Zmierenie

hm, okej, je jasné, že v Češi túto tému berú veľmi citlivo a naša generácia to nezažila a nevníma to až tak, dokonca Slováci, chápem.. 

Tak či onak, ten prechod v tom, dialógu je veľmi náhly.. niečo tam chýba aby to bolo také ladné. 

pejprdoll - ďakujem za tvoj názor.

To posunutie ďalej sa, hádam, udeje po dokončení III. časti Anjelov & Čertov. Avšak chcem to mu nechať voľný priebieh.

Čo sa týka vybraných kulís česká dedina, slovenčina a pod. - je to prostredie. ktoré dobre poznám, v ktorom som si (zatiaľ) istý.  

Poviedka nie je primárne o genocíde, je odpúštaní malých ale aj veľkých zlých vecí.

Snažil som sa zločiny pri odsune Sudeckých Nemcov pojať citlivo, pretože v ČR je to stále ožehavá téma. Preto som zvolil hlavnú postavu ako Slovenku, nezaťaženú minulosťou.

K dialógu babky a Karin. Karin nadviazala rozhovor na fotku hlavne, aby sa nemusela baviť o otcovi... a popri tom sa niečo dozvedala...

Kamaráde, písanie o genocíde nie je zrovna najľahšie a je dosť obtiažne túto tému poňať ... vôbec nejako.. môže sa o nej písať s absolútnym chladom, naturisticky, ale aj tajomne, nehovoriac o tom, akoby zastreté strachom, po určitom čase, z niečieho rozprávania a podobne... 

Keď som začala čítať tento kúsok, tak sa mi hneď opomenul tvoj román - česká dedina, slovenčina, kamaráti, deti - a povedala som si, že síce na tom nie je nič zlé, ale bolo by fajn sa už aj niekde posunúť. 

Trochu sa mi nepáčil spôsob, akým si sa dozvedal informácie, čo sa vôbec stalo - prišlo mi to trochu neprirodzené - ale tu narážam len na to nadväzovanie na to, ako ona hneď priamo zmení tému z otca na tú fotku. 

A ešte asi nie som na koncové pátosy. :D Ospravedlňujem sa. Celý príbeh je napísaný tak ľúbivo, že tá surovosť udalosti ku mne prišla len cez priame babkino rozprávanie. Koniec je tiež síce zmierujúci sa ale stále ľúbivo jemne napísaný. Je jasné, že detský svet vníma realitu ináč, vojnu dupľom, genocídu raz toľko, ale ..uff... zmenila som názor po zhliadnutí filmu Wenecja (Poľsko) - zmeníš ho aj ty. ;) 

 

Ďakujem za prečítanie môjho dielka a za komentár. Dvojjazyčnosť som použil hlavne kvôli odlíšeniu pôvodu hlavnej hrdinky a jej pohľadu. Tým, že nie je (tak celkom) miestna, dokáže veci vnímať inak, a hlavne dokáže načúvať. Nad uverejnením poviedky v nejakom časopise som nikdy neuvažoval. Ale ak, by sa taká možnosť naskytla, prípadným požiadavkám na úpravy by som sa nebránil.

Začátek je takový "vlažný", navozuje dojem plochého holčičího vyprávění, oživeného prvky tajemna. To, co mě udrží číst dál, je záblesk dvojjazyčnosti -- líbí se mi, zajímá mě bude-li nějak "dějově" využita a těším se, jak budu autora kárat za gramatické chyby :-) Ke kárání není důvod, dvojjazyčnost (až na /možná jen mnou/ domýšlenou paralelu s podstatně klidnějším rozchodem dvou národů o 50 let později) je zřejmě využita spíš jako prostředek k odlišení postav, ale hlavně: Úvod je za námi a (tušený) děj dostává spád, který graduje v babiččině vyprávění (typovaném kurzívou). S tím blízkým a přece trochu cizím jazykem nemám tolik zkušeností a citu, aby mi příslušelo hodnotit úroveň formulací a potřebnost (či nadbytečnost) slov, ale domnívám se, že chtěl-li by někdo tuhle povídku vydat třeba v časopise, doznala by (nebo aspoň její úvodní třetina) jistých slohových změn. Tip (nejen za nabádání ke snášenlivosti)

Yours - ďakujem za tip. Škoda, že sa ti slovenčina nepáči a pritom je to jeden zo 40-tich najkrajších jazykov sveta :-)

Tangens_Omega36 - ďakujem za kritiku. Češtinu som použil zámerne,kvôli dokresleniu prostredia, kde sa poviedka odohráva. Avšak na budúce zostanem asi iba pri slovenčine :-) Čo sa týka "neakčnosti" začiatku, chcel som v čitateľovi vzbudiť trocha napätia a pochybností. Oveľa viac sa obávam, že čitateľa môže odradiť obyčajný štýl akým je poviedka napísaná.

