Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Z dopisů - - -; úkol první

Výběr: Danielane, Markéta, Jinovata, Zuzulinka, Janina6
04. 02. 2012
28
34
5266
Autor
egil
 
 
Portrét zmizelého
 
 
O lidech, kteří v našem životě zanechali hlubokou stopu, a pak je vzal čas – jde o nich psát, aniž by člověk spadl do patosu, lítosti, bolestínství? Jak se udržet těsně za tou křehkou hranicí kýče… Jak při psaní potlačit svoje ego (aniž by se člověk musel podrobovat nějakému násilnému sebezapření), jak zkrotit jeho exaltovanou hegemonii, která tak touží se vyslovit, zhmotnit, ztvárnit a zaclánět podstatným souvislostem… To všechno se pokusím nějak zahrnout do svého prvního úkolu pro tebe.
 
Nejdříve ti rozepíšu postup – vychází mi na sedm kroků. Pak ti ve zkratce přiblížím, jak rozumím pojmu „báseň“. A nakonec přidám ukázku a stručný rozbor pro inspiraci.
 
 
 
 
 
 
 
 
I.
 
 
 
První krok: vyber zmizelého (či zmizelou), o němž (nebo o níž) budeš psát…
 
 
Druhý krok: ještě než  načneš papír (který už ovšem máš při ruce):
 
 
Udělej si čas… Jdi na místo, které znáš, a víš o něm, že tě uvolní a osloví tvoje emoce – je na tobě, jestli to bude exteriér nebo interiér. Vybrané místo může, ale nemusí evokovat zmizelého, o němž/či pro nějž jsi se rozhodl psát.
 
 
Třetí krok:
 
Odevzdej se místu. Je na tobě, jak a kde to provedeš. Nech se místem prostoupit – buď svýma očima. Vnitřníma, vnějšíma… Žádné přemýšlení, jen přemítej; plynule se přelévej z vteřiny do vteřiny. Dokud se ti v mysli nevytvoří „prázdný list papíru“.
 
 
Prázdný list papíru, to je svoboda. Nespočet možností. V modu potence je v té zdánlivé prázdnotě přítomný každý verš, který bys „tady-a-teď“ mohl napsat.
 
 
V téhle chvíli jsi si blízko, velmi blízko. Jsi čistý. Všechny bolesti a nejistoty jsou bolestmi a nejistotami času. Ne tebe.
 
 
Protože ty – za předpokladu, že už nastala TA chvíle – právě padáš do tvůrčího vytržení. Jsi doslova vytrháván z vnějšího času.
 
 
Čtvrtý krok:
 
Začni myslet na zmizelého. Upři se na něj. Celý…Nech hlavou proplouvat utkvělé situace – pozitivní i ty melancholické či tíživé (jednostrannost plodí kýč).  Pomalu zaostřuj…
 
 
Pátý krok:
 
Tohle je důležitá fáze... Celá se odehrává v tvé hlavě… Měň ohniskovou vzdálenost – z celku se přesouvej na detail, zaostřuj na věci, předměty, klidně úplně obyčejné – prostě na konkrétna…
 
 
 
Na prázdném papíru ve tvé mysli začnou probleskovat (nestabilní) slova.
 
 
Šestý krok:
 
Vezmi papír – jednotlivá slova zapisuj. Třeba: do jednoho sloupce věci (substantiva), do druhého barvy, do třetího slovesa.
 
 
Sedmý krok: Píšeš verše.
 
 Tvým cílem je – mimo jiné – napsat báseň, která nebude „egoistická“, a přesto bude pravdivá. Je důležité správně uchopit slovo „pravdivost“… nejde o to nutně popsat „jak a co se přesně stalo“. Jde o to, aby byl v básni zachycený (~ lapený) kus hmatatelného světa. Klidně můžeš fabulovat. Pro nikoho jiného než pro tebe totiž není podstatné, jestli se „to“ přihodilo do detailu tak a tak. O tebe už nejde. Jde o báseň, kterou napíšeš a opustíš, jde o svět, jehož jsi sice součástí, ale nikoli středem.
 
 
Sedmý krok:
 
Tak. Nyní už jsi tvůrce. Panteistický bůh… Rozpouštíš se do věcí, které o tobě svědčí a hovoří, aniž bys musel nahlas vyslovit zájmeno „já“. A ve chvíli, kdy zazní tvůj autorský hlas, zní stejně zřetelně, jako hlasy věcí, které se v tobě smysluplně pojí a splétají.
 
 
 
Píšeš báseň. Báseň píše tebe.
 
 
 
II
 
 
 
Pár poznámek ke slovu "báseň"
 
 
 
V téhle části se ti pokusím nastínit, jak vnímám poezii… kdyby tě to začalo nudit, tak prostě celou II. část přeskoč…
 
___
 
 
 
Neexistuje žádné prosté „o čem“. Báseň, kterou lze takřka beze zbytku shrnout do prostého sdělení (říct to jinak, stručněji, přiléhavěji), postrádá důvod (smysl) své existence.
 
 
V poezii – alespoň jak já ji vnímám (v té, která je mi blízká) – jde o určitý druh přiléhavosti (přilnavosti) – ke tvému světu, k vnitřním stavům…… Slovo výstižnost má myslím podobný význam, ale omezený jen na verbální vrstvu.
 
 
Může ti přinést skutečný pocit naplnění, když napíšeš báseň, o níž budeš vědět, že jsi v ní zachytil něco skutečného. Něco podstatného (pro tebe, jistěže pro tebe)… Budeš cítit, že reflexe, obrazy přiléhají.
 
 
Například: dlouho se mi honila hlavou vize bezuzdné zvířeckosti. Takové té bezhlavé, studené, nekontrolované. A pořád se mi to jako téma nechtělo podvolit. Až pak jsem si zapsal v rámci cyklu Ve strojovnách (to byl tehdy, v roce 2005, takový můj básnický Matrix):
 
 
Složené oči ostružin
 
          v mezerách mezi plaňkami
 
pily tmy oblé a studené
 
jako zvon Chcípáček za všechny padlé
 
                                    Listonoše.
 
 
 
A za plotem cvičiště vlčáci –
 
seřízení tak spolehlivě, až zdálo se,
 
že strach stačí oslovit jménem,
 
zavelet Stopa!
 
a Hledej!
 
 
 
A bylo to. Věděl jsem, že jsou ta slova skutečná, pravdivá, protože skutečně přiléhají k něčemu v mém světě, k mému vnímání.
 
_____
 
 
Oprosti se od statického vnímání pojmu báseň. Jistě, v jedné rovině báseň je artefakt, který můžeš hodnotit objektovými měřítky (jak je text formálně propracovaný, syntax pročištěná apod.).
 
 
Ale text sám o sobě? – co to je – pouhá kostřička z písmen. Teprve když je text čten, když se rozsvítí, když se začne „něco dít“ (událost četby), teprve tehdy…..
 
 
Ono není možné oddělit jedno od druhého (obsah a formu; kostřičku a událost) – podobně jako člověk má svoje tělo a zároveň tím tělem je. 

 
 
III
 
 
 
A na závěr ukázka, jak jsem kdysi (v roce 2004) „portrétoval zmizelého“ já. V textu se střídají prosté transparentní věty (většinou když promlouvá autorský subjekt „a já poslouchal, jak z tebe…“, „kdosi vzal moje oči…“) s hutnými obraznými evokacemi tehdejší atmosféry.
 
 
Ale v těch evokacích nejde jen o vytváření kulisy – věci zde plasticky ožívají, stávají se aktéry… Jsou stejně podstatné (ne-li podstatnější) než autorský subjekt…
 
 
Až budeš psát, především si celé to vytržení užívej. Vybalancuj poměr mezi záměrným a mimozáměrným.  Netrap se nadmíru. Ale nauč se škrtat – napiš třeba skicu jedním dechem, a pak ji doplňuj, škrtej, přepisuj, domýšlej…. Vytvoř verzi, seškrtej ji… napiš druhou, nech z ní třeba dva verše – sluč obě verze do jednoho celku… Hraj si, zkoušej to. Nepíšeme počítačový algoritmus, ale báseň.
 
 
 
 
V chatě jako po vymření 
 
 
 
dědovi (1906-1990)
 
 
 
Slunce jako kladka
 
                    spouštělo
 
provazy vedra do oken
 
a já poslouchal, jak z tebe
 
mluví pozdní stromy.
 
 
 
Z těch odpolední na verandě
 
zbyla fermež začpělá do tvých košil
 
                        ve vyvrzané kredenci,
 
jako by pach mohl mít knoflíčky
 
a rozepnout se popaměti.
 
_____
 
 
 
Prolistovaný štůsek
 
Světů v obrazech proložených prachem,
 
pár lejster, inkoustová tužka,
 
tvoje fotka:
 
pavučiny si osobují
 
nárok na tvé vlasy.
 
 
 
Kdosi vzal moje oči,
 
obrátil je dovnitř a vysypal.
 
 
 
Ohně někdy chodí v kruhu
 
 
 
dědovi (1906-1990)
 
 
 
V kůlně, nade dveřmi,
 
vidím vosí hnízda:
 
jako by trámy chtěly kapat dřevo
 
                           z plodů
 
nalitých popelem.
 
 
 
Přítmí, které hmatám,
 
načichlo kouřem;
 
ale ohně jsme tehdy zasypali – –
 
vzpomínám si:
 
stromy věšely do větru
 
vůni přezrálých jablek
 
a můj odraz ve tvých očích
 
mi najednou byl malý.
 
_____
 
 
 
 
 
V zahradě,
 
kde jsem hryzal do kyselých angreštů,
 
a potom říkal: Dědo, to keře ještě nedozrály . . .
 
 
 
ale pařníky byly zavezené senem,
 
tráva po kolena
 
a třešně prasklé jako srdce.

34 názorů

.duke.
06. 02. 2012
Dát tip
no a nic. píšu názor na tvé dílo, to je celý..

egil
06. 02. 2012
Dát tip
"egoistické" to jistě trochu je. no a?

.duke.
06. 02. 2012
Dát tip
nojo, ale z možnosti se tím, že ji rozepíšeš do kroků a že to píšeš v tý formě "vyber zmizelého" se návod stává, nebo jej evokuje, čímž se dostáváš do jakési expertní pozice, což je myslím právě docela egoistické.. jako ukázka tvýho způsobu by mi to přišlo prima, tahle forma mě spíš rozčiluje.. v případě, že to někomu prospěje v jeho vlastní tvorbě: fajn..

egil
06. 02. 2012
Dát tip
.duku., jak jsem napsal už někomu výš: "...tohle totiž není žádný univerzální návod 'jak psát poezii' (nedej bůh - 'tu správnou'). Je to možnost, jedna z mnoha. Nic víc, nic míň."

.duke.
06. 02. 2012
Dát tip
připomnělo mi to tohle: http://www.youtube.com/watch?v=2usvKfgBjGo a myslím, že to nejde.. že prostě na psaní nejsou návody.. můžeš napsat svůj postup, ale nemůžeš ho takhle zobecnit

Pája
06. 02. 2012
Dát tip
postrádám hudbu a alkohol ;)

vk
06. 02. 2012
Dát tip
Zaujímavé poňatie písania. Tretí krok niekedy vyskúšam, pripomína zenovú meditáciu. Všetkým: Neviete, či nie je nejaká (odborná) literatúra, ktorá by sa touto metódou zaoberala alebo ju hodnotila? Dík.

Fouraix
06. 02. 2012
Dát tip
snad si z toho mnozí poberou příklad a bude tu přecijen čtitelněji. i celé je to jako nějaká experimentální báseň :-)

Garay
05. 02. 2012
Dát tip
Ano. Je to krásný text. Děkuji Dani... Mi došla hrozná věc... Jsem chodící ego. Nezbývá než hledat nějaký budhistický klášter, jinak mám po psaní. Trhá mě to.

no, skoro každý používá podobné techniky, řekla bych. Osobně nechodím na místa o kterých chci psát, mám je v hlavě. Nakonec, některá už dávno nejsou.

...lektoři na kritiku mě vrátili o život zpět :)

Honzyk
05. 02. 2012
Dát tip
tak to jo:D

a2a2a
05. 02. 2012
Dát tip
Honzyku, vřelý souhlas, právě proto je také v uvozovkách.

Honzyk
05. 02. 2012
Dát tip
"technologie" zni mi tady az jako nechtene vydany neslusny zvuk:D, sry, a2a2.._:D

Honzyk
05. 02. 2012
Dát tip
...kdyz vynecham "kroky",:D, texty mistama az krasny....asi jsem, jak(mi) rika Jamek, porad jen vesnickej krupan, po kterym steka mestska vomacka:D

a2a2a
05. 02. 2012
Dát tip
Znovu konstatuji, že máš mimo již známé tvořivé schopnosti psát poezii i stejnou schopnost metodicky a srozumitelně přispívat k pochopení její "technologie."

egil
05. 02. 2012
Dát tip
Ano, je tam připojena ukázka, jak jsem portrétoval zmizelého já v r. 2004, ale nikde není řečeno, že jsem postupoval podle výše zmíněného návodu (protože prostě nepostupoval, to je celé)... Celý tento text vznikl bezprostředně po listopadových tvůrčích dílnách ve Sv. Janu pod Skalou, kterých jsem se účastnil jako spoluorganizátor. Lektoři razili jakousi popisně hravou linii. Asi týden poté jsem sepsal tuhle introspektivní alternativu. Chtěl jsem manifestovat některé tvůrčí principy a duševní techniky, které jsou mi blízké. Sedmistupňový algoritmus je jenom pomůcka, kterou si každý - koho text osloví - může upravit podle sebe - až se algoritmovitost celého postupu slije a rozpustí v tvůrčím toku.

...chceš tím říct,žes je nepsal? "A na závěr ukázka, jak jsem kdysi (v roce 2004) „portrétoval zmizelého“ já." Tak si všimni, že jasně píšu(i na jakýchkoliv jiných)

egil
04. 02. 2012
Dát tip
Dodo: kde je v textu psáno, že jsem svoje texty psal právě takto? Aha - nikde. A textu jsi neporozuměl - tohle totiž není žádný univerzální návod 'jak psát poezii' (nedej bůh - 'tu správnou'). Je to možnost, jedna z mnoha. Nic víc, nic míň.

...ještě pro zajímavost,to ti bylo cca deset, (tvoje věc) a toto byl můj dědeček,jen jsem měl zákaz publikování(vidíš,už tenkrát:) DOPRAVNÍ NEHODA Rozsekaný výraz plný sádry vlasy barvy téže brýle příslušníka otazníkem šeptnu nee … Běžím tím koncem kde vždycky stojí bučení krav srdce … dědóóó nééé Zasel a …

...když vynechám bláboly(z mých úst),podotknu jen, že se tady zrcadlí problém zdejších kritiků. Pokud ukazuješ jak se MÁ psát na svých dílech (i na jakýchkoliv jiných),už to je chyba. Já neříkám, že TY své pocity nemůžeš vyjádřit takto,já zase mám právo říct,že Ti ta pracně poskládaná slova nevěřím a je jedno,jestli jsi psal o dědovi svém,cizím,nebo smyšleném.

Fruhling
04. 02. 2012
Dát tip
myslím, že to je přesné. Ten důvod, proč nemám rád poezii. Nakonec čtenář nedostává zprávy, obrazy, ale jen text nasycený básníkem v míře vhodné k dobrému trávení, lyryka sápajícího se na významy věcí, jako kdyby nějaké byly.

Janina6
04. 02. 2012
Dát tip
Kromě toho, že to nejspíš některým autorům pomůže, je to i krásné. Prostě krásný text, poetický text sám o sobě.

cool

sveřep
04. 02. 2012
Dát tip
kdo chce napsat inzerát sám na sebe, ať už v rubrice "pomoc hledají" či v jiné, tak ať to snad udělá, ne? proč by se měl místo toho vůbec snažit psát něco jinýho? :)

Jinovata
04. 02. 2012
Dát tip
o tom, jak se text děje až čtením pořád přemýšlím a nepřipadá mi to až tak jednoznačné. Říkáš, že je to něco jako mít tělo a žít tělem. A co kdybych toto přirovnání vztáhnul ne na text a jeho čtení ale na slova ve slovníku a konkrétní text? ten se přeci od sumy slov ve slovníku liší tím, že nějak zachycuje děj slov. Zachycuje předpokládané čtení. Je čtením už jako text, nikoli pouze při čtení - ačkoli samozřejmě uznávám že bez lidské pozornosti se text neuplatní. To je ale spíš tyranská námitka, než filosofická. Zkrátka je tu, jako skoro všude jinde, problém rozmazané hranice, která defakto neexistuje. Pro mne osobně to má ten důsledek, že se tolik neobávám racionalizace - i ta je totiž pod drobnohledem blízká spíše magii než chladné logice. A taky se nebojím empatie, imaginace... protože si jsem vědom toho, že přes všechnu svou magičnost jsou pod drobnohledem blízké racionalitě. Převažovat se výrazněji na jednu stranu mi vždy připadá trochu podezřelé.

Rajmund
04. 02. 2012
Dát tip
Těší mne, že to některým autorům pomůže.

Metta
04. 02. 2012
Dát tip
taky děkuji..

Markéta
04. 02. 2012
Dát tip
taktéž mohu upřímně doporučit. osobně mi to pomohlo kdysi překonat hluché období, jakési zamrznutí v sobě, kdy jsem nebyla schopna napsat víc jak tři souvislé řádky...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru