Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Když bozi zestárnou
datum / id21.11.2011 / 397258Vytisknout |
autormalej_blazen
kategorieVolné verše
sbírkaMartyrium Jirkovo,
zobrazeno2348x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Pravda nejde předat
protože je tak hrozně nudná
Když bozi zestárnou

Poslední dobou
hodně vzpomínám
Sedím v křesle a za zády mi temně bliká žárovka
jako lampy pouličních ulic
Chvílema mám pocit - takové to píchnutí u srdce
to když nějaká vzpomínka se mi téměř zhmotní v rukou
jenom na okamžik a je pryč a já v ní i s ní

Dost často se vidím jako hodně malý
na chalupě
všude okolo mě temně zelená tráva
a já sám si hraju
ve stromech zakopán
na které lezu
nebe nade mnou
a sekající sekačka zdálky se líně převaluje nedělí
do zad mi hřeje starý stůl co kdysi býval cool
a především tím stromem
Barva se z něho v dlouhých tazích odlupuje
a zůsává mi za nehty
a voní smutnou pryskyřicí
Spojil jsem vlastní hrany
a donesl si ji v dlani pod oči
Zašplouchlo moře
vidím se na kameře lačný pojídač zmrzlináč
a chci další nášup ach kde je tě nahrávko s vůní ryb konec
Pak kouř mi prosvítá vlasy a asi
zase bude noc
když nad potok se rozohnil bůh války prázvláštně červený
ten strýček Pepik a jeho věčný měsíc
jež se stačil utopit v pivu
přestože babička nebabička má ráda pouze pěnu
co sesbíral její syn
na pokraji oslizlých kamenů
toho lehkého potoka 
když pinzetou pomalu s nábožnou rutinou z něho polský písek vyndává

Vlastně se mi nechce zoufale psát
drtím si klouby to je to mé a neposedné
Vůně země
jsme kluci a utíkáme po sídlišti
v rukou cigareta a jediný ohárek se nedostal do plic
jak je to legrační když páni šlukujou
pod nohama se  boří led a pak v reji chaluh
hledám svůj nesmrtelný walkman
byl něco jako bůh
a propůjčoval mi na krátké okamžiky svojí sílu
A taky brekot to když se obrátí celý svět naruby a hned
Vás chce na stolici odsoudit
a nikdo se neptá co by a by a kdyby
koukáme do televize
lesknou se nám v ní hlavy
a stará máma v ní ještě neumírá
koukáme do rádia
a je tu jako před lety zaprášené a trhá pásky
někdy je slepím a jindy zase ne
a pak ti dám první pusu
a všechno bude zase jako dřív
ten chabý pocit sebeobjevování sebebobjetování
co vážně nejde slepit

Vlastně mi prsty docela mrznou
ne že by tu byla zima
ale kouřil jsem z okna a na první prst mé prvé ruky mi padla prvá vločka
této první zimy
nedávno ne není to tak dávno
protínání lidí které pohromadě už neuvidím - jojo díky Katko za ten hašiš na posedu
okolo nás bahnité pole a znělo to až skoro romanticky a mýticky kdyby si alespoň na chvíli
zavřela hubu i když byl jsem asi příliš zkouřenej abych mohl lítat
a taky chloupky v rozkroku Markéty a na jejich rukou
tehdy dokázal proměnit můj svět ve sténající bolehlav
a pivo a whisky a brufen a snaha být co být dosáhnout na mátožné postavy
hrdinů a rytířů a princezen a taky panu tucznaku
tady jsem jej poznal a s prvním sexem jej v sobě rozehrál
blátivého a bloudícího sběratele topolů
Bylo léto a za okny proletěl drak ty si poprvé polykala a já nevěřil
okolo nás hudba a kus země s červeným blátem na konci
kelímky piva a spousta legrace a haha hihi chocho
vše se to prolítlo jaksi zrychleně že nedokázal jsem tě uchopit dřív než jsem ti sám řekl sbohem
A pak čekal na mne Petřín a Praha a hrozný vedro když jsem se vrátil z třešní
peckovalo se od rána do večera a já únavou ejakuloval do tvých peřin
pod Vámi kouřil především a také hlasitě se smál rybář Olbram Zoubek
ty jeho nakloněné roviny mi tě připomínají
není to už jenom vystříhaná vločka z toho jak se neproměňuješ ale spíše
nedokážu už rozlišit kdo a s kým a kým je
Protože paměť je tak divně nestálá zjistil jsem a já tu jsem a ty tu nejseš
na stropě růže
a z prstu kape krev
naštěstí odešla si mě
a já mohl být svobodný a alespoň na chvíli chytrý jako socha
(ovšem dny a týdny které jsem prožil v oparu jara protože jaro si z toho roku především pamatuji
mi ukázali i oněmněnou stranu mince
s člověkem který kašlal smrt a já s nim pil
a jiný zase cvičil do noci karate a bůh ví jestli ještě žije
taky noc kdy plavali jsme ve fontánce
a všude tma jen hodiny osvětlovali devatenácté století našeho parku
prostě spadlo znebe s první francouzskou
omeletou líbali jsme se a měla si legrační chlupatej pupík
a nad námi kdekdo lamentoval co jsou to vosy a sršni a krásná židovka s tělem jak z papíru velikou bradavkou a měkými rty na pozadí jejího zpekla - udělal jsem co jsem musel a co jsem
mohl a nešlo to jinak ale za tu jednu návštěvu to stálo
To jaro bylo cítit prací snad první a letmou prohrou
nad sebou
o jejéjé - člověk prostě pořád nevyhrává)
Když přetlo mi to trolejbusové nebe
modré nebe
říční nebe
plné mostů nebe
plné hostů nebe
s vůní ryb nebe
a pak že se pořád nic neopakuje nebe
nejisté a vlnivě plné propité a dlouze prochozené nebe
plné smíchu nebe
hebké Vlaďčino nebe s rozvrzanou postelí a pomalovaným pokojíkem
kamarádské nebe s pozvolna tekoucí poezií
plné Hradecké nebe
A na jeho konci Marie
bez čaje a bez pomoci
nedokázal jsem tě pojmenovat
ani ti přát to hezké
protože hezké nebylo jen hezké ale ještě více hezké než se zdá
a taky pravda ta to nebyla
ale zřetelně si pamatuji
po sexu v cizím pražském bytě leželi jsme na matraci v posteli při stropě
ovšem bez růží a a snili si svůj sen každý potisící jinak

To jsou ty epochy co minuly a pak jsou
tu epochy co žiji
a epochy co budou a nejsou - nejsou sto se pochopit
a odpovědět na tu blbou ale večně opakující se otázku
halo!? kdo tam?




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.01.2012 15:27:44dát kritice tipxanti
Dlouuuuhá...ale pěkná:)
16.12.2011 09:10:03dát kritice tipz_osminy_větrová
Hm, todle už pro mě neni moc básnička. Jen proud, kterej člověk upouští, jenom starý fotky a soukromnej šifrovanej deníček.
23.11.2011 18:02:22dát kritice tipch_34
Jé vidiš, já ti ještě nedal ten tip!
23.11.2011 07:54:19dát kritice tipmalej_blazen
ch34:tak presne jmenuju ne?!
22.11.2011 23:34:05dát kritice tipch_34
Něco tu zapáchá. :-)
Blázínku, to byla reakce na v. h. šedesát čverku, ne na výběr motivů.
Nezapomněl, ani mě to nenapadlo; omlouvám se za to.
22.11.2011 20:13:29dát kritice tipVůněSlov
No, že by zrovna jen pro to, že nudná?....Když si ji člověk sám neprožije, tak nepřebírá...zkušenost života je těžko druhým vstřebatelná, když nemá člověk osobní zážitek, si říkám, a tak je to asi i tou pravdou ?...kterou má ostatně stejně každý svou ...
22.11.2011 15:21:45dát kritice tipmalej_blazen
ch_34: zapomnel si tipnout
22.11.2011 15:21:27dát kritice tipmalej_blazen
céhátko: tezko rici (pokud to tedy bylo na me) proste mi to tak nejak prislo na mozek
22.11.2011 14:47:24dát kritice tipch_34
Zrovna přemejšlim, proč by tyhle měly bejt důležitější než ty ostatní.
22.11.2011 13:57:52dát kritice tipVH64
Asi to není důležité, ale jestli chceš, tak se koukni na:

měla si/měla jsi
kdyby si/kdybys
ty si poprvé/ty jsi poprvé
odešla jsi mě/odešla jsi mně (ale nevím, jak to myslíš)
oněmněnou/oněměnou
21.11.2011 21:24:34dát kritice tipDeZdeNova
je to moc dlouhý
21.11.2011 20:55:09dát kritice tipmalé stýskání
Jsme na tom stejně, ale ty to umíš vyjádřit slovy. Já ty pocity, ty vůně, ty dotyky, ty barvy - mám jen v sobě. Vše jako ty cítím, čichám, hladím, a před očima mi běží barvy - z tvé poezie. Dík.
21.11.2011 20:43:36dát kritice tipsrozumeni
Pro me zvláštně poutavé...**


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.