Báseň

Napiš o mně nějakou báseň

a budu tvá.

Tvá už navěky.

Tak jsem psal.

Psal

a přirovnal ji k hříběti.

Tak hravá,

tak veselá.

Však oči moudré, bezelstné.

Ta báseň tehdy nevznikla.

Snad ani neměla.

To se tak někdy stává,

že tužka se zasekne.

Múza na čas opustí mysl básníka.

Jak nyní stvořit dílo

srdce naříká.

Osud je starý nádražák

a přehazuje výhybky.

Přivedl na svět anděla.

Jsem šťastný,

plní se mně sny.

Tu báseň dokončil jsem.

Jsou totiž úkoly, které nás neminou.

Ne však pro ni,

ale pro jinou.