Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak jsme s Láďou pěstovali žampióny

11. 01. 2012
5
6
1388

Jak jsme s Láďou pěstovali žampióny

Ahoj Kluci a Holky a muži a ženy! Já jsem dlouho nic nepsal, protože mi do počítacího stroje vlezly myši a něco tam překousali,, stroj přestal fungovat a já se to bál říct synovi, aby se nezlobil. Když jsem se nakonec odhodlal, tak se zjistilo, že stroj je v pořádku! On mi tam Kulhavec strčil takovou disketu a jak je uvnitř disketa, tak ono se to nemůže nastartovat a taky se nedá zjistit, že tam ta disketa je, protože není vidět. To všechno mi syn vysvětlil až včera, když tu byl na návštěvě. Disketu jsme vytáhli a já ji zavřel v komoře, aby mi už nemohla uškodit. Konečně můžu zase psát svoje příběhy a rovnou začnu tím, jak jsme s Láďou pěstovali žampióny.

To on za mnou jednou takhle přišel Láďa a tvářil se jako někdo, kdo dostal dobrý nápad. Hned jsem znejistil, protože Láďa, když dostane dobrý nápad, tak to většinou špatně skončí, ale to se nedá nic dělat. Postavil se přede mě a řekl:

"Luboši, ty můj nejlepší kamaráde, jestlipak máš rád houby?"

A já řekl: "Láďo, ty můj nejlepší kamaráde, mám."

A Láďa: "A Luboši, baví tě chodit na houby do lesa?"

A já: "Baví!"

A Láďa: "Ale někdy je to únavné a když začne pršet, tak zmokneš a pak ti tři dny schne kabát nad kamnama."

A já: "Jo. A loupe v kolenou."

A pak Láďa řekl: "Luboši, představ si, kdybychom mohli na houby chodit k tobě do světnice?"

A já: "To by bylo dobré, ale nešlo by to udělat, protože ještě nežijeme v budoucnosti."

A Láďa: "Luboši, já vím, jak udělat, aby u tebe doma rostly houby!"

A já: "!"

A Láďa řekl: "Luboši, pojď honem, jdeme udělat z tvé světnice houbový ráj!"

A tak jsme začali.

U mě doma jsme nejdřív ve světnici odtáhli stranou postel jak v ní ležím, když spím, pak vzali sekery a vysekali pryč všechna prkna, aby tam byla jenom hlína. Pak jsme si vzali nůši a šli do lesa jak tam chodíme na houby. Tam jsme lopatkou na smetí naplnili ty naše nůše hrabankou, snědli svačinu (já měl chleba s loveckým salámem, protože jsem myslivec, Láďa jenom rohlík s máslem) a napili ze ze studánky ze které pijí i srnky, kanci, zajíci, lasičky a jiná zvířata. Pak jsme se vrátili domů a všechnu tu hrabanku nasypali do té díry pod mou postelí. Láďa ji uhrabal svou pravou rukou, on ji má totiž jako hrabičky, protože mu v dětství přišla do mlýnku na maso. To je velmi výhodné. Když to bylo uhrabáno, tak Láďa sáhnul do kapsy svých hnědých kalhot a vytáhnul pytlík a uvnitř něco bylo.

Hned mi to vysvětlit: "To jsou houbová semínka. Zasadíme je a bude."

Tak jsme je zasadili a bylo to. Láďa přitáhl hadici a všechno jsme to důkladně pomokřili, až tam byla úplná louže, což bylo hezké, protože v té louži jsme se viděli jako v zrcadle. Nakonec jsme na tu díru s hrabankou vrátili zpátky mou postel a udělali si kafe a pili ho a k tomu jedli buchty a Láďa vypravoval, jak to bude dobré, že vždycky jenom sáhneme pod mou postel a vytáhneme kozáka nebo hřiba koloděje a uděláme si smaženici a houby budeme mít dokonce i v zimě! To se mi líbilo! Pak jsme se Ládi zeptal, proč vlastně ten houbový záhon neudělal u sebe doma a Láďa řekl, že u mě je to lepší, že já mám houby raději než on a že by bylo sobecké a nekamarádské, kdyby mi tuhle radost upřel. Večer jsme houbová semínka ještě jednou zalili a pak šel Láďa domů.

Několik dní jsme houby zalévali, ale pořád nic nerostlo. Ani babka. Místo toho se ale najednou začali objevovat škvoři a takové malé breberky, co moc štípali. To ale nevadilo, protože já to sbíral a dával do lahvičky, bude z toho návnada na ryby. Vždycky ráno jsem měl navíc ve světnici mlhu, jak se z toho záhonku pářilo. To bylo romantické. Skoro jako na šoulačce za mlada.

Uplynul týden a pořád ani jedna houba. To se mi nezdálo. Začal jsem zalívat raději víc, aby mi to náhodou neuschlo. Z toho zalévání se mi ale udělala plíseň na zdi. Docela hezká, protože byla zelená a co je zelené, to je myslivecké.

Asi za čtrnáct dní jsem ležel v posteli a poslouchal, jestli náhodou neuslyším konečně růst všechny ty krásné houby, které mi Láďa zasadil a představte si, kluci a holky, já jsem je slyšel. Potichu křupali, jak lezly nahoru z té hrabanky. Byl jsem úplně potichu, abych je nepolekal. A jak jsem byl potichu, tak najednou BUM! a ta moje postel se zřítila, protože měla úplně shnilé nohy!

Druhý den přišel Láďa a byl moc smutný, že to takhle dopadlo a přinesl mi nějaké knížky, abych si s nimi mohl podložit tu postel.

Zeptal jsem se ho: "Láďo, ty můj nejlepší kamaráde, prosímtě, kde jsi vlastně vzal ta houbová semínka?"

A Láďa ještě víc posmutněl a řekl: "Luboši, vyměnil jsem je od Kulhavce za svůj svetr s jelenem."

To jsem se rozzlobil a řekl jsem "Aha."

Všechno jsme to zase obnovili, hrabanku odvezli zpět do lesa, všechno vysušili a já jsem nakonec rád, že to takhle dopadlo a že nebudeme pěstovat houby v mé chalupě, protože to bychom pak vůbec nechodli ven do lesa a natekly by nám nohy jako lidem z města, když už jsou staří. Takhle budeme zdraví a budeme dobře chodit a to bude štvát Kulhavce protože on kulhá a to má za trest, že je to tak špatný člověk.

Ahoj!


6 názorů

Dept
16. 04. 2015
Dát tip

ty začátky byly lepší mám pocit, že zbytečně podléháš negativním komentářům a snažíš se napasovat do běžné šedi:))) ale i tak je tvůj rukopis stále čitelný:)))


Petrusha
12. 01. 2012
Dát tip
Pat a Mat krížený s romatickým jeleňom v ruji nad manželskou posteľou .. .

dobře, tak já se něgdi stavím. Možná i s panem Šfejcárkem, ale on nebude chtít, je strašně nesmjelí. Zato pažraví, tak na tí škubánki se možná nechá nalákat. Ahoj:D

Ahoj já tam mám chibi jak nemám brýle a nevidím na to ataky jsem starí člověk. Děkuji a zastavte se někdy všichni v Pickovicích, já udělám škubánky s uzeným! Ahoj!

:DDDDDD to sem ráda, že ste komp opravil. Mi přetstafte si, umřel noťas. Napsala sem triznu, ale vjeřím ve zmrfíchfstání. Von je f opravje. Tak se musím dělit o velkí komp, bolí mje s toho záda a to psaní mi nejde tak ot ruki, jak mám ve zviku. Ale veledíla píšu i tak. Mi se to vaše psani strašně líbí, je to skoro, jako bisem to psala já! Máte tam sice nějakí chibi, to ofšem překousnu. Tak piš péro!

zoufalé

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru