Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Recenzia Zlatého výberu

Výběr: Lyryk
03. 02. 2012
6
43
5531
Autor
vk

Literárna akadémia útočí!

Predmetom recenzie je posledných 6 diel zo Zlatého výberu.

 

Báseň Pondělí; pondělí, pondělí od autora egil začína prírodne a pozvoľne zostupuje do spomienok na detstvo, matku, otca a s tým súvisiace osobné miesta, veci a pocity. Cez rôzne pozoruhodné obrazy a situácie dotvárajúce nostalgickú, ale aj mierne napätú atmosféru prichádza do kuchyne a následne k záveru, kde chlapec dozrieva ako víno, ale nechce ostať v pivnici.

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=402431

Edit: Dielo bolo zmazané. Išlo o poslednú báseň z cyklu:

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=402604

 

Báseň – milý deníčku – od autora irem pozostáva zo šiestich samostatných celkov spojených (okrem prvej časti) smútkom, samotou. Zo začiatku to vyzerá ako zamyslené postrehy ako z básnického denníka. Po otázkach viery a po samote nad šachovnicou sa stupňuje citlivosť – stretnutie s neznámym naráža na nemožnosť pochopiť motívy konania človeka, stretnutie so známym zasa na strašnú nežnú ľútosť. Vypätá pochmúrnosť vrcholí v prosbe, aby sneh zakryl stopy k hrobu plné bolestivého smútku. Na záver už ani nie je komu chýbať.

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=402190

 

Báseň Alfama – Neretva – Perla od autora Levi – exotické stredomorské spomienky na minulé životy s dávkou mystifikácie prechádzajú do spomienok partizána z Juhoslávie, ktorému otec rozprával rozprávky. Medzi tieto dobrodružné spomienky však patrí aj reálna spomienka na vojnu – krv, rev a pocit blízkej smrti. V protiklade k tomu sa objavuje človek, ktorý si ani nemá čo pamätať – vníma len odcudzenosť zaprášeného betónu, odcudzenosť miesta, kde vzývanie mŕtveho boha zaniká v ruchu všednosti, kde človek bojuje svoju malú osobnú vojnu bez krvi a sĺz.

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=401734

 

Báseň Povzdech od autora dadadik je naozaj povzdych – pravdepodobne nad nejakým jednoduchým návrhom, ktorý sa zbytočne skomplikoval, pričom subjekt túži po pôvodnej priezračnosti.

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=401534

 

Báseň Berlín od autora Zbora – subjekt dostane list od ženy z Berlína, ktorý sa nesie celým jeho dňom, nocou a nasledujúcim ránom. Horúčkovito prebleskujúce obrazy všednosti, ktorá sa pritom deje, sú domyslené/precítené až na hranicu expresivity/expresívnosti. Ráno subjekt myslí na to, čo asi tá žena robí, a nechce, aby bola sama.

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=401314

 

Báseň Čtyři obrazy bdění (Fra 16.1.) od autora Markéta – snový úvod poémy je prešpikovaný obrazmi kladúcimi veľké nároky na obrazotvornosť. Subjekt šmátra po kúsku uchopiteľného vesmíru, ale často stráca pôdu pod nohami. Po extrémne expresívnom prebudení si varí čaj a pozerá z okna, myšlienkami sa mihajú prízraky lásky, bez ktorej by to nebolo ono. Úzkostne si uvedomuje konečnosť a drvenie minulosti. Na svitaní je však subjekt opäť v súlade sama so sebou.

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=401243

 

Čo spája tieto básne?

·         voľný verš

·         relatívne jasná štruktúra, na ktorej povrch sa vešajú básnické obrazy (a la ozdobovanie vianočného stromčeka, výber správneho stromčeka v lese je dôležitý skoro rovnako ako jeho následné ovešiavanie)

·         dôraz na nezvyčajné obrazy, detaily, niekedy rozsiahle, snaha písať novo, inak, nachádzať nové prepojenia

·         vyjadrovacie prostriedky sú veľmi expresívne, ďalekosiahle, ba až nevysledovateľné za hranicou interpretácie

·         vysoká citlivosť subjektu na to, čo sa deje, cítiť tam určitú citovú vypätosť

·         útržkovitosť, časté prerušovanie výpovede až surreálnymi zábleskami

·         témy sú introspektívne, osobné, subjekt niečo intenzívne prežíva, na niečo spomína – spomienky na detstvo, samota, odcudzenosť, existenčné témy

Takže priemerná zlatá báseň je písaná voľným veršom, má osobnú výpoveď, ktorá je ozdobená alebo prerušovaná (rozsiahlymi či detailnými) expresívnymi obrazmi. Stromčeky sú štandardné zelené, po ozdobení je ich prípadná prečačkanosť len otázkou vkusu.


43 názorů

snake_01
06. 02. 2012
Dát tip
Nejvíce mě zaujala Egilova recenze recenze, souhlasím s ní...

StvN
04. 02. 2012
Dát tip
Fajn diskuse. Stejne si myslim, ze by se mely hodnotit sbirky.

Muamarek
03. 02. 2012
Dát tip
Egil: Nešlo mi o to, že by kritici autorku pominuli, ale že jsi psal, že díla, která ve vázaném verši za něco stojí, se do ZV dostanou... Tak jsem uvedl pár těch, jež nedostala a jež dle mého soukromého soudu by se i o to ucházet mohla...

Fouraix
03. 02. 2012
Dát tip
napadení původem ve snícího hlavě jsem čekal. leč snící většinou neví, proč se mu to či ono zdá a přijde mu to spíš absurdní, než že by se obdobného myšlenkového konstruktu mohl vědomě dopustit s cílem napsat báseň ze svého nitra.. ale to jsou končiny, kde se opravdu těžko polemizuje za použití logiky všedního dne a k nějakým silným jednoznačným postojům, nebo polemikou s nimi (třeba to "odporuješ si"), mě to neláká. moc podvědomí je podle mě spíš nedoceňovaná ve zdejším snažení, masově vzato. inteligentní člověk, /co má ke kreaci tímto směrem vůbec spády, samozřejmě/ je schopen psát i "hlavou" (původce termínu sleeping_beauty blahé paměti), ale mě taková tvorba přijde subjektivně dřevitá a málo pro mě čtenářsky atraktivní. nestavím to jako zjevenou pravdu pro každého, nicméně si za svým postojem k poezii a tomu co v ní hledám, stojím, co mi taky zbývá vzhledem k tomu co vnímám bavivě atraktivním, viz výše :-)

egil
03. 02. 2012
Dát tip
odporuješ si. "u slonů na dlouhých nohách se ani netajil s tím, že se mu o tom prostě jen zdálo." "jen zdálo"? a sny jsou animované večerníčky, které ti někdo cizí promítá do hlavy. jasně. __ obecně ve své reakci podceňuješ moc podvědomí. __ píšeš: "psát o něčem jiném než explicitně o sobě, natož v ojeté ichformě, je těžší, ale dle mého názoru tím i potenciálně cennější." A jak to poznáš, že je lyrický subjekt totožný s autorským, že autor píše právě o sobě? Já=automaticky autor? To si vážně myslíš? U Holana je autor většinou "ty", u prozaiků zhusta er/sie... Jako by na tom až tak záleželo. __ Pro mě třeba bylo svého času (asi tak před deseti lety) velkým objevem, že "já" může i v poezii z části fabulovat.

Fouraix
03. 02. 2012
Dát tip
egil: psát o něčem jiném než explicitně o sobě, natož v ojeté ichformě, je těžší, ale dle mého názoru tím i potenciálně cennější. malíř nesnažící se právě zobrazit realitu (krajinu apod) pro malování svých obrazů taky využívá prostředků své fantazie (čí taky jiné), ale že by do toho nutně zakomponovával nějaké své mindráky.. proč? umění se dá vysvětlovat různě, ale osobně si nemyslím, že za rozteklými dalího ciferníky bylo víc než fantazielní umění možného - jako nějaká jeho sebereflexe, či tak něco. u slonů na dlouhých nohách se ani netajil s tím, že se mu o tom prostě jen zdálo. to je to, co mi na písmáku (čest nehojným výjimkám) nejvíc chybí a proč mě to tu čtenářsky z větší části nudí

.duke.
03. 02. 2012
Dát tip
někam se podělo: pondělí, pondělí - škoda

vk
03. 02. 2012
Dát tip
egil: Skúsim to ešte presnejšie: ak si za básňou predstavím niekoho (subjekt, autora, človeka) a ten niekto píše o svojich pocitoch alebo svoje pocity, teda o svojom/ľudskom vnútri, výsledkom je introspektívna báseň. A nerobím ti to naschvál, naozaj si to myslím. Ide mi len o to nejako to pomenovať/sformulovať. A stále sa bavím o týchto konkrétnych básňach.

egil
03. 02. 2012
Dát tip
"Podľa mňa pre opis tých básní nie je relevantné, či autor píše o sebe alebo o sebe prostredníctvom subjektu, alebo o vnútre subjektu, stále je to o ľudskom vnútri, pocitoch. Takže ak som aj autora so subjektom pomiešal, v tomto prípade nepovažujem to rozlíšenie za dôležité." Nesouhlasím. "...stále je to o ľudskom vnútri, pocitoch." Do prčic - no a?? A o čem píšeš ty sám? O co ti vlastně jde. Navíc - Ty básně nejsou O pocitech. Jsou v nich pocity. Proboha... --- A to rozlišení prostě důležité je. Nesejde na tom, za jaké ho považuješ či nepovažuješ, ve své neznalosti nebo účelově, ty.

egil
03. 02. 2012
Dát tip
Ok, Marku, tak já se na něj příležitotně podívám v nějakém širším kontextu. Uznávám - otevřel jsem zatím jen jeden z tebou zaslaných odkazů (ten v té poslední reakci). Namátkou z těch ostatních, resp. hned ten první odkaz: Diana je rozhodně lepší - ale ta má 17 výběrů, to nepovažuji za kritický nezájem.

vk
03. 02. 2012
Dát tip
Vstúpim vám do toho: Nicméně je strašně naivní a v literární vědě už stokrát překonané směšovat literární já (lit. subjekt) s osobou autora. egil: Podľa mňa pre opis tých básní nie je relevantné, či autor píše o sebe alebo o sebe prostredníctvom subjektu, alebo o vnútre subjektu, stále je to o ľudskom vnútri, pocitoch. Takže ak som aj autora so subjektom pomiešal, v tomto prípade nepovažujem to rozlíšenie za dôležité. S obmedzenosťou tém aj s tým, že tak to teraz letí, súhlas.

Muamarek
03. 02. 2012
Dát tip
Egil: Autor tam tu věc vložil do kategorie "pro radost" - nemohu za něj mluvit, ale myslím právě proto, že si byl vědom, na co naráží a v jakém stylu to chce psát - a to se mi právě líbí, že v daném stylu předvede věc, která z mého hlediska vydařená je (rytmicky, obsahově, atd.) Má tam i básně, jež vložil jako "verš vázaný"...

egil
03. 02. 2012
Dát tip
Vkládáš odkaz na Březinu. Proč? Napsal jsem, že kromě "svítání na západě" tam na něj jiné aluze nejsou. Čteš vůbec, co ti píšu? A otevři si nějakou tu antologii... Slovní inverze, knižní obraty - a že jich je, celá báseň je z takových poetických syntaktických šablon v podstatě seskládaná -, archaismy(!) Dílem mi to připomnělo expresionistické období A. Sovy a dílem ještě dál, poslední fázi nár. obrození.

egil
03. 02. 2012
Dát tip
Ok, tak se pojď bavit věcně. Když budu mít pocit, že to má smysl, že diskuse může někam vést... Ale nezblo se, pokud budu cítit, že se někdo snaží mě degradovat napadáním formální stránky mých reakcí (bohužel nikoli oprávněně, protože diaktirika je v té větě v pořádku, i když je to souvětí trochu chumel, uznávám), potom pocit smysluplnosti rozhodně mít nebudu. A to ty prostě celkem často děláš - neargumentuješ, snažíš se být osobní. Bavme se třeba o tomhle (protože to se tě zjevně dotklo nejvíc): Vždycky píšeme o sobě. I když o sobě nepíšeme explicitně (tak i tehdy se píšeme). Neříkám, že tam není rozdíl. Nicméně je strašně naivní a v literární vědě už stokrát překonané směšovat literární já (lit. subjekt) s osobou autora. Celé je to problematické a má to i jisté podhoubí. Jsou tam překryvy s tématem "anagažovaná poezie". Požadavkem psát o nějakých těch společensky závažných tématech. A pak jen vidíš, jak se do nich kdekdo nutí, jak se snaží být aktuální. A není to ani pořádně z něj. Mně se líbí, jak to říká P.K.: být angažovaný: Psát za sebe a ze sebe. Stát si za svým, nezávisle na pořadavcích společenské poptávky. _____ Jestli je v textu nějaké já, ty, my, vy, oni je celkem lhostejné. Všechny ty subjekty - v jednotném i množném čísle - jsou i nejsou autor. Jako když se ti zdá sen - a všechny postavy, mužské i ženské, jsi v podstatě ty, resp. různné složky tebe. Nemůžeš ze sebe vyročit a psát jaksi zvenčí. Vždy píšeš sebe. _____ Jasně, pak je omezenost témat. O tom se můžeme bavit. Na tom možná něco bude. Ale o čem tak lidi píšou. Jak říkal osmdesátiletý pan Bok: "Všichni píšem vlastně furt vo tom samym. De vo to, jak se to napíše jinak. Nově." _____ Volný verš, exprese, plastické obrazy... Pravda, to je převažující trend. Je to tu svým způsobem módní. Čtu kde co. Třeba současné polské autory - sleduju je už od konce devadesátých let. Ti jsou konkrétní, transparentní, nemetaforičtí. Jenže tady nikdo nic tak dobrého v téhle kategorii básní nepíše. Nebo jen velice vzácně. A jse schopný takový text ocenit. Když na něj narazím. Když. Těším se na tvou věcnou polemiku, Márvine.

egil
03. 02. 2012
Dát tip
Ok, na tohle ti ještě zareaguju, protože si sám nabíháš na otevřenou kudlu: "Jazyk, který byl moderní na přelomu 19. a 20. století." Egile, prosím o doložení tvého tvrzení. Předem díky. Tady není třeba nic dokazovat. Stačí si otevřít jakoukoli antologii poezie z té doby. - Ale ty asi moc poezii nečteš, kolego, že je to tak, anebo je můj dojem mylný (to se případně omlouvám)? - co bouřlivák rád smetá svými pery, kry osudu když nové hlásí přesuny jimž čelo bázlivce jen zpola rozumí za hory duchů, řeku sedmeru.. _______ Copak to nevidíš?

egil
03. 02. 2012
Dát tip
Márvine. Neumíš číst? (aha.. kašly kašly.. promiň, to už vlastně víme) Zjdenodušíme větu. "Ona tá vázanost - i dobrý volný verš (ať už vědomě či nevědomě) pracuje s určitými formami vázanosti. S povrchovými (...) a s vnitřními sémantickými." ___ Jinak ti nemám co říct. Byla by to jen ztráta času. Tvůj způsob argumentace, snažící se být za každou cenu břitký, pěkně rovnou sejmout, je v posledku bohužel jen - - víš co? budu "slušný". Anebo ne, řeknu to - je hloupý. A je to venku. Tobě nikdy nešlo o věcnou diskusi. Proto díky, nemám zájem. Měj se.

egil
03. 02. 2012
Dát tip
Ok, Marku, tak ned ta první, od dle tebe, "zdejšího mistra vázaného verše... Zhasíná noc Zhasíná noc na strmé estakádě kde zkřehlý asfalt cvaká do podpatku je příliš dlouhá, dlouhá na procházku přes mosty dávna, poskládané v řadě Proč slunce dnes vyšlo na západě a východ žene mraky přes chlumy? Jsou myšlenky jak popel nad krátery co bouřlivák rád smetá svými pery, kry osudu když nové hlásí přesuny jimž čelo bázlivce jen zpola rozumí To cesta na cizí je hemisféru kde vágní krok se s melodií snoubí jíž krysaře hvizd lákal do podloubí, za hory duchů, řeku za sedmeru Těch strmých estakád těš se na nádheru ______ Jazyk, který byl moderní na přelomu 19. a 20. století. Slovní inverze, knižní obrazy. "slunce vyšlo na západě" - pokud je to vědomá aluze, nic dalšího v textu neodkazuje k Březinovi (který napsal sbírku s názvem Svítání na západě), pokud to vědomá aluze není, je to neznalost a nevědomé epigonství. Tohle z mého pohledu není dobrá báseň.

Muamarek
03. 02. 2012
Dát tip
Omlouvám se za překlepy...

Muamarek
03. 02. 2012
Dát tip
Či tato: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=396298 Tento autor, jehož považuji za jednoho ze zdejších mistrů vázaného verše, má všeho všudy dva váběry...

vk
03. 02. 2012
Dát tip
OK, ale tieto básne nie sú tie, v ktorých "o sobě nepíšeme explicitně".

Muamarek
03. 02. 2012
Dát tip
Egil: S tímto lze podle mě polemizovat: "tak rád bych výběroval texty psané vázaným veršem. Miluju vázaný verš. Jenže DOBRÝCH vázaných, rýmovaných básní se tu objevuje míň než šafránu. A když už, tak se ty nejlepší vždy ve výběru objeví. A dokaž že ne." Je to samozřejmě o subjektivních kritériích, ale třeby tyto básně by podle mého aspoň za přečtení kritikům měly stát: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=372169 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=399242 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=391685 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=394401 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=397817 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=393984 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=361914 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=362570 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=401347 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=348603 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=379489 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=394207&pg=2 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=393772 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=384052 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=401623 Marek

egil
03. 02. 2012
Dát tip
Vždycky píšeme o sobě. I když o sobě nepíšeme explicitně (tak i tehdy se píšeme).

vk
03. 02. 2012
Dát tip
egil: Tieto básne podľa mňa spája to, že subjekty píšu o sebe, resp. sú obrátené do seba, nejde napríklad o nejaké spoločenské témy, experimenty a pod. Možno sa ti to zdá ako priveľká škatuľka, ale hľadal som spoločné prvky. Takmer vôbec ich nehodnotím, hovorím, ako to vidím, a nie, aké by to malo byť.

egil
03. 02. 2012
Dát tip
Další vágní kritérium: "volný verš" tak rád bych výběroval texty psané vázaným veršem. Miluju vázaný verš. Jenže DOBRÝCH vázaných, rýmovaných básní se tu objevuje míň než šafránu. A když už, tak se ty nejlepší vždy ve výběru objeví. A dokaž že ne. Ona tá vázanost - i dobrý volný verš (ať už vědomě či nevědomě) pracuje s určitými formami vázanosti. S povrchovými - za sebe můžu říct, že už zcela automaticky vycházím březinovského dyktylu, který si různě přizpůsobuju, deformuju, lámu - a hledám na jeho puklinách a plochách, a s vnitřními sémantickými (ono to jde ruku v ruce, proto mě znovu a znovu dojímá, když mi někdo napíše "forma docela dobrý, ale ten obsah....").

egil
03. 02. 2012
Dát tip
Mně to přijde až legrační - závěrečným výčtem "Čo spája tieto básne?" dokazuješ, že v podstatě všechno a nic. Atributy, které v závěru uvádíš, jsou tak obecné a vágní, že se do nich vejde kde co. · témy sú introspektívne, osobné, subjekt niečo intenzívne prežíva, na niečo spomína – spomienky na detstvo, samota, odcudzenosť, existenčné témy. To je ale blbost. Bože... A jaké by MĚLY být jiné? Subjekt nic neprožívá, píše neosobně o něčem vnějším? Důsledně se vyhýbá existenciálním tématům? Aby esej byla zajímavá, byl by nutný nějaký hlubší ponor, prokázat hlubší spojitosti ve stavbě básní; jenže taková spřízněnost tam ve skutečnosti vesměs není. Text je napsaný účelově - a přímo to z něj křičí.

Metta
03. 02. 2012
Dát tip
dobře, a dál? Co třeba porovnat to s nějakou nedoceněnou?

vk
03. 02. 2012
Dát tip
avi

vk
03. 02. 2012
Dát tip
Metta, VT Marvin: popisujem tunajší mainstream a chcem poukázať na určitú podobnosť básní, ktoré k nemu patria Lydie: dúfal som, že sa diskusia vyvinie nejako takto, dík

Metta
03. 02. 2012
Dát tip
dobrý počin, jako recenze asi dobré mně to přijde ale vzhledem k prologu (!) tak opatrně napsané, nevidím tam výrazněji vlastní postoj autora či hlubší hodnocení, prostor pro polemiku.. taky básen dadadíka se trochu vymyká závěrečnému shrnutí

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru