Každý dobrý den má své nashledanou

 Za obroučkami brýlí
bylo zklamání chlapce,
že osvobození nestojí více plamenů a trosek

 To ještě zněla malá jazzová hudba
a sezóna byla přímo báječná
Prima
ozvalo se mu v kalhotách
Ale to už boty šněrovaly cesty
pásy zakrajovaly křivdy na později
zabalené do praporu
zmarněných

 Pětiletky se modlil v rytmu desatera
takový zvláštní páter to byl,
maličko zaváněl nocí
Hřešil v každém prstu

 Pletl se a miloval,
nezřetězí platil vyloučením
narážel do ostrovů,
které se mu protivily
svou zpupností,
namyšleností,
povýšením

 V exilu rostli spolu s tuláky bozi,
takoví samozvaní,
kteří mu páchli sírou

 Navzdory dioptriím
viděl svět ve vrstvách

 V manikúře skrýval pilník lásky
a nůžky zločinu
s pouzdrem humoru
sbaleného do podzimu věčných časů
za louží

 Každé dobrý den
má své nashledanou

A někde v pomačkaných hřbetech
v knihovnách
jediné s Bohem
přivítá

nové obroučky
s nožičkami
pochopení