Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Domy, zahrady

Výběr: Pomerančová
02. 02. 2012
14
39
6723
Autor
Fruhling

25.3.12 - mírně zeditováno.

 

  Před dvěma měsíci se objevil Stroj. To ještě bylo relativní teplo: přinejmenším šest stupňů nad nulou.

  Malý, žlutý bagr vjel na školní zahradu (zahrada je silné slovo, protože ve skutečnosti se jedná o zbytkový pozemek za přednáškovými sály ponechaný ladem), rozedral povadlý trávník a zanechal za sebou sérii rýh, v nichž jsem až při pohledu z ateliéru, velké, spojené místnosti v posledním podlaží, rozeznal půdorys malého domku. Zeptal jsem se L., jestli neví, co to znamená.

  „Nevím, ale vypadá jako základy domu,“ řekla od notebooku. L. tento semestr zpracovává projekt hřbitova, postupně vyhledává různé druhy domácích dřevin, které by vhodně doplnily stávající kostru zeleně.

  „Třeba to bude byt pro hostujícího profesora.“

  L. se zasmála, pak se dál věnovala tahání čar. Nikdy jsme spolu moc nemluvili.

  Rodící se dům mě znervózňoval.

 

  Kolem 6. prosince začala teplota klesat. Dělníci, kteří nastoupili k betonáži základů, museli závodit s tlakovou výši přicházející přes Polsko ze severu: při mínus pěti totiž v betonové směsi přestávají účinkovat plastifikátory zajišťující hydrataci cementu; stavba by tak mohla pokračovat až při nejbližším oteplení.

  S L. jsem znovu chodil na kávu. Pokaždé jsme si ji vynesli ven, a zatímco jsem pozoroval souboj dělníků s plány, materiálem a počasím (s vytěsněním fyzické práce do třetího světa se dělníci stali jakýmsi zvláštním, nicméně vzácným druhem vzbuzujícím v mužích univerzální nostalgii po zaniklém světě bezstarostné fyzičnosti), L. kouřila a těšila se, až napadne sníh. L. miluje lyžování.

  Bylo zcela jasné, že pokud se do několika dní na celou naši zem nesnese prvotřídní prašan, L. odjede do Alp a já ji minimálně dva týdny neuvidím.

  Vyhlídka čtrnáctidenní propasti i situace dělníků opečovávajících zahradního vetřelce mě nutila přiklonit se na stranu tlakové výše.

 

  Často teď jezdím k rodičům. Paradoxně je to nejlepší způsob, jak si udržet odstup: pravidelná všednost návštěv odstraňuje vtíravé otázky, které klademe dlouho nepřítomným rodinným příslušníkům. Blízkost je stupněm anonymity.

  Po většinu času tak mlčím, usrkávám pytlíkovaný čaj s citronem a sleduji otce, jak zápasí s mým prvním notebookem. Dnes už se ta nepříjemně hučící krabička hodí akorát k ubíjení času na internetu a psaní krátkých mailů nebo poznámek. Vývoj rýsovacích programů dávno předběhl její veškeré výkonové možnosti.

  Matka nemá počítač ráda: připadá ji groteskní, jak dokáže otce vysát na celé hodiny. Matčiny úniky jsou podstatně kratší: jedna nebo dvě cigarety za den. Matka se za ně vlastně stydí. Kdysi kouřila na balkoně, ale postupně se přesunula na zápraží. Z obývajícího pokoje tam není vidět.

  Člověk, který by se chtěl stát svědkem matčiných krátkých emigrací, by musel stát v zahradě a ještě tak, aby jej matka nespatřila. Jinak by cigaretu zatípla, usmála se a řekla něco ve smyslu, že jí to kouření jednou zabije. „Ani mi to vlastně nechutná.“

  Zahrada je vůbec skvělé místo k pozorování, obzvláště teď, v zimě, kdy z většiny stromů zbyly jen černé kontury kmenů a větví. Z nejvzdálenějšího koutu zahrady lze přehlédnout celý dům: nikterak výraznou, vinou krize dost ošizenou prvorepublikovou vilku ukrytou pod šedou břízolitovou omítkou.  Ten obraz je k nalezení v podstatě v každé ulici, ale pozice ze zahrady mu dodává jakousi výjimečnost.

  Takové pozorování mě uklidňuje – i přesto, že jako každé pozorování je jen iluzí vlastní výjimečnosti: imaginární možností zůstat mimo obraz, neúčastnit se.

 

   Profil: L. stojí nad pracovním stolem a objektivem fotoaparátu míří na vypůjčenou knihu o zahradní zeleni, která leží rozevřená na pracovní desce. Hlavu má skloněnou, takže ji sestřižené, rovné vlasy padají do tváře a vytvářejí černou trojúhelníkovou plochu, jejíž jedna hrana je kolmá na desku stolu.  L. pomalu převrací listy a fotí stranu za stranou. Od poloviny má kniha tendenci se sama zavírat. L. ji proto musí přidržovat. Její prst (nechce mít v záběru celou ruku) postupně dopadá na latinské názvy rostlin: Rumex crispus, Sagittaria sagittifolia, Saxifraga aizoides...

  Mezitím Filip vysvětluje, že dům, který se staví na školním dvoře, bude sloužit katedře prostředí staveb v rámci grantového projektu. Jedná se o pasivní dřevostavbu další generace:

  „Dnes už jsou téměř veškeré tepelné ztráty eliminovány,“ říká Filip: „Často je naopak nutné počítat s tepelnými příjmy. Nejen od slunce. V podstatě každý spotřebič produkuje teplo, které díky dokonalé izolaci nemůže ven a přehřívá dům. A vlastně to nejsou jen spotřebiče, ale i teplo člověka: dech, teplota těla…, to vše musí být bezpodmínečně odvedeno pryč.“

  Teplota venku se zatím ustálila kolem nuly. Letos už nenasněží.

 

  Sněžit začne až tři týdny po novém roce. Teploty se hluboce propadnou: ráno bývá kolem mínus patnácti, k poledni teplota vstoupá o tři až pět stupňů. Většina lidí panikaří a shání nemrznoucí směsi pod mínus dvacet. L. už je týden v Alpách.

  Dům je v podstatě hotov a začínají se kolem něj ochomýtat první lidé z Prostředí. Postupně do domu vnášejí nejrůznější měřící přístroje, občas se zastaví na zápraží a rozmlouvají. Pára jim vstoupá od úst. U vchodu do školy kouří několik studentů.

  Školní zahrada v nastalých mrazech působí ještě sklíčenějším dojmem.

  Před pěti lety zde vysadili první strom. Vlastně jediný. Po většinu roku je strom zarostlý travou, ale teď, když trávu sežehl mráz, lze vidět černou, úzkou kolmici, vetnutou do bílé plochy. Pokaždé, když se ten úzký prut v rozpadající se dřevěné podpěře objeví, uklidní mě, že za těch pět let nepovyrostl ani o centimetr. Podle nejnovějších předpovědí do čtrnácti dnů přijde obleva. Do týdne je L. zpátky. Ztráta kontroly není možná.

 


39 názorů

Fruhling
08. 02. 2013
Dát tip

Tak jo no .)


.duke.
08. 02. 2013
Dát tip

Tak se vracím. Abych ocenil tu analýzu rodinných vztahů, chování matky. Prima.


Fruhling
09. 01. 2013
Dát tip
Hromadně dík za čtení .)

alcap on e
09. 01. 2013
Dát tip

T


Fruhling
28. 10. 2012
Dát tip
Inu, dík za čtení.

Fruhling
17. 07. 2012
Dát tip
Díky, jsem rád, že se text líbil.

BáraB
17. 07. 2012
Dát tip
Ačkoliv sama mám jiný literární vkus, tenhle text mě zaujal. Četl se celkem příjemně a některé myšlenky a slovní obraty se mi vyloženě zalíbily. Kupříkladu sousloví "bezstarostná fyzičnost". To z hlavy jen tak nedostanu. Díky za pěkný čtenářský zážitek!

Fruhling
02. 07. 2012
Dát tip
aktivně nezáživné jsou prošlé jogurty - nějak to sousloví nechápu. Ale asi dík za zastavení.

Marek13
02. 07. 2012
Dát tip
Autor píše dílo v různých propletených rovinnách.Na jedné straně chce ukázat svoji vyjímečnost,na druhé straně vytváří dílo bez páteře a bez formálního sdělení.Dalo by se říci vemte si stoho co chcete.Čtení je aktivně nezaživné a málo inspirativní.Nedoporučoval bych mít takové dílo ve své knihovně.V každém případě děkuji o toto poznání a snahu autora o své vyjímečnosti.Ta je ale slepá.

Smetiprach
16. 04. 2012
Dát tip
prima kousek...

Tragicus
28. 03. 2012
Dát tip
No, tak to je dáno (botanickou) nomenklaturou, ne? Teda mám takovou zásadu, že všechny vědecké názvy píšu kurzívou (ať už bakterií, prvoků, rostlin etc.). Kultivar se nepíše kurzívou (neměl by být ani latinsky, tak by to stejně vypadalo divně). Viz tady: storm.fsv.cvut.cz/on_line/dnd/1%20prednaska.ppt

Fruhling
28. 03. 2012
Dát tip
Dík, opraveno. s těmi latinskými názvy je stejně sranda, ačkoliv jsem se pravidla jejich tvoření učil v podstatě jeden celý semestr, vždycky jsem to nějak popletl, zvlášť když do hry vstupují různé kultivary. A nechápu lidi, co si je dokážou pamatovat.

Tragicus
28. 03. 2012
Dát tip
Dobré momentky, zanechalo mi to na patře pachuť známosti... Jinak asi nemá moc smysl opakovat, co bylo řečeno, četl jsem to několikrát a pořád to ve mně nevyvolalo pocit nudy. Výborný styl. Pár hnidopišských poznámek: Latinské názvy roslin bych dal asi kurzívou. Chvíli jsem u šípatky přemýšlel, jestli chce mít na hřbitově rybníček, ale asi fotila celou knihu, bez ohledu na použitelnost. "v rozpadající se dřevěné podpěře, objeví" - čárka navíc.

.duke.
23. 03. 2012
Dát tip
;)

Fruhling
23. 03. 2012
Dát tip
cukrátko .)

.duke.
23. 03. 2012
Dát tip
moc příjemnej text.. fakt..

Fruhling
17. 03. 2012
Dát tip
Dík za reakci, vážím si ji. Jo, nad tou poslední větou jsem taky uvažoval. Nemyslím, že v tom posledním odstavci je dominantní obraz stromu, ale spíše teploty, data, měřících přístrojů, paniky z mrazů, odjezdů, kdy strom působí jako perverzní jistota neměnnosti - neztráty kontroly. Zpětně jsem uvažoval, že se ta věta přišla brzy a potřebovala by zřejmě předpřipravit ještě dvěma dalšíma větama. jen nevím, proč to píšu do komentáře a neupravuju ten text .)

reka
17. 03. 2012
Dát tip
Za málo. Chtěl jsem k textu říct víc, protože se mi líbil, ale nic mě nenapadalo. Zkusím to ještě teď: Je to dobře napsané, působí to věrohodně a přitom ne nudně, ty poznámky jako by na okraj (o domě, o pozorovateli) z toho dělají inteligentní text, aniž by to na mě působilo, že bys machroval na čtenáři. Líbí se mi, že je tam cítit nějaký přesah, i když je těžko definovatelný (ta stavba domu na mě nějakým způsobem působí jako něco nepatřičného, stejně jako vztah s L.). Závěr má taky něco do sebe. I když popravdě, trochu mě zklamal, a když jsem se teď, po několika hodinách, k textu vrátil, ani jsem si ho nepamatoval. Ten obraz stromu je velmi dobrý, ale něco mi tam chybělo, aby se propojil se zbytkem textu. Poslední věta - nějakým způsobem jí rozumím, ale nesedne k tomu obrazu stromu, působí na mě uměle, jako bys ji měl v hlavě a chtěl ji tam dát za každou cenu, i když neplyne z předchozího.

Fruhling
17. 03. 2012
Dát tip
Dík za čtení.

reka
17. 03. 2012
Dát tip
Dobré záznamy, dobré postřehy.

Fruhling
06. 03. 2012
Dát tip
Ha, vidíš, to je recht, a to jsem popravdě řečeno nikdy nepobýval v zahraničí déle než bylo nezbytně nutné .) Slunce je fajn - a dík za čtení.

StvN
19. 02. 2012
Dát tip
Udelej to tak, aby tam bylo to zbluk.

Fruhling
19. 02. 2012
Dát tip
Jistěže můžeš. Dobrá, příště se ztrátu smyslu pokusím definovat zase o trochu pregnantněji .)

StvN
19. 02. 2012
Dát tip
Muzu dat do pm?

StvN
19. 02. 2012
Dát tip
Je fajn, ze mam dobry pocit ze stylu. Pises lehce, prirozene, je to vyvazene, opravdu radost cist. Po obsahove stance si vybiras zajimave momenty a vzhledem k dobremu stylu celkem neni co resit. Nejvetsi potiz je v celku, z ktereho nemam jasnou predstavu, co je vlastne smyslem.

Fruhling
03. 02. 2012
Dát tip
Dík za kritiku, v podstatě mi šlo jen o poskládání malých pozorování týkajících se různých domů na zahradě .)

Janina6
03. 02. 2012
Dát tip
Ta pozorovací metoda je rozhodně zajímavá, a podobně jako Zuzulinka jsem si v textu našla několik silných míst - skvělá se mi zdá celá pasáž věnovaná rodičům, věta "blízkost je stupněm anonymity" pak téměř geniální. "A vlastně to nejsou jen spotřebiče, ale i teplo člověka: dech, teplota těla…, to vše místnost vyhřívá a za určitých podmínek musí být odvedeno pryč." - tohle je taky velice působivé, přímo znepokojující. Přiznám se ale, že z povídky jako celku mám mírně rozpačitý dojem - jako by byla poskládaná z mnoha drobných částí, ale smysl celkového obrazu mi uniká.

Fruhling
03. 02. 2012
Dát tip
Dík za návštěvy .)

Zuzulinka
03. 02. 2012
Dát tip
Rodící se dům, by asi mělo být- ale přesto, text se mi líbil, i když místy jsem se vracela, líbí se mi tam některé myšlenky, docela dost ... například blízkost poskytující anonymitu

Pěkný text, podle mého názoru dobře napsaný. Dobře se čte, plyne opdovídajícím tempem, reálie vykreslené přesvědčivě a dostatešně, ale bez zbytečné mnohoslovnosti. Přijde mi, že právě jistá strohost či úsečnost tomuto textu svědčí, vše v něm má svou funkci a místo, jako například to, že jméno má vlastně jen Filip, ostatní jsou nazýváni obecnými názvy (matka, otec, dělníci nebo symbolicky (L.). Stejně tak zdánlivá každodenost situací v textu jako by navozovala a podtrhovala otázky o smyslu toho všeho, o smyslu nás a našeho bytí... Prostě se mi to celé líbí tak jak to je.

Fruhling
02. 02. 2012
Dát tip
Samozřejmě jde o kontrolu, že. Literatura, která je psaná bezprostředně se jmenuje reportáž, ne deník .) Nad psaním jmen jsem nepřemýšlel, přijde mi to nicméně vcelku ok. Přechytralost je možná - a nehodlám ji nějak obhajovat. Záznamy jsou to relativně autentické, ale o to nejde.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru