Ukolébavka

Po nebi divní ptáci krouží,

jejich nářek poznávám,

z oceli křídla kříže neunesou,

to proto, mámo, padaj k nám.

            Za hradbou kouře město usíná

a země nový jizvy má,

přijely stíny velkých vozů,

řekni proč, mámo, odjet mám.

            Zkus ještě chvíli spát, můj malý,

máma ti píseň zazpívá,

nemusíš se bát, je to jen bouře v dáli,

co do mraků se ozývá.

Velká bouře přes moře se šíří,

            z hlubokých lesů letí netopýři,      

nechávají za sebou strach a na prach spálenou zem.

Musíš jít, k zemi padají stíny,

musíš jít, v náručí schová tě jiný,

daleká cesta v horách se ztrácí,

domů snad nikdo se nenavrací.

Musíš jít, k zemi dopadnou stíny,

musíš jít, v náručí schová tě jiný,

zraněná naděje víru ztrácí,

umírá, síly se nenavrací.

Za sebou možná uslyšíš pláč,

nesmíš se ohlédnout, ten příběh znáš,

nad městem zbořeným kamenné sloupy pláčou sůl.

Zvoní zvon, to odjíždí vlak,

pojď mámu obejmout, do oblak

letí tmou tiché prosby k nebesům…