Dvě pubertální

Nemile pubertální

Vlastním jen elán nemístný

line se po linu

lízátkem po klínu

rušivou linku mi kreslí.

Narážím na neznámo -

nechce se ke mně znát.

Na truc jdu se potápět a budu lhát…

Vytáhne mě zas

mé šílenství v ucouraných botách,

už začalo se smrákat

vracím se

strhaná

niterní radostí, než zjistím, že

střelila jsem přes - tu

libou míru chřestu

a nezbývá mi dál než líbat tubu od lentilek

bez lentilek.

Pubertální

Taková

mám spoustu důležitých plánů

a snů:

darovat bonboniéru plnou kaštanů

připojit báseň

hodit ji do rýny, až bude pršet…

pozorovat lidi a bavit se pohledem

na jejich přemýšlivé vrásky, na smích,

na roztrhavé tendence, na podivný láskyplný cit.

Co víří ve mně neklidem jen

je ticho pouhopouhé a pouzí kolemjdoucí.

Krabici s nepadnoucími pocity

vyhodím ihned oknem ven,

dolů z kopce, možná ji i skopnu po schodech -

nežli se naučím používati způsobně

výtah a ramínka a samolepku „křehké“

Stejně by se nerozbila.

Jsem provazochodkyně

a pod sebou mám

koberce z pampelišek.

Kam doskočím, tam divadlo se odehraje

se scénářem ze snáře...

Hou hou houpy hou s dobou nejdou moje sny.

Živote můj, proto tě tak miluji!