Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ach, ta má hlava...

27. 11. 2011
29
39
2734
Autor
avox

z koule domů

„Elektřina, voda, plyn,“ přeříkávám si před odchodem do práce v duchu svou všednodenní modlitbičku a přitom si v paměti promítám zhaslé světlo v koupelně, vypnutý plynový sporák v kuchyni a zavřené vodovodní kohoutky. Druhá sloka představuje vnitřním zrakem provedenou kontrolu kabelky: „Kapesník, peněženka, klíče, hřeben, brýle, hodinky…“ Kdysi do té říkánky patřily ještě cigarety a zápalky, ale už zaplaťpánbůh ne. Děti se zatím pošťuchují u dveří, starší odchází do družiny, mladšího vedu do školky. Mám takových němých monologů nacvičeno víc, usnadňují mi život, vnášejí klid a řád do každodenního spěchu. 

To bylo v pátek ráno, poslední pracovní den před velikonocemi. I odpoledne proběhlo v klidu, velký si udělal domácí úkol, malý rozebral další autíčko a já stihla vyprat. Sušit se to bude na sušáku v bytě, když jedeme pryč, nemůžu blokovat sušárnu. Jezdíme rádi k babičce, máme tam i dvě tety a strejdy a čtyři sestřenky. I babička nás ráda vidí. Pravda, já ten víkend zase prostojím u plotny, maminka už odvykla vaření pro tolik strávníků, ale stejně je to fajn. Sobotní ráno začalo radostným pobíháním dětí, jen taška s nezbytnostmi stála klidně v předsíni už od večera. Musela jsem zvýšit hlas, abych docílila navyklého postupu: „Umýt, učesat, ustrojit a sednout ke stolu!“ Náš velký je celkem kliďas, bez reptání na sebe navléká, co má připravené na židličce, ale náš malý, to snad měla být holka… probírá se věcmi a nakonec přijde reklamovat kalhoty: „Já chci ty moje nejmilejší!“ 
„Ty jsi měl včera a musela jsem je vyprat,“ odpovídám podle pravdy, „koukej, jsou na sušáku“. 
„Ale už jsou suché, mami, zkus, že už jsou suché!“ 
„Nic nebudu zkoušet, suché možná jsou, ale nejsou vyžehlené!“ 
„Tak mi je, prosím tě, maminko, vyžehli, prosím,“ přihazuje pro jistotu to kouzelné slůvko ještě jednou…
„Tak se koukej zatím aspoň bez řečí najíst,“ říkám rezignovaně a tahám žehličku ze skříňky. Přece mu výlet nezkazím tím, že hned po ránu využiji svého práva silnějšího.
Konečně stojíme všichni v předsíni, nikdo už nic nepotřebuje, s jednou nohou přes práh, přeříkávám si svou obvyklou litanii, je nejvyšší čas, aby nám neujel autobus.

Z kopce nad městem je výhled na část starého města a „naše“ východní sídliště. Z houfu osmipatrových bytovek ční malebně čtyři věžáky. Ten krásný pohled si nikdy nenechám ujít. Najednou mne píchlo u srdce – vypnula jsem žehličku?! I žehlička má svůj vlastní rituál – po žehlení se staví na mramorový parapet, kde nejrychleji vychladne a následně se uloží do chodbové skříně. Tentokrát jsem ji do skříně neuklidila, to vím, ale nevím, jestli jsem ji donesla na ten parapet. Nezahrnula jsem ji do svého předsíňového monologu a vnitřní zrak mne zradil. Přepadá mne zmatek – zkazit dětem výlet a vrátit se z první zastávky domů, pěšky samozřejmě, anebo věřit, že jsem v tom ranním spěchu vykonala všechny obvyklé úkony? Přece to dělám automaticky už kolik let, tak snad, snad… Jedeme až do cíle. 

Všechno probíhalo jako obvykle - babička nás čekala na autobusáku, honem domů s těžkou taškou, trh na náměstí jsme si prošli po obědě, cestou ke strejdům. Brácha nás přivítal s pravou chodskou pohostinností, já rozdala dovezené drobnosti, kluci si s předstihem vykoledovali čokoládová vajíčka a červené pentličky na pomlázku, prostě pohoda. Jen já nebyla ve své kůži. Démon v podobě žehličky, propálené naskrz prknem až na koberec mne nepustil ze spárů. Kruci, přece má termostat, vypíná se sama, okřikuji se, ale marně. V noci se mi zdálo, jak v našem bytě zasahují hasiči a místo útulného bytu nás čekají očouzené zdi a vodou prolité koberce. Návštěvu jsem zkrátila, odjeli jsme už v neděli, s výmluvou, že kluci v pondělí přece musí vyšupat spolužačky. Ani mamince jsem neřekla pravdu, jestli se nic nestalo, nemá smysl jí přidělávat starost, jestli se stalo, tak na zlé zprávy je vždy času dost.

Netrpělivě jsem čekala, až autobus vyjede ze zatáčky a nabídne výhled na sídliště. Nebylo vidět nic neobvyklého, ale kýžený klid se nedostavil, však naše okna koukají na druhou stranu. Ten kousek cesty parkem od zastávky jsem téměř běžela. Ovšemže se nic nestalo, vypnutá žehlička stála klidně na parapetu, jen jsem měla pocit, že se na mne škodolibě šklebí. 

39 názorů

avox
21. 04. 2012
Dát tip
která je správná strana mince? klika jak u vrat od blázince anebo paměť dlouhých zvyků místo uzlu na kapesníku... :-))

Kočkodan
21. 04. 2012
Dát tip
Ke sklebu dodám za zehlicku: „Mela jsi Nado zatím klicku.“

avox
03. 01. 2012
Dát tip
díky :-))

koloušek
03. 01. 2012
Dát tip
To také znám, zbytečné nervy. Obdivuji, žes to vydržela. Hezky popsané.T*

MKbaby
17. 12. 2011
Dát tip
:)

avox
17. 12. 2011
Dát tip
přesné! dám hrnec se zeleninou na plotnu, maso do trouby, odběhnu si na zahrádku pro přehršel pažitky a petrželky, mezi jahodami trůní pampeliška, dojdu pod přístřešek pro nůž na vypichování kořenů, asi jsem jej někam založila, tak vezmu motyčku, pokleknu na záhon a začnu okopávat a plít... naštěstí máme psa, který si se mnou povídá - párkrát zaštěká u vrat a pak mne hledá, aby mi pověděl... jdu se podívat, kdo je u vrat, cestou mi zavoní maso a slyším, jak poskakuje poklice na hrnci... sice jsem žádný šnytlík nepřinesla, ale nic se nestačilo připálit.. jsem prostě klikař :-))

MKbaby
16. 12. 2011
Dát tip
Já to mám ještě pestřejší. Např. si vzpomenu, že jsem nezaplatil složenku, která visí na lednici. Zapnu tedy interfernet a jdu k lednici. Přijdu k lednici, kde mne místo složenky upoutá potrava, a dostanu hlad. Otevřu lednici, najdu omáčku s masem od včerejška, naložím to na talíř a vložím do mikrovlnky. Zazvoní mi telefon a já ho odběhnu vzít, jenže ho nemohu najít. Cestou šlápnu na svačinový pytlík, který tam ráno pohodily dětičky při odchodu do školy. Jdu ho uklidit a telefon mezitím ztichne. Podívám se na hodiny a zjistím, že už jsem měl být pryč. Výsledek? Složenka nezaplacena, počítač si tiše šumí, v mikrovlnce se pomalu začíná kazit jídlo a zatímco já ženu do krámu, kde už jsem měl dávno být, telefon si vesele vyzvání v tašce v předsíni...

avox
16. 12. 2011
Dát tip
Nikomu to nepřeji, ale svým způsobem je mi to útěchou :-))

MKbaby
15. 12. 2011
Dát tip
Nahradím-li žehličku jiným spotřebičem, pak se v tom poznávám velmi důvěrně :)

guy
07. 12. 2011
Dát tip
jo, to žehličky ovládají dokonale, ten škleb stejně jako vařiče, kulmy a spol. :-)

Sebastiana
03. 12. 2011
Dát tip
*

ruprecht
02. 12. 2011
Dát tip
To znám. Moje žena má taky žehličku. :))

