Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Obchůzka

Výběr: Danielane, Zuzulinka, Lyryk, egil
01. 02. 2012
22
37
4872
Autor
Jinovata


Když jsem se přiblížil k místu, kde obzor
půlil můj rodný dům, zpomalil jsem
a došel až na to místo...

Málokoho by nedojala jeho vlastní vzpomínka,
kterou nezapomněl, která tedy zřejmě stála za to,
která proto stále stojí za to – za tím významnější,
čím menší námahu k rozpomenutí,
za nucené procházky okolní krajinou, kde obzor
neodhaloval zhola nic, jen halil...

U Císařů, hned vedle, nalevo,
– světové strany jsme neurčovali, levo domu
bylo víc, i když jsme tím vzpomínali každý něco jiného –
(hledat v tom smysl není součástí mé vzpomínky)
u Sousedů, ostatní byli přes silnici
                                         nebo přes vyvlastněný pozemek,
tam se děly cizí, soukromé věci, my jen pobíhali
po naší části jejich střechy.

Těžko se nám pobíhá po pozemcích sousedů,
kteří jsou zrovna u nás,
                                  jejichž vzdálený magnetismus
zapaluje pavučiny všude, kde se dotýkáme,
slepice vláčí nahoru po zdech a přes střechy   
z vyčerpané studny
                               ozval se poslední hrabavý štěkot,
a najednou průvan, směrem dovnitř.

Pro vlhkost nasátou jen tak ze vzduchu
ztěžka otevírané dveře, jejich dřevo
odrolené vlasem, uvízlým v laku futra,
otevírané dovnitř, proti dveřím uvnitř, otevíraným ven,
dveře, které nahradily zmoklé staré dveře, otvírané ven,
nejlevnější nové dveře,
                                  na všechno se dá myslet dokola...

Prošel jsem i přes ten vyvlastněný 
 přesněji
přes bývalé stodoly a konírny, kde jsme si hrávávali
až do restituce, ta z nás udělala pamětníky
v devíti, osmi a čtyřech letech,
                                             já jsem ten druhý.
Stačilo tam jednou šlápnout, aby se v tom místě
pomačkaly zmoklé trsy trávy, ještě zažloutlé
výkaly našich, teď již propuštěných, psů.      Paní Kohlíková
mohla by snadno poznat, že jsem tu byl
                                                            a neměl co dělat,
kdyby sem chodila jindy, než na ořechy.

Ale my uměli po těch stromech běhat
jako po úplné rovině, takže když jsme spadli
cítili jsme se trapně, nikdy na vině.



Ale teď vážně, někam patřit,
je k tomu, na to vzpomínat,
k dětství, dospívání, ke kousku dospělosti
a když si vzpomeneš i na stáří, patříš tam –
je to takové zmenšující se kolečko
a na moravě kotóč.

Všichni ještě žijete,
– vždyť se modlím –
ale blbě si vás pamatuju.



37 názorů

unisex
06. 05. 2012
Dát tip
dnes jsem se díval na tohle dílo ve zlatém výběru.. ještě se doprošuješ egila aby zveřejnil něco z těch tvých ublábolených rýmečků? nebo už jen závistivě pliveš u výběrovaných děl jak zde?

Whitesnake
06. 05. 2012
Dát tip
ad unisex: to ti trvalo tři měsíce, nežs to vykoktal :-) Proč mě otravuješ???

unisex
06. 05. 2012
Dát tip
whitesnake: prohnilí je tvá závist a egocentrismus

Manuamanua
02. 04. 2012
Dát tip
Padla na mě při čtení taková zvláštní nostalgie a posledním 3 řádkům jsem se musela tak lehce pousmát. Taky se mi líbilo, že jste pobíhali po Vaší části jejich střechy...

Kuchot
08. 02. 2012
Dát tip
uznání za plynulost na tak dlouhý text*

Whitesnake
08. 02. 2012
Dát tip
Velmi vážně jsem přistupoval k této publikaci, ale nesouzním s ní ani za boha, což se samozřejmě stává. Připomíná mi to jakési horečné drmolení, v nejistotě, že na něco mohu zapomenout, že nevyslovím vše, co se mi ze srdce dere na jazyk a najednou si již nedokážu uvědomit fakt(čti - zachovat odstup od faktu), že text je zahlcený, nemocný přemírou odboček a metafor. Chci veřejně vznést jednoduchou otázku: "Kolik tipů a Výběrů by tento text dostal, kdyby byl uveřejněn pod jiným, či pod naprosto novým nickem?" Ve státě Dánském je na tomto poli něco (evidentně? subjektivně shnilého, nemohu si pomoct.

Janina6
04. 02. 2012
Dát tip
Pasáž s otevíráním dveří je skvělá (jen si oprav překlep "proti dvěřím"). Ale my uměli po těch stromech běhat jako po úplné rovině, takže když jsme spadli cítili jsme se trapně, nikdy na vině. - tohle mě taky oslovilo. Občas se vzpomínání na dětství záměrně vyhnu, právě proto, že se nechci dojímat, ale tady mi nikdo dojetí nevnucuje, je to vzpomínání bez laciného sentimentu.

a2a2a
04. 02. 2012
Dát tip
četl jsem s odstupem dvakrát a zatímco při prvním čtení jsem opravdu měl pocit, že některé chytré obrazy byly v zajetí mnohamluvnosti, při druhém čtení jsem naopak měl příjemný pocit plynulosti a až neuvěřitelné dojímavosti, která mne zde zaskočí pokaždé, jestliže se s ní setkávám u přemýšlivých autorů, a to proto, že tento projev jakési niterné sdělnosti je zde často a přitom ne vždy právem ostouzen. Navíc jsem také nucen přemýšlet o tom, do jaké míry lze takto poctivě psát s ohledem třeba i na věk. Pro mne moc milá báseň, patří k těm, které oživují nejen můj vlastní svět, ale navozují i blízkost s autorem či spíše dalším člověkem.

Metta
03. 02. 2012
Dát tip
VT: hektické? Opakování slov dveře, otvírání na mě působí jako vyjádření překotnosti dojmů a představuji si neustálý pohyb těch dveří a dětí sem a tam, i když šly otevřít asi ztěžka, no můj dojem :-D

Metta
03. 02. 2012
Dát tip
VT: naopak ta hektická část o dveřích se mi líbí, spíš mě ruší ty mentorské vsuvky

Metta
03. 02. 2012
Dát tip
VT: ale jo, asi ti rozumím mě v tomhle třeba dostalo posledních pět řádků, tam bych přesah pro sebe snad i našla, ale v té užvatlanosti díla nevynikne možná bude příčinou té obliby i věk čtenářů, ta latka i vlastní představa banality se holt zkušenostmi mění ale i vzpomínkovou lze napsat s pořádným přesahem, zkus to ty:-)pro srovnání, zkusím též

Metta
03. 02. 2012
Dát tip
mně to přijde spíš jako proza nedostatek přesahu bych tomu nevytýkala, spíš divnou snad automatickou stařeckou či dětskou ukecanost - nerozumím prostě tomu stylu ten přesah vidím právě v nakažlivé živosti vzpomínky, co nastartuje vzpomínky vlastní - tu moc každé dílo s tímto tématem nemá véčka nechápu, ale na tip jo

sveřep
03. 02. 2012
Dát tip
VTM: DOVNITŘ ! :)

sveřep
02. 02. 2012
Dát tip
perfektní, jakkoli mi vyvolalo z mlh vlastní - co si blbě pamatuju, tak se jdu klidnit meduňkovým tea a nechápu VTm. někdy si tu přečtu nějakou kritiku a žasnu, jak je to vůbec MOŽNÝ?

Čudla
01. 02. 2012
Dát tip
Jo jo. *

Norsko 1
01. 02. 2012
Dát tip
klika je klika, márve

Lyryk
01. 02. 2012
Dát tip
ačkoliv má autor zcela odlišnou poetiku od té mojí, jeho pojetí vzpomínek mne oslovuje; je to záležitost zkušenosti se vzpomínkami, se životem vůbec; text má nepominutelnou rétorickou hodnotu, mně by se dobře četl veřejně a nahlas .)

Winter
01. 02. 2012
Dát tip
zrovna strofa s dveřma se mi zdá super. Dává básni neklid. Proti prozaizaci poezie nic nemám: poezie stejně musí vyhynout a uvolnit místo próze .)

jH
01. 02. 2012
Dát tip
tenhle text bude vnímatelnej jen optikou Márvinovou a Norska či optikou Zuzulinčinou, jako čtenář se buď plně identifikuješ a souzníš, bo budeš mít text za blábolivý plácání...mě to místy koplo a bavilo, nicméně třeba strofa s dveřma, kterou sem asi nepochopil, se mi zdála pitomou *

Norsko 1
01. 02. 2012
Dát tip
Kam se ten písmák řítí? Už dva výběry za takový, ale takový blábol

Zuzulinka
01. 02. 2012
Dát tip
mně to tedy opravdu dojalo, musím to tady v práci vydejchat

dadadik
01. 02. 2012
Dát tip
fajn

Norsko 1
01. 02. 2012
Dát tip
svou báseň rozebereš nejlépe sám. pro mě nudné, a to místo, místo, to mě děsí

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru