Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Vím, že jsi
datum / id15.11.2011 / 396773Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno1490x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog
"Je mi to všechno líto a nevím, co mám dělat. Psát a číst, a usmát se občas, jde-li to... a vědět, že vím, že jsi."
Vím, že jsi

 

 

 

„Počkej…“

Ohlédla se, zaváhala. Udělala ještě asi dva kroky a pak se zastavila.

Obrátila se směrem k němu .

„Na co? Na co mám ještě čekat? Řekl jsi toho dost!“

„A ty?“

„Co já?“

„No, co mi řekneš ty.“

„Co chceš slyšet? Že máš pravdu? Že jsem nemožná, protože nejsem schopná si domyslet tvé důvody?

Že jsem to vše dělala s úmyslem se předvést? Ty myslíš, že mi na ní záleží? Vždyť ji vůbec neznám! Je to pro mě cizí člověk. Nepotřebuju jí dokazovat, že…To si opravdu myslíš, že jsem takový blázen?!“

„Tak proč…?“

„Proč myslíš? I já mám svoje sny, touhy...

Proč tak často utíkám do světa, který hřeje?

Potřebuju být chvilku jinde, než je to, v čem se dnes a denně pohybuju.

Někdy se vracím do dětství, protože tu malou holku, kterou jsem byla,  mám stále v sobě.

Jo, vymýšlím si,  a  už dávno mám pocit, že i tebe jsem si celého vymyslela….Barvu tvého hlasu v telefonu. To byl jediný důkaz toho, že jsi živý. Nepochopila jsem, že ty  pro mě živý být nikdy nechceš.

Tak jsi mi to konečně řekl a já to teď už vím,“ odmlčela se. Najednou nevěděla, jestli má pokračovat:

,,Tvoje široké pole možností… Jak to mám chápat? Budeme na sebe myslet? A co když potkáš na tom poli jinou? Budou tam přece všechny. Víš jak nesnáším chlad. To tam  zase budu jen stát a čekat kdy si mě všimneš?

Jak mám chápat všechny tvé holé věty?

Připomínáš mi  strom v zimě.

Jenže já…opakuju ti to stále dokola…  mám radši teplo.

 Miluju stromy, když kvetou, nebo šumí, voní… žloutnou…“

 

„Je to pro tebe těžké. Já vím. Pro mě je ještě těžší být bez tebe.“

 

Nevěřila svým uším.

Vždyť vše, co poslední dobou dělal, vnímala jen jako jeho snahu se jí zbavit.

Nevěděla, proč si ji odpírá, ale cítila už delší čas, že to tak je.

Stačila jedna jeho věta a byla zpátky.

Zase byl tím, kterého nechtěla nikdy ztratit.

A najednou věděla, že i když ji nakonec opustí, bude stejně stále…až do smrti smrťoucí… s ní.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.12.2011 14:23:30dát kritice tipMorticia Adams
..to já tomu vcelku rozumím...
23.11.2011 17:12:54dát kritice tipDiana
Moc tomu nerozumím...
22.11.2011 15:40:21dát kritice tipRobinia
*
17.11.2011 12:43:42dát kritice tipSoňa
já si musela udělat čas. Četla jsem to hned, ale vracím se, abych Tě pozdravila a opakovala se v tom, že mi při čtení Tvých "věcí" jde buď mráz po těle, nebo se jen tak usmívám, nebo se mi chce bulet, ale nikdy mě to nenechává chladnou...
16.11.2011 21:53:20dát kritice tipVH64
A budeme si to prožívat, dokud ještě někdo na téhle planetě zbyde. Jinak a přeci stejně...
16.11.2011 11:59:30dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Zvláštní přechod z jakoby skutečného rozhovoru do autorova vnitřního monologu; ne nezajímavý. Tip
16.11.2011 09:02:57dát kritice tipsynáček
*
15.11.2011 23:06:49dát kritice tipto nic
no jo...je to tam...je to tam všechno...*
15.11.2011 18:37:49dát kritice tipnostalgik
a s těmi, s nimiž jsme nesměli být, budem snad až po smrti...
***
15.11.2011 18:26:48dát kritice tipgabi
výborne napísané, rozumiem tomu *


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor