Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na jevišti se jeví všechno v jiném světle

29. 01. 2012
4
4
978
Autor
J.Alka

Byl veskrze zoufalý. Chtěl se k ní dostat, přiblížit v davu, alespoň o kousek, alespoň na chvilinku. Světla v hledišti však náhle potemněla, zablikala na jeviště. Musel před jejich ostrou září sklopit zrak k zemi.

Zdálo se jí, že v tom moři lidí něco zahlédla. Tvář. Blízkou a milovanou, hřejivý podtón známého modrého svetru. Bylo však třeba sledovat hru. Vždyť to byla její slavná premiéra! Přisunula si rozviklanou dřevěnou židličku blíž od nebezpečného okraje jeviště. První herečky vstoupily na scénu.

Nevěděla, kam dřív myšlenkama skočit. Vratká židle připomínající cosi dávného, ten pohled v davu, bytosti tančící na pódiu. Krása, až oči přecházejí. Bezděky ucítila, že si v té jevištní mlze někdo přisunul židli těsně k ní. Úplně se jí zatočila hlava. Tak blízko útesu.

„Dál už ne! Je tu kraj…“ zašeptala. Ředitel se po ní významně otočil. Má přeci dávat pozor, vždyť je to její premiéra. V hledišti to zašumělo. Herečky odváděly skvělou práci. Atmosféra byla dechberoucí.

Když se mlha trochu rozestoupila, zjistila, že sedí vedle ní. Naštěstí nebylo třeba mluvit. Hra byla v plném proudu. Asi ji nesledovali, ale jejich oči se upínaly tím směrem. Neviděli se víc než rok. Nebyla z těch, co by dělali první krok, a on už vůbec ne.

Hudba a halas na pódiu ohlásily druhé dějství, z hlediště se v krátkosti ozval potlesk a zavýsknutí. A přesně v té nikým nepozorované chvíli si jakoby nic přisunul židli těsně k její, nedbaje jejích slov, a zatímco se bedlivě pokoušela upnout svou pozornost k jevišti a na tváři vykouzlit vděčný úsměv z oné chvály, políbil ji na nahou kůži pod lopatkou. Lehce, letmo. Měla jen šaty. Bylo léto.

Protože ze světla není vidět do tmy, neucítila obvyklou nervózní křeč, že ji někdo vidí. Očividně ji viděl celý svět, ale nevěnovala tomu pozornost. Mohla si představovat, že ne. Všechno bylo tak, jak to mělo být. Cítila velkou vděčnost, ale nepodívala se na něj. Nevadilo mu to. Ani on se nedíval. Oba se tvářili, že zaujatě sledují hru. Snad ji i sledovali. Zasmál se. Byla šťastná.


4 názory

Pulcik
20. 06. 2012
Dát tip
Málokdy... ale... prostě... tak *t (krásně živoucí a přitom zachumlané v bílé mlze)

J.Alka
04. 02. 2012
Dát tip
ano ano, přesně tak:) tahle konkrétně je celá živě snová... děkuji za zastavení:)

Ostrich
04. 02. 2012
Dát tip
Zážitek při čtení... a jaký by teprve musel být naživo ... Ale někdy je to tak, že napsaný svět je živější, než ten živý ..... v tom bývají samé nedořečenosti:-)

Zuzulinka
30. 01. 2012
Dát tip
poutavé, úplně si to dokážu představit

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru