Věčný návrat

Jsme ve Španělsku. Tebe budí horko ze spánku. Někde z dálky noci šumí moře a z jiné strany zní místní hudba. Teskná. Snad tím horkem, snad polospánkem dáváš se celá od sebe, cítím vlhko na tvé kůži. A najednou teskno, teskno za tím, odkud člověk vyšel, že nikdy už nevrátí se. A naděje, že věčně se může vracet znovu. A v tom věčném návratu, tady na jihu Země, kde vznikl člověk, slyšíš hudbu, cítíš moře a to, jak já jsem ty a ty jsi já, na okamžik, ve kterém je ukryta věčnost.

Přemýšlím o tom, proč se toto nikdy ve Španělsku neodehrálo a proč musí být návraty tak obtížné.