Děkuji. Pro mě je i zajímavé, když mě vrátíš do mé historie, že si připomenu i písmáky, kteří mi zde něco napsali a už bohužel nejsou mezi námi.
zajímavě rozšiřuješ obzory lidem, kteří nemají ani zdání, to je moc dobře, líbilo *
Milá Metto, koukám, že vypadám jako ignorant, že jsem tehdy nereagovala. To byl nějaký omyl. S velkým zájmem jsem si teď s odstupem přečetla Tvou kritiku a přišla akorát vhod. Jsem teď ve stadiu, kdy chci některá svá stará dílka poopravovat a nějak je trochu ucelit. Takže se mi hodí, cos mi napsala, jelikož máš pravdu. Je to takové nějaké celé divně šroubované. Nějak si s tím zkusím pohrát. Děkuji a měj se hezky.
téma je mi blízké a obsah velmi zaujal.
Formě nerozumím.
Dílo na mě působí, jako by ses nemohla rozhodnout mezi hořce humorným tonem, kde problematika autismu jen prosvita mezi řádky a v konkretnich prihodach a lehce odborným obecným pojednáním o autismu. Nemíchala bych to.
Mně se víc líbí první možnost a osobně bych se proto klidně obešla bez výrazů jako "bydliště," "psychická," "intenzita," "centimetr," "identifikovat," 4x - příliš často "autismus"...
jen můj pocit, nerozumím prostě tvému stylu
mně připadají mj. tyto části textu jako brzda svěžího vyprávění
"Po celou dobu jeho křiku"
nestačilo by..."Už ohlušoval celou alej....a já stále nepřišla na podstatu.."
"Dost často se ze synova autismu stávala past nejen pro něj samotného, ale i pro okolí."
to mi na tomto napínavém místě těsně před pointou nesedí
víš, že každá věta v posledním odstavci začíná na "A" ? Záměr :-)))???
chtěla bych umět na toto téma psát tak s nadhledem jako ty. Těším se na další kousky.
m.
Janino,dekuji za povzbudiva slova. Pokusim se. Diky.
Jak tady napsalo několik čtenářů, píšeš o světě, který je pro mnoho z nás neznámý, a to je moc dobře. Tohle kratičké vyprávění se mi čte jako trochu podrobnější námět, náčrt pro delší text. Myslím, že máš nápady i cit pro detaily, a že by bylo fajn zkusit tenhle zhuštěný textík rozvést do opravdové povídky. Zkusíš to? Pokud ano, velice ráda si to přečtu.
pokud můžu, dovolím si tady čistě lidský rozbor - nejsem povídkářka a tomu, jak má povídka vypadat až tak nerozumím, přesto je s oblibou čtu, zvláště ty skutečné, odžité a věrohodné, jako je tato
napadlo mě tady, jak daleko je do těch světů, které máme na dosah, přesto do nich nemůžeme, napadlo mně, zdali někdy nejsou právě ty světy lepší a čistší, napadlo mě, jestli se s nimi někdy naučíme navázat nějaké spojení
tenhle text je důkazem, že i v málu lze říct mnoho, nestěžovat si na roli matky, která má postižené dítě, ale naopak, přijmout jeho svět bez výhrad a podělit se s námi o jeho jedinečnost, které, možná díky tomu lépe porozumíme
:-)
Děkuji za povzdech a za návštěvu. Asi první na mé stránce.
Člověk si díky tomu uvědomí spoustu věcí... díky vám!
Zuzulinko, s tou zmrzkou máš pravdu, na tu mám např závislost já, takže s Tebou plně souhlasím.
Evi, zuby-to je na celou další povídku. A máš pravdivé tušení, je to fakt průšvih. Obecně se uvádí, že největší strašák rodičů autistů je třeba i pitomé slepé střevo. On nemusí dát včas najevo, že je problém a pak už může být pozdě. Děkuji.
tak vidíš, tušila jsem, že něco zabere...o autistech toho moc nevím, a co nejvíc vím, to je z filmu Rain man...a ano, máš pravdu, dotknout se jich, je asi problém
...a mimochodem, zmrzlina zabere na každého:)
jsou to tedy nástrahy, nechci domyslet jak se projevuje bolavý zub
strasne ti a synovi fandim. ***
pe es pracuju s postizenymi detmi a videla jsem mnoho lidi s autismem zit uspesnej a produktivni zivot...
Zuzulinko, vítám Tě na své stránce. Děkuji za návštěvu. Foukat bolístky, hladit a jinak projevovat přízeň tělesným kontaktem, autistům moc nejde. A u našeho syna byl i nadlidský výkon třeba připevnit náplast. Ale jídlo jako odměna-to funguje spolehlivě...
chudáček malý, doufám, žes mu to pak vynahradila a bolístu pofoukala, třeba zmrzkou:)
Jiří, to máš pravdu. Jsou to jen takové chabé pokusy o to, kam oni nám to dovolí. Ještě navíc leckdy metoda pokusů a omylů. Díky za zastavení.
Nejtěžší pro okolí je proniknou to autistova světa...
No tak jo, dík, blbounku.
Napadlo mě to co 8hanku.. *
myslim, ze keby sa natocil film podla Tvojej predlohy, tak by predstihol aj Rain Mana...
Děkuji za tip. On má naštěstí jiný práh citlivosti na bolest. Ale bez omezení to také není....
syn bol hrdina, kracal s takou velkou bolestou...
*****
avox, děkuji.
sveřep, taky mě to děsí, děkuji.
to je hrozný, když si to představim. z pohledu syna - jak ho to bolí a nemůže najít řešení !!!
Přidám se k NaNov. Kdysi jsem viděla film o autistickém dítěti, pamatuji si z něj jen pás scén a byla jsem ráda, že skončil happyendem. V životě to asi chodí jinak
Písmák