I muži mají své dny...

      Cédéčko v autě vyhrává samé mé oblíbené: Olympik, Eláni, Beatles… Jó, to bývaly časy, když tyhle fláky vládly parketu. Svíjeli jsme se v jejich rytmu a bylo nám slastně, protože jsme byli mladí a jedinou starost nám dělala matematika, letopočty a pravopis.

     Maturita byla na dosah ruky, a přece ještě daleko. Mnohem blíž byla krásná spolužačka Klára. To už snad ani není pravda! Nedávno byla na srazu (po kolika letech to vlastně bylo?) a málem ji neunesla židle. Ach jo!  A Marcela, tenkrát taková puťka neslaná, nemastná, vplula do dveří s grácií královny a vládla večírku s nenuceností diplomatky ve vládních službách. Však prý dělá někde na ministerstvu!

     Musím se zastavit v servisu, nějak mi řve výfuk, asi tam bude díra. A nejen tam! Bude i v peněžence, jestli mi ho budu muset vyměnit. Nesmím zapomenout, že mám na poště vyzvednout balík. Další zásah do rozpočtu! Ta moje drahá, je fakt pěkně drahá. Na co potřebujeme nové potahy do auta?…Ale co nadělám, musím její přání respektovat. Ona taky moc nebrblá, když si udělám sem, tam, radost a koupím si nějaký nový přírůstek do sbírky. Pravda, moc často to nejde, ale nestěžuju si.

     Víte, jak se to říká? Hlavně zdraví! Aha, to mi připomíná, že musím v lékárně vyzvednout léky. Kam jsem dal ty recepty, doufám, že je mám s sebou?! Nesmím si tam zapomenout koupit něco na pálení žáhy. A lubrikační gel, jinak si můžu večer zalézt do garáže a pucovat škodovku. Ha, ha, ha! Kdyby mě žena slyšela, ta by mi zase dala. Vlastně nedala! No nic, na takové „podvaadvacátní“ myšlenky je ještě brzo.

     Kde zas mám ten seznam? Co to mám ještě zařídit? Jo, zaplatit dětem stravenky a dceři výtvarku.

Doufám, že si kluk nezapomněl říct ráno mámě o ty prachy na anglinu. Šest set za učebnici! To za našich mladých let nebývalo!

     Bože, co to bylo? Ty bláho, vzpamatuj se, uvažuješ jako svoje bábinka! Slyším ji jako dnes: „Tenkrát v dvaapadesátým bylo všechno na lístky a my jezdili k tetce na vesnici pro hrušky a pro jabka, aby děti měly vitamíny….“ To znám zpaměti. Pro jabka jezdím ke kámošovi na chalupu taky. Jenže kupujeme i hrozny, banány a pomeranče, a to něco stojí. Dnes je zkrátka život dražší. Nebo není?

     Tak ještě do papírnictví. A pak, že vzdělání je zdarma, pche! Tak se podívejte na tu cifru na účtence, a to je jen zlomek toho, co je do školy každou chvíli potřeba!

     Snad už mám všechno, doufám, že jsem na nic nezapomněl? To by zas bylo řečí! Ostatně, už mi nezbylo ani na noviny…

     Proboha, co to zase je? To mi ještě scházelo k úplné spokojenosti. Botička!!!

Tu složenku musím před ženou ztopit! Zaplatím ji z přesčasů, protože co bych si vyslechl, to bych si za rámeček nedal. A to jsem si vyhlídl na Aukru krásný kousek do sbírky. Nebude, no… Jasně, za blbost se platí, ale proč já, proč pořád jen já?

     Můžu jet. Cestou se stavím natankovat, už svítí kontrolka, jsem skoro na suchu, ale musím zastavit u bankomatu a trochu ulevit účtu.

     Tak, co si dám na uklidnění? ABBA, to je ono!

„Money, money, money…..“