůlky. Pouhé stopové množství tohoto odéru dokáže totiž asiata spolehlivě otrávit. Není divu, že Turci roku 1683 Loštic nedobyli a museli s hanbou obrátit už před Vídní.

baaba - jednou schválně napíšu příšerně dojemné sci-fi s filozofickými prvky v surrealistickém stylu volným veršem. Už teď se řežu smíchy když si představím, jak se u toho tváříš. (((o:

Alegna
26. 10. 2011
Dát tip
smích je prý zdravý, teď si tím nejsem tak úplně jista, protože mě od něj píchá v kříži, asi se mi tam odstěhovaly břišní svaly z toho, co jsem od Tebe zatím četla se mi to líbí nejvíc (to si myslím po každém, které jsem právě dočetla), snad proto, že je to o jídle a i tu vůni domoviny pořád cítím

dokonce se mi zdá, že ten puch dokáže proniknout i přes sklo monitoru...

na život a na smrad...:o) bravo, Mistře...

A.H.
26. 10. 2011
Dát tip
To je mocný atak, to ano. :D *

Diana
26. 10. 2011
Dát tip
Vděčně se chechtám. Depka z dešťového a ubíjejícího pracovního dne je ta tam! Ty umíš i z hnoje vyrobit šperk!*********** Kdy už se dočkáme nějaké knížky od tebe???? Pošlu předplatné!

macecha
26. 10. 2011
Dát tip
KVĚTONI, JÁ TĚ MILUJI !!!! Nikdo jiný mě nedokáže rozesmát. Toto dílko nemá chybu. Hned po ránu jsem v dobré náladě, což jsem málokdy. Díky . T***

Toscana
26. 10. 2011
Dát tip
Květoni, zase jsi mě rozsekal na krupici!!! Cháááá, a ještě k tomu jsem dostala chuť na romadúr, ačkoliv můj muž jako roduverný Slovák zrající sýry nesnáší (nechápe totiž, že někdo může cosi tak zatouchajícího pozřít), takže normálně si ho nekupuji, leč jen v době, kdy on jede na týdenní vizitaci ke své rodině. Hele, ale musel to teda být mejdan za všechny peníze!! :o)))))))))) *t

F.L.Vděk
26. 10. 2011
Dát tip
Bravo, velmi sugestivní :-). Ještě teď vyfukuji z nozder zbytky pachů. A manželka potvrzuje, že páchnu víc než obvykle.

Kočkodan
25. 10. 2011
Dát tip
Tak je tomu skoro vzdycky – má slova zní eroticky.

avox
25. 10. 2011
Dát tip
Krásně jsem si početla! Květoni, nemám slov, představuji si všechny ty libé vůně a malebnou společnost a tiše závidím... ale chci tě ujistit, že zápach zralého hnoje je vůní, oproti pachu kouře ze sousedova komína, když tento spaluje nejspíš zásoby petlahví, nebo co... velikánský tip :-)) */

baaba
25. 10. 2011
Dát tip
:D předpokládaně čupr čtení ...nic jinýho jsem ani nečekal***

Ferry - ano, je to takový cheese-eintopf. Těch fórků na prostorově významnější příbuzné jsem tam původně měl víc, ale strach mi nedovolil.

Kočkodane, to zní skoro eroticky.

Kočkodan
25. 10. 2011
Dát tip
Deláme to pres internet.

Ferry
25. 10. 2011
Dát tip
NELZE DNES POUKÁZAT NA JEDNOTLIVÉ CHUŤOVKY, NEB DÍLO JE JEDNÍM KOMPAKTNÍM HRNCEM VÝBUŠNÉHO FONDUE HUMORU. TLESKÁM A KLANÍM SE (i když z toho co je psáno o tetě Apoleně hrozí až inkontinence)... *

To nechápu. Ještě to sám po sobě nemám přečtené a už je zde hromada komentářů. Jak to děláte?

8hanka
25. 10. 2011
Dát tip
lepsie pocitanicko pred spanim som si nemohla priat:) Tlieskam, chechtam sa aj ked nie som fanda odéru zrajucich syrov :) Ale rada by som videla na vlastne oci napriklad: "Dokonce jsem přistihl i naše pavouky, jak mlsně pokukují do sousedství, poté balí pavučiny a kvapem přelézají plot" Věstonického Vénu "šelmy (velká hlavní kočka Hermína a malý záložní kocour Předátor), které jindy nelze odehnat od stolu s laskominami, vstoupily do ilegality." "Sehnal jsem je lacino od hrobníka. A to maso, co griluješ, není náhodou taky od něj?“ a vlastne, vsetko by som chcela vidiet, skvele to je:) *****

Kočkodan
25. 10. 2011
Dát tip
Pochvalných sluvek mel bych furu, nejen za jídlo z Romaduru. Ríkám jak kritik zdá se prvý, ze Kveton díla zrídka mrví.

Adamova Eva
25. 10. 2011
Dát tip
:O)))))))))))) ňam ňam *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru