Pro Pino15

V jeskyni sedí a pláče,

malé a chundelaté ptáče,

co nemá krásné peří..

Pár starých patronů se hádá,

komu a proč má padnout vláda,

a všichni ve svou pravdu věří..

Pár starých životů se ztrácí,

pozlátko nahraženo lácí,

oprýskal cit jak starý lak..

Veselý úsměv na smutné tváři,

vyrvané listy v kalendáři,

zedraný, shnilý, prázdný vak..

Za maskou lidí bez citu, bývají nejcitlivější

nemožno dáti, na zdání vnější,

Ochranou úsměv je a zbraní vtip

možná, že zdánlivě žije se líp,

když slzu nahradí cinický smích,

skutečnost prozradí žal očí Tvých,

že může zdáním být, co zdá se jisté,

že špínou pokryté, vespodu čisté..