Měla´s tam být

Má drahá, měla´s tam být

tam, co se skály bořily z šílenství

tam, co se travám vzdouvala ňadra

měla´s tam být, oblaka ve sladkém bohémství

do nebe vzlétala,by opět spadla

měla´s tam být, pod zlatou oblohou

kde v našich mužstvích vzkvétala touha

pln strachu o ně, pln s vstřícnou pokorou

a s modří jiskrnou, z níž vzrůstala duha

hřebci se vzepjali, víc černi nad uhel

vyběhli do strání s jiskrami od kopyt

s červeným západem, jež spálil na popel

s červeným západem, jíž jsem byl dobyt

radostí svou a slzami, co skrápí

teď líce tvé, nevědouc, že rozpadli se skály

že hřebci černí svobodní jsouc se více netrápí

že tráva volně dýchá, snad lest, že mizí v dáli

ach, bezbřehá má pýcha se strachem se potápí

má drahá, měla´s tam být

tam, co jsem zahodil, do vln se vrhl

ach, přesladká je smrt a sladce bolí

ba, zlatá oblaka jsem s sebou svrhl

kdo za kmotru smrt si zvolí?

ta dítka rozkošná, jež počal jsem v tvém květu

ta dítka přesladká, která jsou nade vše

má drahá, nedovol, bych uloupil se světu

mne málem zabily zásnubní rozkoše

má drahá, měla´s tam být

zbořil jsem ten svět

pln dogmat prohnilých

když svobodu jsem počal sít

na zádech kněží zavilých