tma . jen tma

Ano, když jeden hodí třešňový a druhý taky třešňový chytne, tak to je vlastně zázrak. A co se týče smyslu lidského života ... kdysi jsem to četl u Lewise Thomase v knize Buňka, medůza a já a ohromilo mne to, jak je to samozřejmé. Psal o tom, že mravenci nosí celý život všelijaké klacíky, jehličí, lístky, kamínky - a dávají to tam, kam je navedou signály ostatních mravenců a tam, kde vidí jasnou nutnost pokračování třeba nějaké chodbičky. Ale nikdo z nich nikdy za celý svůj život neuvidí a nepochopí celou majestátní stavbu mraveniště. mraveniště. Stejně tak my celý život budujeme ohromnou stavbu řeči. A kdyby člověk v životě vůbec nic nedokázal, kdyby třeba ani neměl žádné potomky, tak jeho život vždycky v tomhle směru měl smysl - protože mluvil, účastnil se tohoto velkého budování. Každý z nás si musí v sobě vybudovat řeč úplně znova... a tím ji poponést do další generace, trochu proměnit, přizpůsobit svému životu... To si taky málokdy uvědomíme, že co se nepřenese, zaniká.... Je zvláštní, jak člověk je zároveň v řeči vždycky sám - protože hodit třešňový a chytit taky třešňový je v mnoha podstatných hrách zázrak - a zároveň je vždycky propojený - protože ty bonbónky osobních významů mohou existovat jenom zabalené do těch významů společně sdílených :-) Pink :-)

ano :) bez ní by to bylo smutné... A proto si myslím, že je snad každý umělcem. Někdy ale jen pro někoho. Když hodíš do vzduchu třešňový bonbón a druhý chytne taky třešňový, je to takový malý zázrak. Někdy pošleš třešňový a druhý najde škvarkový... nebo jen ten papír, anebo zhola nic. Ale kouzelná ta hra je, ne? :) Skoro by to životu dávalo smysl.

Vždyť nevíme ani, čím mluvíme, posíláme si ve slovech takové obálky, kam jeden vloží bonbón a druhý najde jenom papír - nebo taky naopak. To dětské (hodně živé) v nás se tomu dokáže zasmát - a zkusit to znova. Možná je za celou řečí především radost z téhle hry?

hezky zaoblené přirovnání :) to mám na tom ráda - člověk zjistí, že má doma v koutě mysli takovou celou malou zaobalenou bonboniéru... co obal to jiná chuť :) ale ty bonbóny, poklady, ty objevím skryté někdy až zpětně :) je to taková metoda polovolných asociací, je to hraní :)

Surrealismus je právě přece v tom, že člověk díky zcela nepravděpodobným (a předtím nepředstavitelným) koincidencím tak trochu nadskočí - a zjistí, že realita taková, jaká je, vlastně není - ne? Že je jen obalem :-)

obaly jsou bezva:) dají se z nich dělat príma drámo divadelní hry.. někdy ale opravdu surrealistické až tak, že je sama zcela nechápu...

S bonbónem se toho moc udělat nedá. Je jenom chvilku sladký. Zato obal kdo nevyhodí... může mít desítky tváří a tvarů... hračka pro dítě v čekárně... želva a koza rohatá :-) Vím, že to je o jiném. Ale to je skryto ...až příliš? Ale i když nemluví - trká :-)

jo, proč ne, T