Prepáč, Růženka, za moju neomalenosť!

no jo, akorát nevím, jestli to stihnu přečíst, diš sem f práci. Uvidíme. Jo a jináč, Růženka viká, ostatni Růžence tikaj:D

Ja viem, ale osobne si myslím, že to stojí za to. Začiatok je trocha rozťahaný, ale všimnite si ten rozprávačský talent a vynikajúco vykreslené prostredie + zaujímavý koniec.

šmáriapano!!!! sem si vitiskla zapomenutí vlak! To je fakt novela!

koukala se, jen do dneška. Novelu fakt nestihnu přečíst, sem f práci. Teť sem dočetla gymnazistku, na vlak mrknu.

pavlikovaruzenka - ďakujem vopred za Váš hlas. Hlasovať môžete ešte dnes asi aj zajtra. Čo sa týka nominovaných poviedkok, tak mne sa páčila poviedka od Proseckého a potom Zapomenutý vlak, avšak to je skôr novela. Ja som ju čítal dnes do druhej do rána :-)

Patriku, tak to je víborní. Mala som z toho zimomriavky! juknu co je dalšího f povítce mjesíce a budu na vás hlasovat. Doufám, že eště není pozdě.

gabi - som rád, že sa ti to páčilo. Ďakujem za pochvalu.

výborná práca, rada som si prečítala zaujala námetom aj spracovaním *

No, o tom tak nějak mluvím :-) To téma je prostě citlivé, a já oceňuju, žes ho dokázal podat takovým "nedějepisným", nefrázovitým způsobem. Na mě třeba úplně nejvíc zapůsobil ten závěr, když se rozhodne zavolat tátovi...

Janina6 - ďakujem za kritiku a postrehy z formálnej stránky. Pozriem sa na to a tvoje pripomienky do poviedky zakomponujem. Nechcel som na čitateľa morálne apelovať. Chcel som. aby si každý z toho príbehu vzal práve to "svoje".

Ze začátku to vypadalo na „duchařský horor" pro pobavení čtenáře, ale pak se z toho vyklubal příběh s mnohem závažnější myšlenkou. Zajímavě působí střídání češtiny a slovenštiny v dialozích. Pár drobných připomínek: Na začátku povídky „Asi jsem SA někde sekla.“ Povzdychla si Jiřina. – česky SE, a konec přímé řeči by měl správně vypadat takhle: ...někde sekla,“ povzdychla si Jiřina. „Vypadáš hrozně!“ Skonštatovala, keď za nami zavrela dvere svojej izby. – Tady mi chybí kamarádčino jméno. Je to nová situace po líčení těch probdělých nocí atd., takže by se hodilo napsat, kdo to konstatoval. „Holčičko je to komplikovaný...“ Za oslovením holčičko chybí čárka. Je to sice takový hodně „poučný“ příběh, ale řekla bych, že ten morální apel nevyznívá nijak násilně.

Patriku, myslím, že na textu je znát, že to nemáš z první ruky.

Prosecký - Nie nevychádzam zo žiadneho rozprávania. Inšpirovali ma udalosti ako Masakre v Postoloprtech a Podbořanech alebo menej známy, ten v Očihově. Pravdupovediac túto tému som v poviedke rozobral s obavami. Predsa len táto historická epocha československých dejín ešte aj dnes vzbudzuje určité vášne. Možno práve moje neisté uchopenie témy môže spôsobovať to vzďaľovanie sa realite. Ďakujem za bod.

K3 - ďakujem za tip. Som rád, že sa ti to páčilo. Malý rozsah poviedky som koncipoval schválne, aby sa dala prečítať jedným dychom.

Patriku, Zmierenie je právem v Povídce měsíce, přečetl jsem jedním dechem. Tohle téma opravdu stojí za to. Tip.

Myslím, že je to dobré, ale přečtu si to ještě jednou později, v klidu.

Díky za nominaci, Pomerančová, zařazuji dílo do klubu.

Děkuji, dávám to dál :_)

Pomerančová - Áno, veľmi rád sa zúčastním :-)

Souhlasil bys s nominací do Povídky měsíce?

Nadiusha - ďakujem za poklonu.

udivitelnoje :D uzas, ak by bol klobuk- davam dole

Ďakujem Sebastiana. Som rád, že sa ti to páčilo

to je krásný, dostalo mě to, ..