Odrazy bláhového skla s motivy květin...

Snad přinesl mi čáp

ten hořký dotek čaje

z třešně, co už nikdy neuzraje.

Tesklivá píseň line se plynem.

Pod zlatým krajem

hladina klidu rychle klesá..

Rozlila jsem čaj po ubruse..

Snažím se.

Kapky rozechvěle

utíkají mi po stole

do všech koutů

Bolem rozedraná

je má tvář hadra vetchá, stará.

Čaj už teče po podlaze

já dívám se, jak odplouvá…

Topím své slzy v něm jak v mlze

bijí do očí

Jen v obraze jaksi

nejsem.

Každý ví, že

když konvička zapíská

Má být

čas žít.

Bezzubým strachem brouzdám se

Zbylými střepy tepu do všech dalších dveří

Do ticha, kde blízkost nedřímá

ale možná ještě dýchá...

Žal tichne v kaňkách malé múze

na bílém písku utonul

slaný jak černá slza v tuze

sen včera večer pohasnul.