Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nostalgie

Výběr: Jinovata, Markéta, Danielane, Zbora, Lyryk
15. 11. 2011
48
30
4927
Autor
egil
Jako vždy. Plastické obrazy –
             šedé a výbušné. Podzim
jako přerušená soulož. V parcích
inflace šlépějí, listů…
 
Ale především:
Na stéblech mráz ukřižoval vodu…
 
V kuchyni mlčíme
                 nad svými kávami.
Píšeme mrtvým a o mrtvých. Dědo…,
je to sladké a vláčné
                          tlení.
 
Narkomani nostalgie.
V co ještě doufáme…
 
Zavři, ať ti neuletí duše.
Zavři – proč –,
          aby čas zdánlivě znehybněl;
v koupelně doškrť tu vodu.
 
Vylidníš zrcadlo, zhasneš a vypneš sklo.
Co je dnes skutečnost… Možná,
že ten, kdo ti do těla promítá vědomí,
                            je v ustlaných rostlinách
vláknitou vůlí k růstu.
 
V co vlastně doufáme…
 
Do dutých loutek dnů
               smysl a významy…

30 názorů

asrar
05. 01. 2014
Dát tip

Mému čtenáři se to líbí... pěkné :) *


Miroslawek
20. 12. 2011
Dát tip
Narkomani nostalgie... a spíš jak jsme sami utvářeni sedimentací prožitků... a jejich přeměnou... žula, rula... opuka... a nakonec stejně skončíme u toho, že prach jsi a v prach se obrátíš... Ale především: pociťujeme vztažnost, niternou sounáležitost z a v paměti... a její nivelizace, marnost, pomíjivost... to je horší než samotný prostý fakt smrti, konečnosti ega...

egil
16. 12. 2011
Dát tip
jasan Honzyku.. a kapsička.

je to pře so fi sti ko va né... esli to má zaujmout... tak jen autora - břichomluvce! se to dá zjednodušit přec... šecky ty pocity niterný sakra! si mne aji vytočil jeminaku

Kuchot
07. 12. 2011
Dát tip
zábava

Zbora
06. 12. 2011
Dát tip
Moc hezká.

Petr.II
24. 11. 2011
Dát tip
jo - to smím - T*

dada
22. 11. 2011
Dát tip
"Na stéblech mráz ukřižoval vodu…" slova, která se mi ihned promítla v obraz ***

Damné
21. 11. 2011
Dát tip
krásné *

Markéta
18. 11. 2011
Dát tip
"vrstvy"... samosebou

Markéta
18. 11. 2011
Dát tip
"V co ještě doufáme…" pro mne prařeč kořenů, z nichž vyrůstá každá skutečná poezie, tedy ta (slovy autora), jež "není zbytečná". A tento text mohu vnímat třeba jako jednotlivé vrsty (od "hrubé" k nejjemnější) týž substance

dadadik
16. 11. 2011
Dát tip
líbí moc

Sarrah
16. 11. 2011
Dát tip
Krásná poezie* Děkuji za příjemné čtení*

...tý brďo,bezva*****/vyjímečně mi nevadí výběr/ (avi Jinovata,snad tomu i rozumí:)

Lucie-at
15. 11. 2011
Dát tip
suprová věc! :)

..uf..je to dokonalé!!! ..ukřižovanou vodu nechat..je to boží metafora!

Zuzulinka
15. 11. 2011
Dát tip
konečně trocha poezie v nepřeberném množství pokusů o ni*

Janina6
15. 11. 2011
Dát tip
Příjemné, potkat tady poezii.

sveřep
15. 11. 2011
Dát tip
VÝBORNÝ. zas tak moc načteného tě nemám, takže tohle je NEJLEPŠÍ, co jsem od tebe četla, extrémně neblbé při dostatečné srozumitelnosti, a tak. prostě POEZIE a ještě zvlášť podtrhnu - ...Vylidníš zrcadlo, zhasneš a vypneš sklo. Co je dnes skutečnost… Možná, že ten, kdo ti do těla promítá vědomí, je v ustlaných rostlinách vláknitou vůlí k růstu. !

skvělý text! smazal bych následující: "Ale především: Na stéblech mráz ukřižoval vodu…" Připadá mi to zbytečně spektakulární a tak nějak navíc, mimo tok

nikotin
15. 11. 2011
Dát tip
Dost hutné a složité. *

Rajmund
15. 11. 2011
Dát tip
Prožil jsem text tiše a přirozeně

Lyryk
15. 11. 2011
Dát tip
Na stéblech mráz ukřižoval vodu…

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru