Zrcadlo

Zrcadlo

On:V bavlněným domnění, teď usínáš,

vedle mě, snovýmu dění, uši napínáš.

Ona:Sálá z tebe jenom chlad, myslíš, že nevidím?

jestli chceš, dál mě trap, já tě nesoudím.

On:Nemůžu jít jen tak dál, už nejsou na to síly,

u Tvýho srdce bych už stál, zjevně jen za chvíli.

Ona:Čekám, kdy to asi přijde, nejsem nevinná,

ty nevíš, ještě jeden příběh, se nám tu prolíná.

Ona: Jsi jen plaňka plotu,

On: jsem jen kaňka potu,

jsi jen lístek stromu,

jsem jen cihlou domu.

On:Jsi jen stéblo v poli,

Ona:jsem jen zrnko soli,

Jsi jen kapka v moři,

Jsem jen tvoje kořist.

OBA:

Jsi náhražka, co mi nestačí,

Jsi ale bota, která mě netlačí.

Nebude teď lepší to zrcadlo už rozbít?

Pár měsíců smůly okamžitě zazdít ?