ne...

i umřít v tvé náruči

při prolínání

k nerozeznání

připadalo mi neskutečně reálné

 

teď

vraždit

nadmíru snadné

 

přitahuju si límec od svetru, hraju si s prsty u nohou

v hlavě mi bzučí nejen z digestoře

 

pohledy střídám 

na zčernalé od prostírání, ubrus, stůl, zem

vosková cestička

 

udušené hořáky snad jídlem se to dá zvát

proč jen ze dvou

 

hlavně že nevíš o světě

a dokazování v zemi zelených co kolem lahví šlo

za mrazivého průvanu

když červenomodrý blíží se nule

 

babi jsem dala prášky na spaní

 

a já

snad

 

mnohem později 

do horké vany

 

či v tápání...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---