Markel
30. 11. 2011
Dát tip
Pěkné a důvěrně mně známé :-)) - T

avox
30. 11. 2011
Dát tip
jsou mi útěchou vaše souhlasné zkušenosti, díky filemon, Robinia, nostalgik :-))

nostalgik
30. 11. 2011
Dát tip
Nikdy za sebou nezabouchnu dveře od bytu. Vždy zasunu klíč do zámku a dveře zavřu a zamknu. Zato světlo, počítač, okno, zapnutý mobiluž několikrát v bytě zůstaly přes víkend. :-(

Robinia
29. 11. 2011
Dát tip
to znám... ;-)

filemon
29. 11. 2011
Dát tip
No áno, už aj ja som sa vracala z autobusovej zastávky kvôli žehličke :))

avox
28. 11. 2011
Dát tip
Dík, Alegno, vítej v houfu :-) Jo, blbounku, kdepak ještě byly napařovačky, když se tohle událo... :-))

...ta moje,taky jednou nevěděla jestli vypla,nevypla a plasty nevydržely.Z napařovací byla obyčejná*

Alegna
28. 11. 2011
Dát tip
taky je mi to nějak známé, hezky jsem si početla

Diana
28. 11. 2011
Dát tip
Jak sleduji diskuzi, tak jsi nakousla všelidský nadčasový a vdudypřítomný problém :-)

naopak. já už jsem se dopracoval do stádia, že zapomínám, co jsem zapoměl.

avox
28. 11. 2011
Dát tip
Tak to zapomínání přece jen bude ženský problém... Pánové, jak vidět, umí si poradit, anebo alespoň umí poradit druhým. Tak díky všem, souznějícím i radilům :-))

Lakrov
28. 11. 2011
Dát tip
Jde z toho celého takový neklid a nervozita, že se mi skoro chce hledat nějaké "technické řešení na dálku". Váhám ale, zda řešit až vzniklou situaci, nebo už příčiny, jež k ní vedly...

***

Edvin1
28. 11. 2011
Dát tip
Tak snad se vrátíme ke starému dobrému dotazníku. Nejlépe nalepit na dveře. Na něm: Pračka, žehlička, sporák, vodovodní kohouty, kanárek, kočka atd. Tepve až když to všecko odfajfkujeme, můžeme zabouchnout dveře. Na vnější atraně dveří ještě jedna cedulka: "Klíče v kapse?" A k ní instrukce: "Pokud ne, tak zavolej zámečníka." K tomu jeho telefonní číslo. Pokud jste ovšem mobil zapomněli uvnitř, máte smůlu. Příště si ten mobil dopíšete na dotazník po vnitřní straně dveří. :-)

Samozřejmě. Pokud chlap potřebuje v domácnosti něco udělat, třeba uvařit, vyžehlit, nebo zbourat příčku, nejdřív se rozhlédne, není-li po ruce manželka. Když této není, vypořádá se s pracemi tak, že je odloží na později a jde na pivo. Pouze nepatrné množství mužů si před cestou přežehlí puky a fiží.

avox
28. 11. 2011
Dát tip
díky, Květoni, z komentářů jsem měla dojem, že je to pouze ženská záležitost... chlap, když si potřebuje u někoho něco vyžehlit, nepotřebuje žehličku :-))

Diana
28. 11. 2011
Dát tip
Tos mi napsala z duše! Tyhle hrůzou pokažené výlety znám bohužel velmi dobře... *****************

Rituály jsou užitečné. Dávají pocit klidu a jistoty. Člověk si před domem řekne: Tu žehličku jsem určitě vypnul, dělám to tak vždycky, přece se kvůli tomu nebudu zase zouvat. Teprve při pohledu na doutnající požářiště si uvědomí: Dvakrát měř...

avox
28. 11. 2011
Dát tip
Děkuji vám moc, je mi útěchou, že nejsem žádná výjimka, že tohle znají i jiné hlavy. :-))

Hesiona
28. 11. 2011
Dát tip
Já chodím kontrolovat kohout od pračky, jestli je zatahnutý :)))

Čudla
28. 11. 2011
Dát tip
Ach vy ženy. *

Můra73
27. 11. 2011
Dát tip
tohle je mi tak blízké... :o)

8hanka
27. 11. 2011
Dát tip
ocenila som uz v sutazi, skvele dielko, nasla som sa tu...:)*

reinka
27. 11. 2011
Dát tip
taky se tu šklebím s T* :-)))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru