Proměny

Proměny I. - stvoření českého státu skrze muže

 

prolog:

Bě v češech voždь                                                  Byl v Čechách vůdce

imenę Krok.                                                                      jménem Krok.

I umerlь jestъ.                                                    A zemřel.

I mě dъšti Luboše,                                A měl dceru jménem Libuše,

kotora velika roda jestъ.                          která je velkého urození

Jei bě dъvoji sestra....                               Ona měla dvě sestry....

 

Libušin soud-obraz 1

 

Libuše:

Ne modzi ubo nikъtože sъ lъstijô priti.    Nikdo  nepřicházej se lží.

 

první vladyka:(křičí)

Tatъ, sьbiraješi i deže ne položьi,                  Zloděj, sbírá kde nepoložil,

i žneši jegože ne sěvъ.                                     a žne, kde nesel.

 

Libuše:

Ne modzěmъ ubo posramiti prazdьnьstva.    Neznesvěťte tento  

                                                                             posvátný den.

Ašte sôždo azъ,                                                  Když soudím já,

sodъ moi istinь jestъ.                                    můj soud je spravedlivý.

Rači mi pomošti                                                Raději mi pomozte.

Ne děite da vidimъ.                                          Nechte ať vidíme.

 

 první vladyka:

Moľa tę, iměi mę otъročьna.                                Prosím, odpust.

Smotri, že mi zъloděistvo ichъ.    Podívej se na jejich darebáctví.                                                                   

 

druhý vladyka:

Se poľe moje byst.                                                  To jsou moje pole.

 

první vladyka:

Ni, moje byst.                                                          Ne, jsou moje.

 

Libuše:

Vь nôze měrô měrite,                                             V míře kterou měříte,

vъzměretъ vamъ.                                                                 bude vám naměřeno.

 

Libuše:

Zapovědajô vamъ,                                                 Přikazuji vám,

da ľubite drugъ  druga.                                         mějte rádi druh druha.

 

 

 

druhý vladyka:

Kako to jest rozuměti.                                     Jak tomu máme rozumět ?

 

první vladyka:

Nevoľe bo jestъ priti skanъdalomъ.             Nutně musí přijít pohoršení.                   

I po istine čudit mi sę pridemъ,                         Musím se v pravdě divit,

jaru i togo dabych nevědělъ.                             raději bych to nevěděl.

Žena zъla uma ima vъ sebě.                          Zlý rozum má žena v sobě.

 

Libuše:

O gosnajego togo glasa.                                            Ó ten hnusný hlas

Ne u li razumějete.                                                    Čemu nerozumíte?

Kde jest věra vaša                                                     Kde je víra vaše

o rode nevěrьnъ.                                                       rode nevěrný.

 

Libuše:

Choštete li moža                                                         Chcete muže 

kako bě otьcь moi?                                                    jako byl můj otec?

Nъ azъ mož ne imamъ.                                            Ale já muže nemám.

 

první vladyka:

Dobŕe reče, Kako že moža ne imamъ           Dobře jsi řekla: Muže nemám.

 

druhý vladyka:

Věmъ, jako istinьna jesi.                                    Víme, že jsi spravedlivá.

Nъ chotimъ kńedъz,                                              Ale chceme knížete,

podobьno namъ jestъ.                                       tak je naší přirozeností.

 

Libuše:

Dobre, vasnь kto vasъ by chotělъ kńedъz byti.   Dobře, kdo z vás by chtěl být kníže.

 

(dlouhé ticho)

 

Libuše:

Zapovědь novô  dajô vamъ.                           Dávám vám nové přikázání.

Prěmysl velika roda jestъ.                                 Přemysl je velikého rodu.

Da budetъ knedъz.                                                    Ten bude kníže.

Ježe sěsti odesnôjô mene,                                 Aby seděl po mé pravici

jest mьně sego dati.                                                    to jest mi mu dáti.

Pošlô rabъi moija dobrija.                            Pošlu své dobré služebníky.

Góre vamъ.                                                                Hoře vám.

 

dav:

Čto jestъ znamenie, jegda chotęt si byti.     Jaké jest znamení, jestliže

                                                                                 se to má státi.

Kъde jestъ onъ?                                                Kde je on ?

 

Libuše:

Moi końь vamъ rece.                                         Můj kůň vám napoví.

 

Přemysl-obraz druhý

 

sluha:

I on rece. Prišьl bôdô,                                                  Přijdu.    

 

Jestъ tu,                                                                         Je tady.

 

dav:

O vele čudesa divna.                                                Ó jaké zázraky.

 

(na scénu vstupuje Přemysl)

 

Libuše:

Ty li jesi Prěmysl ?                                                    Nejsi ty Přemysl?

 

Přemysl:

Prišьlъ jesmь.                                                              Přišel jsem.

 

Libuše:

Se kńedъz vašь.                                                           To je váš kníže.

Raduite sę                                                                       Buďte zdrávi.

 

Dav: (radostně)

Gospodi, gospodi našъ                                               Pane, pane náš.

 

     Libuše:

Vzlubenyi moi.                                                                  Milí můj.

 

Libuše:

Bodemъ oba vъ pltъtъ jedinô.                                Budeme jedno tělo.

Lubiši li mę?                                                                      Miluješ mě.

 

Přemysl

Ei, lubimъ tę.                                                               Ano, miluji tě.

 

 

Založení Prahy-obraz třetí

 

Libuše:

Vidimъ gorodъ velij.                                                 Vidím město veliké.

O diva vele.                                                                      Ó velký div.

Slávu, viděstě oči moi.                                               Slávu vidí moje oči.

 

(pausa)

 

Libuše:

Tomъ městě budetъ možь.                                Na tom místě bude muž.

Člověkъ eterъ,                                                          Nějaký člověk,

i onъ pragъ seštętъ.                                              a on práh seká.

Zapovědajô vamъ                                                        Nařizuji vám,

sego obresteši                                                              jeho najít.

i tom městě                                                                 a na tom místě

vъstaviti gradъ                                                            postavit hrad

i semъu dati imę Praga.                                      i tomu dát jméno Praha.

Azъ glagolo vamъ,                                                     Pravím vám,

umъnožit sъ slava jego.                                    rozmnoží  se sláva jeho.

 

 

 

TYR-obraz čtvrtý

 

dav:

Gospodi spasi ny, pogybnemъ.                     Pane, spas nás, zahyneme.

 

(Tyr vystoupí z davu)

 

Tyr:

Gospodi, prišolь li jesi môčitъ nasь?             Pane, přišel jsi nás mučit?

śъto chotiš?                                                             Co chceš?

Ježe dlžnii běchomъ sъtvoriti,                     Co jsme byli povinni udělat,

sъtvorichomъ.                                                         udělali jsme.

 

     Vlastislav:

Stydi sę, jakože  podobajetъ ženamъ.       Styď se, jako se stydí ženy.

Podobno namъ jestъ,                                            Je náš obyčej,

ašte li volejo vъsě moštьno ispraviti.                   konat podle své vůle.

 

Tyr: (ke svým)

Požьrete bogom, ašte li ne zъlě  imate izmrěti.  Obětujte bohům, jestli      

                                                                                  nemáte  zle zemřít.

dav (poklekne):

Molime sę k vyšnumu bogu.

da pridet novъ denъ.

 

O velikъ Krak da badet dobrъ denъ

Slъnce da svьietiti sę.

 

Molime sę u tvojego světego dobъu

bože daj žiznь v zemi.

 

Bystrьe dšti slъnce, bystrьe Zórьe,

nьebest tatrъ  potъ izkonЪčájet sę.

 

Slъnce chošti prijiti bo novъ časъ prichoditъ.

 

 

 

Въ Lжє нъи чьстьI-ж вєсєлIшL

 

roваийLя ѓй прIнєсєиьнI-я свI-яTі

 

подазь намъ пrосимъ TI-я Бжє

зашчиТй нъи

 

на слоужьбъи людиL Твоихъ

милостиI-ж пrизьrи.

 

сътвоrи нъй rадостниъи

 

dav:

Bože ježe nъi čьstьž veselišje,                            Bože, jenž nás těšíš svátkem,

rovaníja gospodi prinesenъiia svjatí                      dary pane přinesené posvěť.

 

Podáz namъ prosimъ tija bože.                                  Popřej nám prosíme  tě, bože.

 

Zaščiti nъi.                                                          Ochraňuj nás.

 

Na sloužъbъi  ljudii tvojichъ                                         Na oběti lidí tvých

milostiže prizrý.                                                                          laskavě pohlédni.

 

Sъtvory nъy radostьnъi.                                  Učiň nás šťastnými.

 

Tyr:(ke svým)

Azъ glagolo vamъ, protivi sę zъlu.                      Říkám vám, postavte se zlu

Tatь ne prichoditъ,                                                Zloděj nepřichází,

nъ da ukradetъ,                                                      než aby kradl

i ljudi ubijetъ.                                                        a zabíjel lidi.

Bluděte vy sę,                                                         Střezte se.

ne boita vy sę.                                                         Nebojte se.

Jegda že uslyšite brani,                                   Jestliže uslyšíte hluk boje,

i sluchy branii,                                                         zvuk zbraní,

neužasájte sę.                                                           nelekejte se.

Ubijite vragy vaše.                                              Zabijte nepřátele vaše.

Vъ těchъ dostojiti mi byti.                                Sluší se,abych při tom byl.

 

Vlastislavův služebník:

Gospodi ašte udarimъ mečemъ               Pane, dovol ať udeříme mečem

 

Vlastislav:

Ni,                                                                                   Ne,

Dadite je krakóm i pьsom                            Nechte je krkavcům a psům,

neděite da vidimъ.                                                 nechte ať vidíme.

 

     (započne boj)

 

    Vlastislavův služebník:

Ašte i jedimь bi bylь čudimij,                    I  kdyby byl jen jeden zázračný,

dovъlěaše našej silje odolěti.                         mohou naší síle odolat

 

(Tyr zabíjí Vlastislava, Čechové vítězí, boj ustává, Tyr padá k zemi, ostatní se kolem shlukují)

 

Tyr:

Vъratim sę, otъnodže jesmъ prišъlъ.          Vrátím se odkud jsem přišel.

Ne boita vy sę.                                               Nebojte se.

Milъ mi jest narodъ sь.                                 Milí je mi tento národ.

 

bojovník:

Otide, ide i něst viděti,                                   Odešel , kde ho není vidět.

 

dav:

Otide,                                                                  Odešel,

 

Prolog:

Tomъ čase krьstъ vъdrôžaaše sę,

i grobište języčьsko bě si zemъ.

Bo Ratьnikъ nenavistnikъ bě alъčnъ.

Onъ imě krьstъ na  reze i plaštu.

Otide ljubosc i bě nošt i buŕa.

I rydáše vesъ slovensko plemę.

Borьcь kovъnik boŕetъ lьstьivcomъ.

Nъ ni, nemoštъ onъ jь zlu odolěti.

Krъvь potь bě živet vъtъ časъ

K krštenju bo obratiše se vъsi,

vjera  starcóv jest mrtьvъa v zemi.

Nъ bě denъ, bračьnъ denъ v selě,

veselije, pijanstvije velę,

kъde světъ dob bog všedrьžitelь imě.

Ženich mladeništ tomъ městě rešę:

Azъ jesemъ onъ i ty jesi onъa.

Rodъ  pravъ badet živъ, dobrъ i blagъ.

Proměny II.- stvoření českého národa  skrze ženu ve 4. obrazech

 

 

Obraz 1) Lovci a chlap - druhá polovina 13. století

 

první šlechtic:

Deű sâl,

 

druhý šlechtic:

Toproytrâ,

 

uhlíř:

Dobrojtro, Vitajte, páni,

 

druhý šlechtic:

Hej dô, krčma, kte?

 

(Uhlíř zakroutí hlavou)

 

druhý šlechtic:

Und ein tfur, oder ein burg?  Kte jest?

 

(Uhlíř pokrčí rameny)

 

Uhlíř:

Ne, pro pány má jatka nejest.

 (mávne rukou, aby ho následovali)

 

(Vyjde sedlák a pokynutím hlavy pozdraví uhlíře. Chvíli spolu tiše rozprávějí, pak se otočí k šlechticům. Uhlíř odchází.)

 

Sedlák:

Bôh pomóz, Vitajte páni,

     první šlechtic:

     Pop pomús

Ich bin Adalbertus Nôthaft de Wildenstein

er hiez Heinrich Paulsdorfer von Stein.

    My ztratily na lof. Nocleh, hospoda vrhstest ? Chledamy.

(Sedlák kroutí hlavou a uvádí je ke stolu, v koutě stojí sedlákova žena)

 

sedlák:

    To ves  jest co mamy.

Bochnec a kyselici vem dámy.

 

první šlechtic:

Liebe frau, dô bist wie eine Rôse.

 

(Přistoupí k ženě a políbí ji. Ona ho něžně obejme a nechá si líbit dvornosti. Sedlák je prudce roztrhne a vyvede ženu dveřmi ven)

 

sedlák:

Ženy, proradné plémě,

ot nichž ves zlé sémě.

Zládci, jáz vědě,

kak jsi vrátka,

hy nevierna.

Hy sen jsa postaten.

Ves by učinila

po vôli jmu byla.

 

(a vlepí jí facku, poté se vrací do místnosti, kde vládne rozpačitá nálada)

 

sedlák:

Štědr hy udaten jie

Prěmysl král,

kak sie má on nenie?

 

první šlechtic:

Premysl Otaker?

Der künc űz Bęheim lant?

Der künc ist tôt, recht als  ein degen,

der nach ęren streit.

Wâfen iemer męre!

 

druhý šlechtic :

Kraľa nejest.

 

sedlák:(do publika)

To jest přípřeta,

pro naše zhrěšenie

kraľ mose sníti s světa.

 

(Šlechtici zasedají ke stolu. Venku se sedlákova žena objímá a líbá s uhlířem.)

 

Obraz 2) Myslata - polovina 14. století

 

prolog:

Stín kříže černého

doplazil se k dubu prastarému.

Náhle z nebe čistého

vyrazil blesk a hrom,

až zatřásl se v kořenech ten strom.

 

Tak za  podivných znamení,

odešel ze světa

starý ovčák Myslata.

 

Zemřel roku 1337 ve vsi Blovu.

 

(na scéně je žena a něco kuchtí v hrnci)

 

žena:

Ež jáz muši jmieti sen lap  za muž.

Talácí sie i neslyšie, hdyž žena volá.

 

sedlák:

Jáz miech tieskň převeliků,

proto musiech ojiti v pola.

 

žena:

Maš var? Co Věď povieděla?

Po klekánie, kda ten chlap pkelný a lúty

jmě poruku převeliků,

kak na tie popatří,

ještě nem pakost přivodí

a tobie uškodí.

 

(pauza)

 

žena:(do publika)

„Myslata přiše.

Čúš sen běs dopustieše sie  seho,

přinesie nem luti mnoho.

Kto chcie dušu zachovati,

tomu jie v noci doma bývati.

V niž dobu od klekání do puolnoci,

jmě veš dědinu v své moci.

Bude-li u ny dlúho dlíti,

nastanú nem česi lítí.

Razi vem, spěši seho úhlaviti

i toli upáliti.

Úfajte v Bóh,

ž nem veli núškodí.

Krista pána proste.“

To věď pověděla.

 

(ozve se zabouchání na dveře)

 

Myslata:(hrobovým hlasem)

Sezema

 

sedlák:

„Jezu Kriste spas ny.“

 

(znovu se ozve zabouchání na dveře)

 

Myslata:(hrobovým hlasem)

Sezema

 

(bledý sedlák se třese strachy, třetí zabouchání na dveře)

 

Myslata:

     Sezema

     (sedlák se mrtev svalí na zem, zděšená žena se 

      skloní nad jeho tělem pokřižuje se , vykřikne a

      omdlí)

     Prolog:

Jde velký zástup ku hřbitovu

v jeho čele kráčí kat.

Vyňali Myslatu z jeho rovu.

Zři na vrchu, na Kalině hranici plát.

 

Vrhl se jestřáb strmě z hora,

havran černý zakrákal.

Vyvrhly stíny divného tvora.

Krajina ztichla, jak by se zastavil čas.

Jen v havraním krákání

slyšet je ozvěnou: Vrátím se zas.

Vrátím se zas!

 

Slovníček:

 

česi, časy

čúš, totiž

dědina, ves

ež, že

jáz, já

kapalice, napoj ze syrovátky

kda, kdy

kytle, dlouhá košile

lap, hlupák

lúty, krutý

muši, musím

nem, nám

núškodit, neuškodit

ny, nám

pakost, škoda, zlo, neštěstí

pkelný, pekelný

poruka, moc

razi, radím

ojiti, odejít

sen, ten

talacet sě, toulat se

tieskň, smutek

var, horečka

věď, vědma, věštkyně, případně čarodějnice

vem, vám

 

Obraz 3) Fablel o ševcově ženě - druhá polovina 14. století

Prolog:

Bě švec jeden i ten ženu jměl

žeť toho chtěl v krčmě vždy ležel

Žena věce v jednu dobu

 

žena:

Co mi učiniti s tobú?

Rač slyšeti, mój milý muži,

však vidíš naši velkú núzi.

Žě chceš vždy v krčmě ležeti,

dietky chtie hladem zemřieti

 

prolog:

Švec povědě  ženě dvorně:

 

švec:

Jmám prodajné čtvery škorně,

ty škorně za vědruňk prodám

a tobě ty peniezě dám.

 

prolog:

Když švec sě na ten trh brasta,

škorně za vědruňk prodásta,

Švec vecě:

 

švec:

„Co j´učiniti?

Jižť mi sě chce velmi píti.

Ženo, chceš do krčmy jíti,

jediný haléř propiti?“

 

Prolog:

Ona jemu v tom povoli

řkúci:

 

žena:

„Staň sě po tvéj vóli.“

 

Prolog:

A když do krčmy jidesta,

brzo tři krošě propista.

Ihned poče švec hlédati.

zda by mohl s kým v kostky jhráti.

I když to uzřě hospodář,

povědě ševci ten krčmář:

 

krčmář:

„Hosti, chceš-li vrci krychle?

Neb ty neb jáz zísčeš rychle.“

 

Prolog:

Švec beze všeho potáza

ženě vědruňk dáti káza,

poče s ním krychle metati,

chtě na krčmáři vyjhrati.

Přistupivši žena k němu,

povědě tak muži svému:

 

(oba muži hrají v kostky)

 

žena:

Muži, vecě, nedámť jhráti,

slýbils mně ten vědruňk dáti

 

krčmář:

„Buď kázána,

paní, neb budeš svázána.

Jhraj pro ni preč, nejměj péče,

nechaj, ať sě hořem vzteče

 

Prolog:

A když ho ke jhře připravi,

ihned jej všech peněz zbavi.

On jiej vecě:

 

švec:

„Milá ženo,

již jest všechno provrženo.

Ty neroď na to nic tbáti,

musímť tvú potřebu dáti.“

 

Prolog:

Ona jemu povědě řkúci:

 

žena:

„Jáz to dobře vědě,

že ty zlý obyčej máš,

co dobudeš, to vše projhráš.

