Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Uzavřené oddělení
datum / id16.02.2012 / 403508Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
témaMysteriózní
zobrazeno2599x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPošahaní vědátoři,
Uzavřené oddělení
Martin seděl na židličce v hlavní chodbě a byl už jako na trní. Knížky už měl všechny dočtené, stanice rádia, které se tu daly chytit, opakovaly neustále dokola stejné nebo podobné písničky jako celý poslední měsíc, televize byla puštěná, jen když s tím souhlasily sestry a spolupacienti, se kterými se dalo povídat, byli nyní na pracovní terapii.

Každou chvíli měl přijet táta a vzít ho odtud domů. Sice bylo Martinovi už 23, ale z uzavřeného oddělení nemohl sám vycházet, a to ani v případě, že to bylo propuštění do domácího doléčení.

"Zřejmě si přeruším studium ze zdravotních důvodů," blesklo mu hlavou. Před měsícem a půl měl ataku akutní psychózy a tady na uzavřeném oddělení se z toho pomalu dával dohromady.

Zvonek u dveří. Snad to není návštěva pro někoho jiného... ale ne, už zdálky Martin poznal tátovu postavu. Usmál se a rozběhl se ke vchodu do kliniky.

***

Realita domova, ač přátelská, byla pro Martinovy smysly, přivyklé více než měsíc stále stejným chodbám a pokojům. dosti vysilující, takže šel brzo spát. "Prý se mám zapojit více do reálného života, říkala doktorka," přemýšlel těsně před spaním "ale reálnej život nebo nereálnej život - k čemu to všechno je? Život..."

***

Ve snu se Martinovi zjevil anděl v bílém plášti, jako nosili lékaři a sestry na oddělení. Anděl se krátce usmál a začal mluvit.

"Ptal ses, proč to všechno. Na to ti můžu jednoduše odpovědět: jsi na uzavřeném oddělení."

"Byl jsem, do dneška," odporoval Martin, "dneska mě propustili a jsem konečně po měsíci a půl doma."

"Ale ty mi nerozumíš," opravil ho anděl, "propustili tě z psychiatrické kliniky fakultní nemocnice města, ve kterém žiješ, ale celá fakultní nemocnice, město i tvůj domov jsou součástí uzavřeného psychiatrického oddělení zvaného planeta Země."

"Uzavřeného..." hloubal Martin, "tak proto, když hledáme ve vesmíru kolem sebe život na jiných planetách, kde nic tu nic, jsme omezeni rychlostí světla,..."

"Přesně tak," usmál se anděl.

"Ale copak jsme nemocní? Psychicky? Všichni?" zděsil se Martin.

"Normální existence duševně normální bytosti je absolutně svobodná tvorba absolutně čehokoli, ihned, myšlenkou," konstatoval anděl, "můžeš si to hrubě představit jako džina plnícího přání, ale bez toho džina."

"Ale co..." nechápal Martin.

"Protože je tvorba absolutně svobodná, nemůžeme zabránit tomu, že v mizivém procentech případů může dojít k negativním anomáliím, takovým zásekům. Třeba přání dvou věcí, které se vzájemně vylučují. Stvoření pasti, ze které nemůže bytost ven. Zasukování se ulpěním a fixací na nějakou představu... vyloučením anomálií bychom omezili svobodu a tím bychom vylili vaničku i s dítětem. Takoví lidé potom jdou..."

"...sem na Zemi." doplnil Martin. "Vlastně každej člověk, kterého znám, je nějak šíblej. Někteří to umí lépe skrývat, nebo jejich obsese vypadá jako něco užitečnýho. Jenže co traumata, která vzniknou zde na Zemi?"

"Některé aspekty choroby bývají potlačené a je třeba nějaké terapie šokem, aby se vyvalily na povrch. Máme na to doslova celou věčnost. Již si určitě zaslechl o reinkarnaci..."

"Takže... když někdo zemře, neznamená to, že je propuštěnej?" chtěl vědět Martin.

"Někdy ano, někdy ne. Někdy je smrt řešením toho, že se pacient zacyklil na nějakém nevyhovujícím stavu, drží se ho zuby nehty a nedá se jinak pohnout dál. Nebo začne potřebovat jiný druh terapie, na což je potřeba jiné tělo, například opačného pohlaví, než jeho tělo současné. Zkrátka - někteří, kteří zemřou, jsou propuštěni, jiní ne a vy to z uzavřeného oddělení nejste schopni zjistit. Mimochodem, sebevražda je porušením nemocničního řádu, pacient se snažil uniknout z uzavřeného oddělení a bude mít v příštím životě více dozoru a intenzivnější terapii."

"A co když zemřu, budu propuštěn a moji blízcí zůstanou ještě tady?" byl zvědavý Martin.

"Můžeš na návštěvu. Víš, sny plní mnoho funkcí. Některé sny jsou vizita, například tento, jiné jsou návštěva nebo krátká propustka do světa mimo nemocnici."

"Vizita... a chodí sem i velká vizita?" snažil se zavtipkovat Martin.

"Občas nějaký lékař přijde na velkou vizitu. Doporučí vhodnou terapii dlouhodobého rázu a většinou se o něm dozví celá planeta."

"A že se já nic nedozvěděl..." odporoval Martin.

"Ale ano, určitě ti něco říkají jména jako Buddha, Ježíš, Mojžíš..."

"Takhle jsem o tom nepřemýšlel," řekl si pro sebe Martin. Anděl začal pomalu mizet.

"Měj se, Martine. Dnešní vizita končí, zítřejší noc se pravděpodobně budeš procházet po končinách, které jsi měl rád, než jsi onemocněl. A bude tam pár spřízněných duší."

Martin poděkoval andělovi a zanedlouho se rozplynul celý sen.

***

Když se Martin posléze probral ve své posteli, rozhodl se, že si sen zapíše. Pokud to nebyl jenom sen, tak ho někdy v daleké budoucnosti snad čeká ještě jedno propuštění.



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.05.2012 14:56:13dát kritice tipTangens_Omega36
Moc pěkná a moudrá povídka. Obzvláště větu:
Mimochodem, sebevražda je porušením nemocničního řádu, pacient se snažil uniknout z uzavřeného oddělení a bude mít v příštím životě více dozoru a intenzivnější terapii.

mohu dvakrát podtrhnout.
Příběh bych nebral jako tlumočení nějaké zjevené pravdy, prostě osobní názor autora zahalený do uměleckého hávu. Já to vidím hodně podobně, ale exaktnější stanovisko by zabralo moc místa. Takhle to stačí - nechť si z textu každý vezme, co mu vyhovuje. :-)

Návrhy na zlepšení:
a byl už jako na trní. Knížky už měl všechny dočtené - jedno už bych vynechal.
jen když s tím souhlasily sestry a spolupacienti, se kterými se dalo povídat, byli nyní na pracovní terapii. - takhle to vypadá, že museli souhlasit jak sestry, tak spolupacienti, a pak mi to při prvním přečtení nedávalo smysl. Za sestry rozhodně čárku, ať to čtenáře nemate.
do domácího doléčení - 3x do za sebou, nahradil bych to buď domácího léčení, nebo domů na doléčení.
plášti, jako nosili lékaři a sestry - lepší by bylo jaký nosili (který, co nosili).
že v mizivém procentech případů - procentu.

Závěr mi přijde jakýsi moc prostý, po takovém dramatickém vstupu anděla poněkud jednoduchý. Ale ještě se dá skousnout. ;-) + Janina má pravdu, že semtam by se hala změnit syntaxe, ale i ta současná ujde.

Celkově tedy velice dobré, opravdu chytla, aspoň mne, za srdíčko. :)
11.03.2012 22:50:07dát kritice tiphoumles
pekne. ja teda nemam rad ty vlastni jmena hrdinu, vzdycky mi to prijde strasne ujety ze si to pak asociuju na nejakyho znAMYHO obdobnyho jmena..
18.02.2012 21:44:12dát kritice tipJanina6
Docela zajímavý a trefný nápad, Země jako jediný veliký blázinec :-) Jinak souhlasím s Pipem ohledně "anděla - infolinky", trochu se tam vytrácí přirozenost dialogu.

Sice bylo Martinovi už 23... - přimlouvám se za více český slovosled - Martinovi sice bylo už 23.

To ti můžu jednoduše odpovědět - raději "Na to ti můžu jednoduše odpovědět", nebo "to ti můžu jednoduše zodpovědět".
17.02.2012 13:47:30smazaný uživatel
smazaný uživatel
17.02.2012 13:25:06dát kritice tipDanny
Pipo: tohle není v povídce popsáno, ale mám za to, že jediný, kdo má právo rozhodnout, zda potřebuje či nepotřebuje terapii na Zemi, je příslušná duše sama

prostě se jí tvoření začne sukovat a divnit, je jí to nepříjemné, tak sama prohlásí "oops, jsem v prčicích, mohli byste se o mě postarat na Zemi a obalit mě hmotou?"
17.02.2012 11:13:39smazaný uživatel
smazaný uživatel
16.02.2012 09:47:10dát kritice tipMetta
dobre..


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.