z neopatrnosti jednou hlad vznik

a ona stále

popelnice jsou plné břich

imaginární dítě zívá stmívání ve dveřích 

upadlas spolu s igelitkou

chleba se dokutálel k jeho nohám

poté co ti na čelo skrojek přiložil

hlasem se protáhl až na samý okraj

to před dopadem se moje milá nezpovídá

to před početím

---      

 chytáš se za zrcadlo

                po paměti obratel po obratli zouváš z těla

                tu jež splynula s davem ještě dřív

                než z tváří odtrhala pigment a začala jej pokládat jako tečky

  za věty dospělých

                margitko

  vzchop se ke smíření je ještě jeden směr

                o přiznání blíž

---

pokaždé pokřižovala chleba nožem

klekala  napínala podlahu

chytala za oba konce řetězu  zahákla do ramen

víc mlčenlivá než živá podepřela

margitko

mezi perkeltem a uhlím není rozdíl

obojí zahřívá  do tváří vtiskává vzájemnost

                               ---

                                          a mnohdy na sklonku léta shledáváš

že tvoje pleť už není

co bývala