 

(odcházejí ze scény)

 

Prolog:

Švec sě rozhněvaje na ni

i da jiej políček dlaní.

A když cestu spolu jdiešta,

v ten čas sě spolu smieřiešta.

Na druhý den žena sě vráti,

jme sě před krčmářem plakati.

 

(vrací se žena a krčmář)

 

žena:

Poviz o mých dietkách záhe,

neb sú bosé i nahé.

 

Prolog:

Kdyžť krčmář uslyší toto,

vecě jiej:

 

Krčmář:

„ Nemuť sě proto,

chcuť pomoci toho zbýti,

abych tě vypravil z toho

chcuť ot tebe nemnoho.“

 

Prolog:

Ona vecě:

 

žena:

„Mój milý pane,

toť na tvéj milosti sě stane.“

 

krčmář:

 „Jáz tobě ty penieze dám

obrátiž je na své děti,

jázť jich nechci k sobě vzieti.“

 

(opouštějí scénu)

 

Prolog:

Ona poče děkovati

On podtepem ji vzvráti.

I počnú spolu túze špíleti.

i hostie jiu mož mieti.

Takť ševcová sboží dobývá

žeť ráda v loži přebývá,

neb švec divocě přebývá,

žeť svých peněz v krčmě zbývá.

Obraz 4) Žák a panečnice - přelom 14. a 15. století

žák: Pro tebe panie sem hotóv 

ustavičný býti.

ona: Milý, jen za málo grošóv

muožeš to vše mieti.

 

žák: Tys naděje má

ty a žádná jiná.

ona: Mě ani srdci mému

nelze ku pánu žádnému.

 

žák: Pěkná  paní

grošóv nejmám.

V tvoju milost ufám,

než vyjde hvězda ranní.

 

ona: Střiebra nemáš,

lásky žádáš?

Dobře, milý  si mi žáku

na pěknú chvilku já mě čáku.

 

žák: Slibuji  panno ja tobie rád,

že bude  dlúho kokrhat.

ona: To je mojě radost

slúžiti pro tvú mladost.

 

ona: Chci s tebú v krčmu jíti

i budeme dobře syti,

neb to každý vie,

vám žákuom psota nehovie.

 

v krčmě

 piják:

 

Toto jest krčemná pieseň

 

Ženy jest světu potřeba

potom vína také třeba.

Toto obé jest božie vzplozenie

jesti velikého urozenie.

Za to chci bohu chválu vzdáti

ať nás ráčí zachovati.

 

Paní, nalí piva!

 

Neb máme dosti piva

radost u nás často bývá.

Však drahé jie nám vařenie

nemámy vždy posviecenie.

Jíchy nemastné je málo

však nám sě dobřě stalo

 

žeť máme dosti pití

ač jsme hladiviti.

pak my opilci, s kým držíme

my panečnicím naložíme

i slepičky opaříme.

 

ona: Žáku  co dieš k tomu?

on: Za tvú službu paní mojě

chci ti také dát skládanie.

 

žák:

Milá pano, nedaj mi déle túžiti

tobie chci vší silú  slúžiti.

Neniet div, že túžim,

neb ze všech najkraššé slúžim.

Milovati a nemieti,

jako séti a nežieti.

Ach, co sobě zdieti mám,

když tebe, má milá, mieti nemám?

Lépe bylo by umřieti

než po tobie žalost mieti.

 

kupec: Si velmi pěkná

nejsem slep.

Svrbíť li tě kep?

Jeti se mnú chvátati chceš?

Pyčeti toho nebudeš.

 

(Zatřese měšcem)

 

žák: Hle syté prasie věchtem jhrá.

 

panečnice:(otočí se k žákovi)

Uč se, budeš knězem.

 

(Zůstanou na sebe chvíli hledět, panečnice odchází s kupcem)

---