klišé s anděly, odcházením a důvodem č.4

nechci křičet ze snů

tak dlouho už spím sama
ale strážní andělé se zmocňují tvého jména
a potom  už nepatří  ani mně ani tobě

možná si myslíš
že nemít jméno a v proti sobě obrácených zrcadlech
nevidět nic
než zrcadla
je tak trochu jako být šťastný a nevědět o tom

možná to nazveš dokonalostí
a bude to trvat věčně
- někdo ti přiznal život ale ne právo
se vzdát

z cest na sever

po povodni  nezůstalo ani stopy
a kdyby – neviděl bys protože tváře
které jsou příliš známé
zlhostejní
i když se rozpadají
i když po letech procitneš a pochopíš
- strávil jsi život v neznámém světě

vyvolávání ozimu

sklidíš si na poli kamenném
smutek co vyhřezne
z mrtvoly včerejšího dne

pátý

v těchto dnech je třeba mlčet o hořkosti

tak jako modlitby i ona mi křiví ústa
ale příčí se zapomnění

pane
neber si mé nevíry
jako bys neměl dost vlastních

vždyť to jediné ještě připomíná skutečnost
- lítost nad vybranými hnízdy
ani ta
už není