Karlovy lázně

Na parketu mohu být chvíli sám sebou,

ještě mě z venku mé ruce zebou,

ještě je moje tvář od zimy rudá,

a moje samota, trochu mě udá,

tu trochu divadla...

Přátelé všichni jsou, zkráceny vzdálenosti,

v parketu v extázi, trochu jak na věčnosti,

trochu se otřeseš, když nad tím dumáš,

život Ti nadělí, to co chceš - Tu máš!

S úrokem navíc...

Život je doslovný, má dáti dal,

jako by věčnou hru s člověkem hrál,

jako by zkoušet chtěl co všechno zvládne,

bičem a cukrem dnes nad námi vládne,

cukru je málo...