Vezmi pět hrstí nadýchaných červánků,

dvě kopy měkkého lesního mechu,

nachytej vůni jehličí - to k sladkému spánku,

zavolej hejno malých světlušek bez nejmenšího vzdechu.

Pak přidej dvě horká lidská srdce tlukoucí,

vše dohromady dej a přimíchej plno polibků horoucích.

Červánky vytvoří růžovo - oranžový obláček, který zakryje smutná podzimní nebesa,

z mechu se vytvoří čerstvě prostřené lože, na němž by mohla spočinout i komtesa.

Světlušky - ti malí tvorečkové vytvoří pak v tom roztodivném oparu světélkující sdíčka,

dvě srdce spojí se v jedno, polibky schovají se pod víčka.

Nakonec přidej pár slov, jenž ještě vyřčená nebyla,

o kterých snila jen jedna malá víla.

Na chuť pár kapek slzí postačí,

pro barvu zas třpyt z křídel motýlích vystačí.

Když to vše a možná snad i něco víc dohromady dáš,

pak už se před svou láskou nikdy neschováš.

Pak jednou.... už hodně brzy,

z obláků červánku zmizí ty hořké slzy.

Nadechneš se a ucítíš jehličí vůni,

spatříš hejno světýlek - světlušek v lesní tůni.

V růžovém vřesu pak spolu přikrytí mechem budete usínat,

na šedivé podzimní nebe už jen matně vzpomínat.

Tak už všechen ostych přenechej snad jen ostré dýce,

zapal kolem sebe všechny svíce,

....a.....dej se do díla!!!!!!!