Čarodějka nad propastmi....

…čarodějka nad propastmi

…z křídel

…chránila

rozdávala

co loukou, lesem

i sprašnou z cest

s křídly nad koruny

i blátem

teď probírá kapes

oživit

promnout

či pustit po větru

víc zůstalo v děravých

(ne) vše unaví

…………………………

…ze srdce

zrak toulavý upírá

peří skomírá

konce dotýkají se

jedné

z předbíhajících         v šeru

slábne tikot                      srdce

svírá             v zátylku horkost

v dlaních         zarytý střep

hořkosladce chutná

kapka      stékající

po dlouhých strunách

tančící po vláscích

nad propastí     

                  rozhodností…

……………………………………

…ze sebe

…a nebe je tak na dosah

a vysoko

jak propast       

nikdy nekončící...

……………………………………

…ze stínů  dlaní

střep zarývá se hlouběji

a hlouběji

nasládlá stačí  se vypařovat

se stíny když se               roztančí

je cítit myšlenkami

jež nejsou

jak na rozbouřeném

s hladinou očí

kdy už stačí

po krk                  prázdnoty

…………………………..

…z očí

do noty trylkující

slova

hříšná či hopkající zbloudile

proč visí                  a kde je stěna

kdy bíle            napříkro

kdo chtěl   ji…

…………………………….

…z rozkvetlých ran

postavit dům z kopretin

a vlčích máků

koupališť 

z citů nocí

rána nezachrání

noční nadčasovou

chtě dávno

probdělou…

…………………….

…z nadějí

jen ve stínu stop

zůstává

tančící zatoulaná

ta

probdělá…