BOLEST

Mari + Jendo: dovolte jen drobné podotknutí... jde-li o duševní "bolest", to, co brání člověku "konat", může být deprese. Ten balvan na cestě prostě odvalit nejde ... Je potom kruté přilepit člověku "nálepku" sebelítosti ... Jsi li plný duševní vitality, fyzické utrpení lze překonat snáz ... A ohledně vztahu "tvůrce - bolest" ... což rození věcí nových není provázeno bolestí, úzkostí a strachem ?

Marigold: Drahý příteli! Trefil ses podle mě úplně ve všem - moc jmě těší, že jsi odhalil poentu, kterou jsem dal do básně, stejně tak myslím jako ty totéž o Bílkových sochách. Možná ale u Bílka bylo oboje - určitě i taková bolest, která nutí k hrozným výkonům, k pokusům o spasení a vykoupení krásou, láskou a hledáním..s těmi umírajícími je to asi složitější. Ale bude to zhruba tak jak říkáš. Ta sebelítost je dobrej pojem - ono ale bolest zní tak vznešeněji, hlubšeji.. Díky, Tomíku** :))

kdo nezná (a nemá) bolest, jako by nežil....určitě Tip! jinak bacha na překlepy (s dívkou)

Díky, Čajke, už jsem to opravil...:))

No...je tam jeden zvláštní moment - asi poenta, protože je to k závěru, jak říkáš, že bolest ti "připomíná, že pořár ještě žiješ"... To je myslím možná ještě hlubší, než vůbec dohlédneme... Slyšel jsem (posuď sám, je to tvůj obor), že lidé, kteří mají smrtelná zranění a jsou velice blízko smrti už nic necítí... Další věc, která mne napadá je, že když cítíme bolest fyzickou, tak se hned instinktivně snažíme odhalit a odstranit to, co bolest působí. Ale když prožíváme duševní utrpení, tak se o to někdy ani nesnažíme...dost mne v tom kontextu dráždí Bílkova socha "Tvůrce a jeho sestra Bolest". Nejsem si jist, zda je to správně... Mělo by to možná znít "Tvůrce a jeho sestra Sebelítost"...Na druhou stranu obojí i Bolest i její karnevalová alterantka Sebelítost mají cosi společného... Jsou průvodkyněmi... Ale zatímco Bolest nám někdy otevírá oči, vedouc nás na "pastviny zelené" a k "tichým vodám" (23. Žalmu), vodí nás Sebelítost jedinou cestou k přívozu řeky Styx... Marigold