Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+4 neviditelných
Vlakem do Frýdku a zpět
datum / id10.11.2011 / 396321Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno2200x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
"Mám jízdenku z Frýdku
a za uchem kytku.
A od mámy vitamín Cé
a buchty a tvaroh.
Šla se mnou až na roh.
Tam voněla čemeřice."
M. Horáček, Praha, Tak to chodí.
Vlakem do Frýdku a zpět

Dead Man

Když Šejn s očima jako len nasedl na víc než Posázavský expres, rezezněly se v kopcích v dáli hluboké tóny basové kytary. Zněly jako hrom, jako cirkulárka zpomalená prsty odvážlivce, jako když do strun uhodí Neil Young. A do toho báseň o době ztracené už šest tisíc let. Mohl člověk před šesti tisíci lety slyšet stejný zvuk kytary? Někde v dálce před sebou, kterou ještě jen těžko dokázal domyslet? Co my víme.

 

Podzim

Podzim už zapálil keře. Který z nich je ten jeden, před kterým nutno zout boty v tiché modlitbě? Najde ho člověk pozdní doby? Anebo alespoň najde odvahu stát se listím rozvátým do stran, stát se ročním obdobím, stát se řekou, zůstat nakonec jen otiskem v kameni? Vydá člověk ještě někdy svou duši sluneční lázni kdesi v kopcích Tenochtitlánu? Které mýty ještě mohou ožít? Na této hvězdě z nekonečně mnoha, kde barvy umí rozechvívat.

 

Místek

V Místku na náměstí má život ještě svou druhou podobu: žije se tu i v řečech. A tak klapot podpatků místní kokety může mít hned dvojí zvuk. Ten rušící místní špačky a ten rušící místní babky. Kolem dokola v loubí jsou jen samá řeznictví a kadeřnictví. Mít bradu umaštěnou od salámu patrně nelze s vrabčím hnízdem na hlavě.

 

Krajem prvních principů

Zas projíždím tím krajem, kde se muži pod zemí setkávají s prvními principy. Ty v nich pak zůstávají, i když světlo dne si s nimi nerozumí. A tak principy jako argument nacházejí své místo daleko spíše v nočních lokálech Zábřehu, Hrabůvky a Poruby než na prosluněných haldách nad městem. Na jedné sedí dva kluci a kouří z hliněné dýmky. Jak padne na haldu tma, budou muset zmizet. Princip úniku. Zákon přírody.

 

Konečná

V Sherwoodu před Hlavním nádražím mají poradu zbojníci. Životem vyčerpaná Marian v hale žebrá o pár drobných. Kdo z vás je Robin? ptá se službukonající strážník.

Život je všude stejný.   




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.11.2011 20:44:27dát kritice tipChigwell
Fáááákt?A zrovna z tohohle dílka já byl krapet v šoku.Jsem staromilec,takže u mě vítězí klasika A bude hůř...hodně mě zasáhli Golpotoni...celkově toho týpka mám rád,ale má láska je Bondy-ne ty ryze fylosofické,ale ty lidské,třeba Leden na vsi,Mníšek,Šaman,Bezejmenná...no,tak jsem se vykecal a přeji hezký večer :)
17.11.2011 20:34:15dát kritice tipMovsar
jasně, ale třeba i basket flora mě rozhodně kdysi dobřě pobavil
17.11.2011 20:31:03dát kritice tipChigwell
Ajaj,tak to se omlouvám.
17.11.2011 20:10:49dát kritice tipMovsar
díky. já myslím básníka pelce.
17.11.2011 19:31:02dát kritice tipChigwell
Líbí se mi.Jen čistě ze zvědavosti,neber to jako rejpání:Jak se ti může líbit zároveň Pelc a Kundera?Mně to nějak nejde dohromady... *
11.11.2011 21:57:06dát kritice tipMax Hutar
Tvůj lakonický, citlivě publicistický styl se tříbí.*
11.11.2011 10:31:17dát kritice tipKapsa
Krásné obrazy, dobře se to četlo.

Chci další! :)
10.11.2011 20:18:07dát kritice tipTangens_Omega36
Hezky napsané. Jen škoda, že jsou to na sebe ne příliš navazující fragmenty, takové Fruhlingovské (Winterovské, doufám, že kol. Fruhling nebude dotčen). :-)
Život je všude cca stejný, to je pravda. I já si najdu spoustu romantických a zajímavých míst kdekoliv, nejen v matičce Kroměříži, nebo třeba "adoptivní matce" Praze. :o)
10.11.2011 19:07:54dát kritice tipMovsar
díky. je v tom hodně nostalgie, je to taky moje ostrava.
10.11.2011 09:31:54dát kritice tipNicollette
Bezva. Delka jednotlivych textu tak akorat. * * *
10.11.2011 00:19:59dát kritice tipFruhling
Haldy jsou super, rubová strana krajiny - mám tu jejich poetiku rád. Podobně jako zábřežské pajzly. V určitých okamžicích tam člověk ještě chytne poslední doutnající jiskry někdejšího podzemí. Ale hasne to, nakonec je to všude stejné, rub jako líc.

Ty tvoje texty jsou vlastně docela nostalgické, uvědomuju si.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.