tři

v opravdové poezii každý vidí to své...proto ji miluji a kus života se o ni snažím

ja len tak, že splíny veľmi nesúvisia s farebnosťou, ktorú som v prvej slohe považoval za zámernú

vk - v češtině můžeš mít na duši stín anebo splín, používá se obojí a vyjadřuje to v podstatě totéž, tak asi tak

napadlo mi: čo je to za báseň, kde sa môžu "stíny" zmeniť na "splíny" a nič sa nestane?

*

Překlad britské češtiny Pečeného medvěda : "Pozérská hovadina, je mi z toho na blití ! "

Mimochodem, pod názor Mimoně bych se bez rozpaků podepsal.

První, hlavně pak její závěr. Další dvě mě dokonale minuly.

T*

...jo a Mimoni - já tu holku rozcuchanou a nekonkrétní miluji ... bez výhrad a se všemi tajemstvími ... příliš srozumitelnou bych ji ani nechtěla

Mimoni - docela děkuji, docela se zamýšlím, chápu výtku v prvním řádku, nicméně, nemohla jsem použít nic jiného, ještě splíny, ale vyznělo by stejně nechápu výtku o plytkosti a zároveň konstatování "šermování abstraktními výrazy" a už vůbec nechápu, co je v poslední básni abstraktního - mohl bys mi to přiblížit? - já tam slyším docela jasně souzvuk tónů, akord /jen s dovolením, jsem zde chtěla dát prostor čtenáři - a tady je čtenář fakt vnímavý - a ne mu to tam zcela konkrétně vyplácat/ a poezie má být rozhodně taková - má být únikem, ale zároveň prostředkem k poznání jeden druhého, jiných světů, chceš-li - jen je to jen můj názor na ni:-) všem ostatním moc děkuji

jo, to smím, T*

naděje nejvíc

moc* hlavně ta poseldní.......

"v krajinách stínů" - velmi klišovitý verš:-( ... přesto první báseň mi přijde jediná dobrá, nepostrádající určitou koherenci, velkou plastičnost tomu dodává poslední trojverší. V dalších dvou už podobnou kvalitu nevidím - a jakože zde tenhle styl má spoustu svých přívrženců, je to plytké. Pouhé vrstvení tichých impresí, bez syntaxe, bez odhalitelné souvislosti. Jakoby si měl čtenář vybásnit souvislost sám? Jediná akce vyjádřená lyrickým subjektem je trpná, otloukánkovská, buď neuróza ("snažím se / okousat na kost / nekonečno"), anebo divácká (nasloucháme / chyceni v melodii). V naší smutné době, kdy už tolik lidí rezignovalo, stáhlo se do ulity svého vlastního prožívání před "zlým" světem, má být i poezie taková? V poslední básni mě pak štve i šermování abstraktními výrazy, jejich pouhé vrstvení, jako kdyby i samo bytí a nebytí byly impresemi.