Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
Radek a Tom
datum / id25.03.2012 / 406209Vytisknout |
autortakjinak
kategoriePovídky
zobrazeno1221x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Radek a Tom

 

 

 

„Tatí!“

„Tátí!“, volal blonďatý klučík a snažil se uskakovat před blížícími se vlnami.

„Copak?“, odvětil vysoký muž, kterého volání vytrhlo z přemýšlení. Natáhl k synovi ruku a ten se na ni hned pověsil.

„Kdy za námi přijede mamka?“,  zeptal se a přitom se snažil houpat na otcově paži. Bavil se a nevšiml si, že jeho táta ztuhl a posmutněl.

„Tak kdy?“, opakoval otázku, když se mu nedostalo odpovědi.

„Tomíku, máma za námi nepřijede.“,  odhodlal se konečně k odpovědi. Viděl, jak začíná natahovat. Radek to chápal, taky  by nejraději křičel.

„Proč ne?“ Popotáhl a kopl do hromádky písku, která se rozletěla do všech stran. Snažil se vykroutit z otcova sevření. Teklo mu z nosu, utřel si ho špinavýma rukama, takže si bláto rozmazal po celém obličeji.

Radek se zastavil, klekl si k synovi a obličej se mu snažil očistit papírovým ubrouskem. Tomík na něj koukal očima plnýma slz.

„Máma umřela?“, zaskočila Radka přímá otázka. Chvíli na syna jen koukal.

„Ano.“, odpověděl, ale do očí se při tom synovi podívat nemohl. Poplácal ho po rameni a pomalu vstal, vzal synovu drobnou dlaň do své a zahleděl se přes  moře k horizontu. Písek pod jeho nohama byl vlhký a příjemně chladil. Vnímal, jak se mu do něj boří nohy až po kotníky. Šel pomalu, aby mu Tom stačil. Každou chvíli se totiž sehnul pro kámen, mušli nebo třeba mořem ohlazený skleněný střep. Měl už těch pokladů plné kapsy. Skoro nemohl chodit a kalhoty mu neustále padaly.

„Tati?“, oslovil ho znova a zatahal ho za ruku.

„M-hm?“ zamumlal, ale nepřestával sledovat moře.

„Kde to jsme?“, zeptal se a rozhlédl, jako by si teprve teď všimnul naprosté nepodobnosti s jeho dosavadním světem.“

„Na Kubě.“, odvětil, i když věděl, že je to pro Toma naprosto nedostačující odpověď. Proto ho překvapilo, že ve výzvědách dál nepokračoval. Koukal do země a dál hledal poklady vyplavené mořem.

„Stýská se mi.“, řekl najednou.

„Mně taky.“

„A kdo mi teda přiveze hračky? A Péťu? Nemám Péťu.“, rozvzlykal se.

„Koupím ti nové hračky.“ Radek byl rád, že nasměroval myšlenky jinam. Nebylo mu z toho dobře.

„Ale já chci Péťu, tati.“, zasekl se a odmítal jít dál. Zvedl jej tedy do náruče a zahleděl se do jeho zářivě modrých očí, oteklých od pláče. Tváře zrudlé a u pusy se mu dělaly bubliny ze slin.

„Pojď Tomášku, něco ti ukážu, ano?“, klučík neznatelně přikývl a Radek ho postavil na zem. Tom chytil otce za ruku a začal se pochechtávat, jak to umějí jen děti, které se něčeho nemohou dočkat.

 

 

 

„Tohodle taťko, tohodle!“, skákal klučík a držel se při tom úzkých zrezlých mříží kotce. Uvnitř neohrabaně skotačilo huňaté štěně.

Zajímalo by mě, co z toho vyroste, pomyslel si Radek, ale bez váhání kývl na mladého zaměstnance útulku. Ten štěně vytáhl z kotce a podal ho dítěti. Tom vzal štěně neohrabaně do náruče a hlasitě zavýskal pokaždé, když ho zvíře olízlo růžovým jazykem.

Děti zapomínají rychle.

 

 

„Dobrý den kapitáne Blažeji. Volám…“

„Já vím paní Novotná. Voláte mi každý den už dva roky.“, vzdychl, „Nemám pro vás žádné nové zprávy, je mi líto. Kdyby se objevily nějaké nové informace, dám vám okamžitě vědět.“

„Ano,“ nadechla se, „ano, já vím. Děkuji.“

 

 

                                                                                                                      L.M.  25.3.2012

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.04.2012 00:51:57dát kritice tiptakjinak
Díky moc blboune nejapný :-)
14.04.2012 20:12:10dát kritice tipblboun nejapný
...líbí tak jak to je a závěr chválím´*
31.03.2012 12:04:53dát kritice tiptakjinak
Díky Tobšo. O přímých řečech vím, chystám se na opravu.
Jinak, děkuji za názor a návštěvu. Je to takový výsek z dlouhého příběhu, proto to na tebe tak působí...
30.03.2012 14:12:25dát kritice tipTobša
Zdravím,

nevím, jak to zmínili ostatní v rozborech nahoře, ale přímá řeč je ve větší míře špatně, mrkni do PČP a oprav si ji. Jinak, nu, přišlo mi to dost ploché, já nevím, nevýrazné. Příběh mě nechytl a postavy byly příliš ploché na nějaké citové pouto.
28.03.2012 08:51:41dát kritice tiptakjinak
Díky moc Pú =) Budu text ještě upravovat, třeba to potom bude lepší. Jsem ráda, že jsi se stavil.
28.03.2012 00:32:44dát kritice tipanimovaný medvídek Pú
Trochu mi to připomíná nástřel nápadu, která by byla součástí jiné povídky. Nepřišlo mi to tolik kompaktní a ucelené, ale dočetl jsem to až do konce :-)
26.03.2012 14:52:49dát kritice tiptakjinak
Děkuji Řášku. Uvažovala jsem nad tím, jestli by na to dítě v tak nízkém věku přišlo tak rychle, ale pak mě napadlo, že v dnešní době by vlastně mohlo...

Svou slabinu v přímých řečích si uvědomuji. Večer opravím, v práci to riskovat nebudu =)

Ještě jednou díky.
26.03.2012 14:34:56dát kritice tipRášek
Pěkné. Překvapilo mě, že to toho kluka napadlo - první varianta, proč nepřijede, že umřela a ne třeba, že má moc práce :o).

Napadl mě jiný konec, ale ten tvůj je lepší. Pozor na ty přímé řeči...
26.03.2012 00:18:20dát kritice tiptakjinak
Děkuji .duke.
Zase jsem po dlouhé době něco dokončila a je pravda, že trochu uspěchala.
Děkuji za připomínky, určitě je zužitkuji :-)
25.03.2012 22:37:00dát kritice tip.duke.
„Ano.“, odpověděl - správně je to: "Ano," odpověděl.
Ten přechod z vysokého muže na otce a pak na Radka je trochu moc - nechal bych ho klidně po celou dobu otcem, či vysokým mužem - není nutné mu dávat jméno.
Nevím jestli si fakt po obličeji rozmazával bláto - asi bych zvolil třeba nečistotu nebo něco.. nebo bych ho nechal přijít do kontaktu s pískem..
Jak popisuješ toho kluka, je docela bystrý - bylo by překvapivé, kdyby nevěděl, že je na Kubě..
No, to nevím, jestli děti zapomínaj až takhle rychle.. ;)
"kapitán Blažej" to je docela levný.. nedával bych jim jména, pokud to chceš takto.. asi bych to vymezil časově to volání a popsal ženu víc.. jak se chovala, jak vytočila číslo.. co se ozvalo ze sluchátka.. co udělala pak..
U toho !máma umřela by se dalo zůstat.. A dostat z toho mnohem víc.. Nechat mluvit toho kluka.. Dát čtenáři víc informací, o kterých by mohl přemýšlet.. Takhle se tam matka objeví, ale je to příliš malá expozice..



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.