Hluboká pravda o ničem kapitola 2

Nepraktická univerzita byla vybudována a vedena přesně podle svého názvu. Schodiště bylo tak nepravidelné, že studenti i profesoři radši lezli po zábradlí. Ne, že by tam nebyl výtah, ale ten se mezi podlažím pohyboval tak rychle, že byl docela velkej problém do něj nastoupit. Pokud by se vám však do něj podařilo nastoupit, tak jste museli čekat nekonečných -123 minut, než vám bylo dovoleno vystoupit. Chodby univerzity byly natolik klikaté, nepravidelné a rozvětvené, že nabyl problém potkat člověka několik let nestříhaného a neholeného, který se vás vyptával na číslo dveří neviditelného semináře.

\"Už jsem vám říkal, že jsou to dveře číslo nqr865hk1v0i, \" odpovídá zcela pravidelně Prokopnutej Buben tomuto podivnému člověku a hned na to dodává.

\"Ale hrozně těžko se to hledá, protože jsou neviditelné.\"

Nyní se však Prokopnutej Buben blížil ke dveřím nadděkana univerzity. Měl za sebou namáhavý výstup po zábradlí do 289. patra. Těžce oddychoval a rovnal si v hlavě myšlenky, když se dveře nadděkanovy kanceláře rozletěly a vyběhl ohnivý muž. Těsně minul Prokopnutej Buben a neustále vykřikoval.

\"Já se zblázním! Hasící přístroj a to jsme ani jednou nevyhořeli! Já se snad zblázním!\"

Nadděkan zvedl zamyšlenej pohled.

\"Á, pan správce, pojďte dál.\"

\"Copak se stalo, pane nadděkane?\"

\"Jeden ze studentů přinesl na přednášku ohnivého muže hasící přístroj s tím, že kdyby ta voda opravdu chytla, že ji uhasí. No to víte, že to ohnivého muže pěkně rozzlobilo. Už se pokouší zapálit vodu několik let a sám dobře víte jak se těší na pořádný požár. Pak přijde nějakej studentík a chce vám zkazit pokus. To by jste se taky rozžhavil tak nějak do běla i když nejste ohnivý muž.\"

\"No jo, někdy jsou studenti opravdu nevyzpytatelní. Tuhle jsem jednoho nachytal jak na plán univerzity přimalovává jakési značky a když jsem se ho ptal co to dělá, tak mi řek, že si tam domalovává orientační body. No co byste tomu řek?\"

\"Vážně? To by kaktus ani nevěřil jak jsou studenti vychytralí...Hm...Tak orientační body...Hmm... A co jste to vastně chtěl?\"

\"Chtěl jsem vás požádat, zdali bych si mohl vypůjčit několik studentů?\"

\"Ale jistě. A mohu se zeptat na co?\"

\"Chtěl bych s nimi postavit loď.\"

\"Loď? Ale to je praktická věc!\" Téměř se nadděkan vyděsil.

\"Ale dají se s ní dělat nepraktické věci.\" vypálil okamžitě Prokopnutej Buben připravenou odpověď.

Profesor Veverčák předváděl změnu směru v pohyblivém kole. Byl to velmi náročný obrat, na který je třeba být plně soustředěn. Proto ani nevnímal rány, jenž vydávali studenti vypadávající z lavic umístěných na stěnách. Ostatně, to se dělo pravidelně každou přednášku. Co jej však dokonale vyvedlo z míry, bylo prudké trhnutí dveřmi a jejich následné otevření. To se každou přednášku nestávalo. Stalo se to zrovna ve chvíli, kdy byl v obratovém výskoku a chystal se běžet pozpátku. Náhlé otevření dveří jej však natolik překvapilo, že zůstal mimoděk stát. Plně roztočené kolo jej nabralo a chvíli s ním ve svých útrobách kvedlalo jako míchačka, potom jej v nejvyšší amplitudě vyplivlo a profesor Veverčák klouzavým letem, který se ke konci proměnil v pád po křídle, přistál u nohou Prokopnutýho Bubnu. Studenti tuto akrobatickou vložku přivítali s nadšením.

\"Promiňte, pane kolego, přál jste si něco?\" Zeptal se Veverčák, ještě stále v šoku.

\"Ehmm...Víte chtěl bych, jestli by jste mi nemohl půjčit deset Bubnů.\"

\"Ale, ale, vy mi chcete odvést studenty z přednášky?\"

\"Pan nadděkan to povolil, že je to velmi nepraktické.\"

\"Tak to je něco jiného, samozřejmě, že si je můžete vypůjčit.\"

\"Pane správce, máte telefon!\" Vyrušil jej z chmurných úvah vrátný.

\"Kdo volá?\"

\"Ústav pro výzkum DNA.\"

\"A co chtěj?\"

\"To nevím.\"

To zase něco vymysleli a teď se jim to nehodí do krámu, přemýšlel správce cestou k telefonu. Zase se budou vyptávat kolik tady máme místa a jestli se sem ještě něco vejde. No samozřejmě, že musí. Ach jo. Zvedl sluchátko:

\"Haló...? Hospodin u telefonu.\"

\"Přeji hezký den Hospodine.\" Ozvalo se vesele ze sluchátka. \"Tady Výbuch!\"

Hospodin si pomysle, že tento tón nevěští nic dobrého. Asi zase budou chtít nějakej pokus zamést pod stůl, přičemž tím stolem byla samozřejmě Pýthova galaxie.

\"Máte tam ještě takový ty chlupatý tvory, co občas choděj po dvou a lezou při tom po stromech?\"

\"Ano máme a doufám, že nám nechcete dodat další. Oni...dělají totiž děsnej randál a...\"

\"Tak to je jiná!\" , vykřikl radostně Hospodin. \"Hned vám je pošleme. Řekněme tak deset tisíc! Bude to stačit?\"

\"No neukvapujte se milý příteli.\" Krotil Hospodina Výbuch. \"Bude nám stačit tak jeden pár, ale abyste neřekl, pošlete nám dva páry, ať tu máme něco v zásobě pro případ, že by se něco nepovedlo, ano?\"

\"Jistě pane.\" Řekl už zase chladně Hospodin.

\"Loď.\"

\"Loď?\"

\"Jo...loď.\"

\"Něco na čem se dá přemístit do hospody v době záplav.\"